Výstava Prague patchwork meeting se konala letos v dubnu. Konkrétně v termínu 10. – 12. 4. 2015. O té loňské jsem psala zde.

Výstavu jako takovou tedy netřeba představovat, stejně jako patchwork, tedy metodu sešívání různých kousků látek do jednoho celku – zpravidla deky. Oproti loňskému roku, se mi jako první z nevýhod jevila zvýšená cena vstupného o 30 Kč ze 150 na 180 Korun českých. I to byl důvod, proč jsem návštěvu zvažovala, ale nakonec jsem neodolala – ono totiž cena vstupného, nakoupené látky a doprava do hlavního města přeci jen nějakou tu díru do rozpočtu udělá.

Také se mi zdálo, že personál Wellness hotelu Step měl s návštěvnicemi méně trpělivosti resp. mi připadalo, že někteří zaměstnanci berou výstavu jako zlo. Což byla škoda. K tomu nepříliš dobře značené WC vygradovaly do jedné nepříjemnosti, které jsem byla přímým svědkem. Stalo se totiž to, co se dá na akci podobného formátu očekávat – fronta na toalety (především dámské). Barman se rozčiloval, že mu blokujeme toaletu pro zákazníky a poukazoval na další WC v hotelu – nicméně jejich značení nebylo pro návštěvníky zcela jasné. Vztek barmana ve mně vyvolal trochu lítost. Z předchozího ročníku jsem měla pocity pozitivnější. Každopádně výstava sama o sobě opět parádní. Přesto nejsem rozhodnutá, zda příští ročník navštívím.

Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem do Prahy vyrážela sama a až tam se setkala s jednou známou jsem měla tentokrát doprovod od samého začátku. S partou 4 ženských (včetně mě) je přeci jen větší legrace. Cesta vlakem utekla neuvěřitelně rychle. Od nádraží jsme nevyrazily rovnou do hotelu, ale rozhodla jsem se vzít naši partičku do dvou obchodů s látkami, které v poslední době při návštěvě Prahy nemohu vynechat – a pokaždé si odtamtud něco odnesu (což začíná být trocho problém, neb rychleji nakupuji než šiji, ale přeci tam ty nádhery nenechám, že?:-D). Takže první utracené peníze na sebe nedaly dlouho čekat a měla jsem nějaké krásy v batohu.

Následovalo občerstvení z vlastních zásob. Většina hovoru se točila kolem šití – co šijeme, co bychom chtěly ušít, případně co se jak šije:-D Z parku jsme se však brzy zvedly a vydaly se pomocí MHD k hotelu (částečně MD, částečně pěšky). Při cestě na zastávku MHD mi došlo, že jsem bez foťáku. Byla ve mně malá dušička, ale měla jsem víc štěstí než rozumu – foťák stále visel na lavičce (naštěstí nebyl tolik na očích, tak ho zřejmě nikdo nestihl zabavit ve svůj prospěch). Ze srdce mi spadl kámen velikosti minimálně Severní Ameriky – to by se mi ten výlet prodražil!

K Wellness hotelu Step se dala najít cesta poměrně snadno  – stačilo sledovat skupinky žen (mužů bylo skutečně poskrovnu, ale našli se, ne, že ne). Navíc jsem cestu znala z loňského ročníku.

Vzpomínala jsem, jak jsem loni čekala frontu na vstup. Možná to bylo tím, že jsme nebyly hned u otevření, ale zdržely se ve městě, ale tentokrát se žádné dlouhé čekání nekonalo. Příjemnou záležitostí byla i možnost odložit si batoh a bundu v improvizované šatně (nevzpomínám si, že loni tato možnost byla, ale zřejmě ano).

Stejně jako loni, se výstava skládala ze samotné vystavovací části – zde byla možnost si prohlédnout quilty (= prošívaná ozdobná deka) z různých zemí světa včetně České republiky, hromadné projekty, případně projekty šité zájmovými sdruženími. Nechyběla prezentace šicích strojů, quiltovacích a dalších strojů a pomůcek pro patchwork s možností nákupu. Výhodou výstavy je to, že si vše můžete v klidu prohlédnout, osahat, ozkoušet a případně koupit. Navíc od každého prodejce tu je vyškolený personál, který se vyzná, ochotně vše předvede a poradí. A v neposlední řadě prodejci látek a pomůcek nejen na patchwork, ale šití obecně. U každého stánku navíc často nějaký quilt – ať již deka, nebo patchworkový ubrus, prostírka apod. Zkrátka vše krásně tematicky uspořádané.

No, ale dost řečí a hurá na fotografie.

Vlevo „Jiřina“ protože vzor evokuje květinu Jiřinu, vpravo babiččina zahrádka – neboli deka složená z šetiúhelníků (hexagonů). Často je možné a žádoucí jednotlivé dílky sešívat ručně. Na výstavě bylo k vidění např. i toto dílo – také babiččina zahrádka, nad kterým zůstával rozum stát. Dílek měl rozměr cca 2 cm a paní vše pečlivě sešívala v ruce. U quiltu byla poznámka, že paní na tomto veledíle dělala několik let – obávám se, že v mém případě by nestačil ani zbytek života. Na takové pidikousky bych asi neměla trpělivost.

Mám ráda klasiku, takže se mi hodně líbí deky s „obyčejnými“ vzory. Občas složitými, někdy naopak celkem jednoduchými, ale díky krásným látkám a preciznímu provedení krásnými.

Ale i moderna má něco do sebe, uznejte sami:

 U tohoto quiltu mě dostal hlavně nápad – jednoduché, ale vtipné a zároveň by to byl jistě skvělý dárek pro majitele bytu č. 183:

Doprovodný program a prodejci šicích a vyšívacích strojů:

 Kdybyste někdo nevěděl co s penězi a chtěl mi udělat radost, hodila by se alespoň zapůjčit tato prošívací mašinka:-D Na rozdíl od prošívání na obyčejném stroji, kde to chce cvik a šikovné ruce (zatím se mi příliš nedaří), tak tahle mašina dělá stehy stejně dlouhé a rychlost si volíte sami tím, jak rychle „melete řídítky“. Šikovná věcička, leč pro mou maličkost nedostupná – cena kolem 200 000 Kč. A tedy přiznávám, že by mi na to chyběly i prostory:-D

Prezentace prodejců – miluji krásně nabalíčkované látky a látky v rolích – pěkně celé ladící kolekce vedle sebe – oči jen plesají. A známá, která byla na výstavě s námi byla dle svých slov „rozervaná“ neboť za minulého režimu se jim o takovém výběru ani nesnilo a teď si pro změnu nemůže vybrat protože je toho tolik a rozpočet je omezen. Tak jsem si chvíli nebyla jistá, zda je na výstavě ráda, či zda jsem ji nemučila tím, že jsem ji vzala s sebou:-)

Více fotografií naleznete ve fotogalerii – zde (odkaz).

Výstava ve mě opět vzbudila chuť do šití (i trochu smutku z toho, že tohle já nikdy nedokáži) a tak jsem se pustila do plnění si svého snu. Pokud se zadaří, uvidíte i tady, možná nahodím i nějaké fotky z příprav.

Mimochodem, nevím, kdo všechno mě čte – měl by někdo chuť na trochu toho společného šití na dálku se vzájemným motivováním se?:-) Pokud ano, „hlaste“ se v komentářích:-) Psát samozřejmě můžete i klasický komentář.