Ráno vstáváme opět později. Snídáme ve společné kuchyni penzionu, kde máme v ledničce několik potravin. Libuji si, jak je příjemně a jsem odhodlaná vyrazit na návštěvu hlavního města Polska v motooblečení. Tedy až do okamžiku, než vyjdeme na motorku umístit kufr s batohem. Než odemkneme zámek z kola a nasadíme kufr, jsme vykoupaní ve vlastním potu. Uvědomujeme si, že v penzionu je mnohem příjemněji a tak to vzdávám a opětovně jedu v kraťasech. L. touží po koupání a když míjíme rybník, ve kterém se čvachtá několik dětí umiňujeme si, že se tam cestou zpět zastavíme (bohužel nás zpět navede navigace jinudy a rybník už nenajdeme).

Cesta po dálnici utíká docela rychle. Ve Varšavě chvíli bloudíme, protože nevíme kde zaparkovat. L. chvíli nadává, že do Prahy bychom nikdy nejeli a tady vyrážíme do největších měst, ale na druhou stranu musím říci, že mi orientace tady přijde mnohem snazší než v naší metropoli.

Náš dopravní prostředek a Palác vědy a kultury

Nakonec parkujeme před Palácem vědy a kultury – „darem bratrských národů Sovětského svazu“. Jedná se o mrakodrap, který v 50. letech věnoval sovětský lid lidu polskému. Velmi dlouho byl výraznou dominantou Varšavy, ale dnes se již pomalu ztrácí mezi dalšími mrakodrapy, které poblíž vyrostly. Palác byl vybudován v letech 1952 – 55 podle projektu L. V. Rudněva a dosahuje úctyhodných 240 metrů včetně televizní antény, připomíná moskevské mrakodrapy ve stylu socialistického realismu. Budova zabírá úctyhodných 817 tis. m3, 43 užitkových pater, 3 228 sálů a místností. Před hlavním vchodem nás vítají sochy A. Mickiewicze a M. Koperníka. V průvodci jsme se dočetli, že je možné podívat se nahoru na vyhlídkovou plošinu a tak si jdeme informaci ověřit. Venku nás příjemně osvěžuje hadice s vodou, uvnitř nás překvapí velikost prostor. A tedy také cena za výjezd na vyhlídkovou plošinu. Vzhledem k tomu, že by se jednalo o nejdražší rozhlednu, na které jsme kdy byli (přes 100 Kč/osoba) rozhodneme se výhled oželet a projít se trochu po městě. Abychom se alespoň trochu v horkém dnu osvěžili, kupujeme si v jedné ze samoobsluh zmrzlinu.

Přecházíme přes roh ulic Marszałkowska a Królewska a schováváme se ve stínu stromů parku Ogród Saski neboli Saská zahrada. Park založil polský král August II. Silný u barokního Saského paláce v letech 1713 – 33. Zahrada byla vyprojektována ve velkolepém francouzském stylu, vzorem bylo samotné Versailles. Podle původních plánů mělo být v zahradě kolem 70 soch ze kterých se nakonec dochovalo pouze 21. V 19. století byla část zahrady přeměněna v romantický anglický park. Jezírko a rezervoár v podobě rotundy navrhl Henryk Marconi podle chrámu bohyně Vesty v Tivoli. Ve čtyřicátých letech 20. století za nacistické okupace přeťala západní část zahrady Marszalkowska ulice. Po poraženém Varšavském povstání v roce 1944, kdy byla Varšava téměř srovnána se zemí, byly všechny stavby zničeny, porosty zahrady ale zůstaly dosti ušetřeny. Díky tomu je možné zde obdivovat stromy starší 200 let, které doplňují posekané trávníky a udržované květinové porosty.

Cesta nás vede k Velké fontáně (Wielka fontána), kterou navrhl Heryk Marconi. Empírová fontána z roku 1855 byla původně součástí systému popojujícího tři fontány. Fontána prošla v roce 2007 celkovou rekonstrukcí, průtok vody je nyní kontrolován počítačem, v noci je osvětlena. Za fontánou jsou umístěny sluneční hodiny (Zegar słoneczny) z roku 1863.

Velká fontána

Přecházíme do prostor, kde se původně nacházelo nádvoří Saského paláce, který byl však zničen ustupujícími nacisty v roce 1944. Fragment západního průčelí zůstal zachován a nyní je v něm umístěn hrob neznámého vojína, který ve Varšavě založili již v roce 1925. Po válce byl přestavěn a znovu odhalen v roce 1946. Rekonstrukce se dočkal v roce 2010. Denně zde stojí dvoučlenná čestná stráž vojáků polské armády. Upřímně oba vojáky stojící v tom vedru polituji, neboť mi i v kraťasech dává počasí zabrat. Zajímalo by mě, zda v tom horku bývají třeba častěji střídáni.

Hrob neznámého vojína – čestná stráž

Procházíme dál kolem budovy národní opery ulicemi Wierzbowa, palac Teatralny, Jana Moliera a Senatorska do Starého Města, které tvoří historické centrum a nejstarší část Varšavy. Ve 13. Století zde byl založen knížecí hrad s vesnicí obklopený hliněnými hradbami. Z této doby pochází náměstí a několik současných ulic. Ve 14. Století bylo Staré Město opevněno hradbami cihlovými. Bohužel, během druhé světové války bylo skoro celé zničeno. Po válce proběhla rozsáhlá rekonstrukce, kdy došlo k využití původního materiálu i ozdobných prvků. Díky tomu všemu bylo Staré Město v roce 1980 zapsáno do Seznamu světového a přírodního dědictví UNESCO.

Budova opery

Přicházíme proti kostelu sv. Anny, který v průběhu dob prošel mnoha přestavbami. Byl založen v roce 1454 a jeho současné klasicistní vzezření získal v roce 1788. Neodoláme a nakoukneme dovnitř. Kostel se, stejně jako spousta jiných tady v Polsku, pyšní honosnou výbavou.

Kostel sv. Anny…

… a jeho vnitřní výzdoba

O kus dál vedle hledíme na dominantu Hradního náměstí – Královský hrad (Zamek Królewski). Původně dřevěný hrádek ze 13. století založený mazovským knížetem Boleslavem II., byl v 15. století přestavěn na gotický zděný hrad, který se v 16. století dočkal přestavby na renesanční zámek. Stal se královským sídlem, administrativním i kulturním centrem země. Došel k velké újmě během válek se Švédy a opětovně byl přestavěn v 17. a 18. století.  Za druhé světové války byl zničen a obnoven byl až v 70. letech 20. století. Před zámkem je opět natažená hadice, u které se osvěžuje několik dětí veselým pobíháním tam a zpět.

Královský hrad (vpravo)

My pokračujeme dál v prohlídce uličkami se středověkou atmosférou, které jsou plné polských kaváren, obchůdků a restaurací. Zaujme nás Bazylika Archikatedralna, Katedrála sv. Jana je považována za jeden z nejdůležitějších a nejbohatších kostelů v historii Polska. Bohužel si ji v úzké uličce prohlédneme pouze zvenčí. Zevnitř se ozývají zvuky bohoslužby a nechceme věřící rušit. Původní dřevěný kostel ze 14. století byl o století déle nahrazen kostelem zděným. Stavba postupně nabývala na významu, konaly se zde významné svatby, korunovace i pohřby králů. V katedrále jsou hrobky kardinála, arcibiskupů, vévodů i polského krále.

Katedrála sv. Jana

Dalším kostelem na naší cestě je Sanktuarium Matki Bożej Łaskawej vybudovaný v letech 1609 – 1629 stojící hned vedle baziliky. V kostele Panny Marie Milostivé (Sanktuarium Matki Bożej Łaskawej), která je patronkou Varšavy se údajně nachází velice cenný zázračný obraz a barokní socha právě této panny Marie.

Kostel Panny Marie Milostivé

Přicházíme až na Staroměstské náměstí, které tu je už z přelomu 13. a 14. století. Dodnes má náměstí stejný tvar. Bývalo hlavním náměstím ve Varšavě, pořádaly se zde oslavy, trhy, ale trestali se zde i odsouzení. Je zde několik restaurací a množství trhovců. Na rozdíl od Prahy, je zde počet turistů velmi snesitelný a cítíme se, navzdory horku příjemně. Docházíme až k hradbám na hranici Starého a Nového města.

Staroměstské náměstí

Městské hradby

V jednom z průjezdů mě překvapí starý automobil, na jehož korbě se nachází staré dřevěné sudy s nápisem Pilsner urquell. I toto dodává místním uličkám své kouzlo.

Vracíme se pomalu podél hradeb zpět. Míjíme pomník malého povstalce, který stojí na hradbách Starého města – upomínající Varšavské povstání (srpen – říjen 1944), kdy byly celá čtvrť systematicky zničena a zapálena německou armádou. V blízkosti památníku Jana Kilińskiego je vylitý bronzový model historického města. Zkoumáme, kde bychom tak mohli stát, když nám to poblíž stojící pán, zvoucí do místní restaurace ukáže. Dáme se do řeči, vyzvídá odkud jsme a když anglicky prozrazujeme, že z České republiky, spustí na nás k našemu překvapení naší mateřštinou. Po chvíli hovoru zjišťujeme, že někteří z jeho příbuzných pochází z České republiky a Slovenska. Srdečně nás zve k nim do restaurace, což s díky odmítáme (na pohled vidíme, že v restauraci bychom nechali více peněz, než bychom chtěli) a s díky pokračujeme dál v procházce.

Pomník malého povstalce

Památník Jana Kilińskiego

Model města

Vracíme se zpět k Saské zahradě, kde odbočujeme k jezírku. Tato část zahrady byla v 19. Století navržena Henrykem Marconim ve stylu romantického anglického parku. Za jezírkem stojí na uměle vyvýšeném místě rotunda (Wodozbiór), po vzoru chrámu bohyně Vesty v Tivoli z roku 1854. Bohužel ani tato památka neunikla místním sprejerům.

K motocyklu přicházíme kolem památníku, upozorňující na skutečnost, že v těchto místech stála zeď ghetta. Je zvláštní o pár metrů dál zajít do obchodu, kde si můžete koupit, na co si vzpomenete, třeba hromadu cukrovinek na váhu. V tomto horkém počasí dáváme přednost chlazeným nápojům. Podobně jako v Osvětimi si uvědomuji, že to ještě není ani 100 let a kus odtud umírali lidé.

Nasedáme na motorku a pomalu se loučíme s hlavním Polským městem. Po celou dobu naší prohlídky jsme potkávali malé pomníčky upozorňujících na to, kolik lidí na daném místě zemřelo. Pomníčky jsou umístěny např. i mezi svodidly při průjezdu městem. Odjíždíme v tichosti se proplétajíc městskou dopravou. Jako by na nás teprve vše začalo doléhat. Varšava se jeví jako příjemné město, oproti Praze, nebo Krakovu to může vypadat, že je zde málo památek. Ona je to částečně pravda, protože za druhé světové války to tu bylo téměř srovnáno se zemí a vše vystavěno znovu, byť byly použity stejné materiály a rekonstrukce probíhala dle původních plánů. Myslím, že my jsme byli schopni krásy Varšavy docenit až zpětně.

Nová tvář Varšavy

Ps: Rybník jsme nenašli, v Bolimowě koupání není a místní restaurace byla uzavřena. Omrkli jsme tedy zdejší kostel, nakoupili jídlo v samoobsluze a uchýlili se do pohodlí chladnějšího pokoje…:-)

Malý kostelík v městečku Bolimów…

… a jeho skromný interiér.