Pokračování článků o Polsku mám připravené, jen nás zlobí připojení k internetu a bez fotek to není ono, tak musíte chvíli počkat. ALE dovolte mi ukázat vám mou letošní výzdobu a loňské dárky (fotky mám nahrané již dlouho):-) Třeba vás těsně před svátky ještě inspiruji k vlastnoruční výrobě dárků:-)

Květináč na okně z toho co zbylo. Překvapivě drží, nic neopadává a ani mi nikam neodlétl:-)

Vím, nemám umytý parapet, ale stále rekonstruujeme a mám pocit, že cokoliv teď uklízet znamená to otřít každou chvíli a tak se chystám až na závěrečný úklid:-D Děkuji za pochopení.

Věneček na dveřích je v podobném minimalistickém duchu:

A u dveří nám ještě stojí svícen. Tentokrát trochu barevnější. Drží stále zelený a vypadá pořád velmi dobře i když už byl nucen odolat několika plískanicím.

No a klasika – adventní věnec. Nenašla jsem letos korpus z loňska (tak dobře jsem ho někam uklidila) a tak jsem koupila nový. Dle L. je výrazně větší – přirovnal jej ke kolu od traktoru – zabírá nám totiž skoro celý konferenční stolek v obýváku… Je jen jednoduchý, s minimálním přírodním dozdobením:

A nyní k dárkům. Původně jsem se chtěla chlubit už loni, jenže s kamarádkami jsme si dárky dávaly až později a tak jsem fotky neuveřejnila, aby se nepřipravily o překvapení. Na rozdíl od letošního roku, jsem loni stihla dárky vyrábět. Stačí jehla, nit, trochu času a dárek je na světě. Třeba to ještě stihnete:

Takhle vypadalo několik dnů práce pěkně po kupě – krabice od bot, nic víc. Taky vám to přijde hrozně málo?

Pouzdro na drobnosti s průhlednou mřížkou, takže vidíte, co je uvnitř. Ušila jsem rovnou dvě. Jedno pro mou maminku, která si ho přála (nedávno jsem ho viděla u ní v práci, kde je využíváno a zahřálo mě to u srdce), druhé pro mou kamarádku, která se chystala do zahraničí – na pas a další nezbytnosti, které je dobré mít při ruce:

Jehelníček z odstřižků, pro mou milou kamarádku která se (prý po spoustě let) vrátila zase ke svému koníčku a šije. Jsem za to moc ráda, protože vidím, že ji to velmi těší a baví. Tak snad dobře slouží, nebo alespoň dělá radost:-)

Co ušít kamarádovi? Šití pro chlapy je vždy hrozně těžké, nakonec mě ale napadl snad celkem praktický dárek u kterého jsem se navíc vyřádila. Navíc jsem mohla sáhnout do krabice se zbytky, což mě těšilo dvojnásob. Ne proto, že bych nechtěla stříhat do nové látky, ale proto, že opravdu ráda využívám materiál do posledního kousku. A co to tedy nakonec bylo? Obal na knihu (můj první)! Jen jsem jej zapomněla udělat variabilní a jako mustr mi sloužil náš Mistr a Markétka. Tak snad nějaké kamarádově knize padl:

Druhým mužem pro kterého jsem něco šila byl můj bratr. Už dlouho žehral, že by se mu hodilo nějaké pouzdro na mobil. Chvíli jsem bojovala s rozměry, hledala na googlu, abych věděla, jak je ten jeho telefon vůbec velký a nakonec se povedlo. Radostným zadostiučiněním pro mě byla bratrova hláška při rozbalení: „Juchů, já jsem si říkal, zda na to náhodou Ježíšek nezapomněl.“ A Ježíšek nezapomněl:

Kamarádky dcerce jsem šila takovou malou kabelku (odkaz zde), která se líbila i její příbuzné. A protože jsem měla doma tu krabici zbytků, vyšla akorát na tuhle malou kabelečku. Kamarádce jsem ji pro příbuznou darovala – na Vánoce jde přeci především o to, udělat radost, ne?:-) Snad jsem ji udělala.

Kamarádkám většinou dávám všem stejný dárek. Možná se vám to jeví jako že si to zjednodušuji, ale tak nějak opravdu nejsem schopna před Vánoci v tom shonu shánět tolik dárků. Raději volím individuální dárek k narozeninám, kdy mám na výběr i případnou realizaci více času. A již několik let prosazuji nedávat si dárky vůbec. Abych pravdu řekla, tak je pro mě největším dárkem skutečnost, že se nám všem podaří se sejít a popovídat si. Jen jedna z kamarádek vyslovila k mým „hromadným“ dárkům nelibost. I když… na přímý dotaz mi odpověděla poněkud šalamounsky, protože uvedla, že záleží na tom, co to bude… Nakonec jsem pro ni krom kupovaného dárku ušila ozdobičku na čajovou svíčku (svíčky má ráda):

No a ostatní holky? Tak pro ty jsem spíchla takovéhle taštičky. S rámečkem mi pomohl L., který vždy (ne)ochotně čelí všem mým výmyslům a s občasným remcáním, tak pomáhá s mou tvorbou. Taštičky mi umožnily dát holkám stejný a přece jiný dárek. Mimochodem, pár taštiček mi zbylo…

Tak co? Inspirovali jste se? Já vám všem přeji především to, abyste strávili Vánoce s těmi, které máte nejraději. Abyste byli všichni pospolu v klidu a pohodě a uměli se radovat z maličkostí. Dárky (ať vyrobené či koupené) nejsou důležité, důležité je být spolu, najít si čas jeden na druhého a užít si to.

Krásné Vánoce a v příštím roce snad častěji…:-)

Veber