Ráno pomalu balíme věci a loučíme se s Krakovem. Po včerejším dešti není ani památky. Vzhledem k tomu, že nás čeká ujet něco kolem 300 km, oblékáme motooblečení – a hned se potíme.

Naše ubytování v Krakově.

Po 120 km si děláme přestávku v Čenstochové. Naším cílem je klášter paulánů a bývala pevnost na Jasné Hoře – duchovní hlavní místo v Polsku.

Parkujeme celkem bez problémů díky motocyklu, který se upíchne skoro všude i když s bočními kufry to pokaždé tak snadné není. Prostor pod klášterem vyplňují různé obchody. Je možné zde koupit občerstvení, zmrzlinu, knihy či náboženské předměty a suvenýry.

Klášter byl založen knížetem Vladislavem Opolčíkem, obnoven byl Vladislevem Jagellonským. Vejít do areálu kláštera můžeme jednou ze čtyř bran z 18. a 19. století. Gotický kostel byl vybudován asi v roce. 1429, z této doby se dochoval presbytář s úpravami provedenými v 16 – 17. století. Kostel byl rozšířen na třílodní. Po požáru v roce 1690 byl zásadně přestavěn v letech 1690 – 1693. Interiér bohatě vyzdobil K. Dankwwart z Nysy, vyřezávaný barokní oltář vyhotovil v roce 1728 J. Buzzini. V kostele jsou čtyři kaple: Sv. Antonína Paduánského s kovanou mříží, kaple svatých relikvií vytesaná ve skále a nad ní kaple Srdce Ježíšova

Na věži z let 1620 – 1630 byla v roce 1906 zhotovena nástavba a díky svým 106 metrům je nejvyšší v Polsku. Nahoru se lze dostat po 519 schodech a 36 zvonků hraje každou čtvrthodinu melodie mariánské písně.

Říkáte si, že jsem se spletla, protože jsem uvedla pouze tři kaple, ale předtím jsem napsala, že v kláštere jsou kaple čtyři? Nespletla jsem se, na severní straně ke kostelu přiléhá kaple Matky Boží Čenstochovské s gotickým presbytářem. Původně se jednalo o samostatnou kapli ze 14. – 15. století. Centrem kaple je raně barokní oltář z roku 1650, rám z ebenu je zdoben stříbrem. Uprostřed je možné spatřit zázračný obraz Matky Boží Čenstochovské, nazývaný též Černou madonou. Právě tento obraz je předmětem obzvláštního kultu a cílem poutníků z celého Polska. Obraz je zdoben šatičkami, které lze měnit, např. diamantovými, či rubínovými – podobně jako u Pražského Jezulátka. Kryt obrazu je ze stříbra a obraz je odhalován v určených hodinách dne. Poláci věří, že obraz Matky boží, Panny Marie Jasnohorské, Královny Polska nebo též Černé Madony, namaloval Lukáš Evangelista přímo na desku stolu, u něhož jídávala svatá rodina. Ve skutečnosti však pochází z 6 – 9. století a je na něm zřejmý byzantský vliv. Do Polska byl přivezen v roce 1384 pro paulány, v roce 1430 jej zničili husité, později byl v Krakově věrně přemalován na původní dřevěné desce a novém podkladu. Vedle obrazu je „zlatá růže“, dar papeže Pavla VI., položená sem v červnu roku 1979 papežem Janem Pavlem II.

V kapli jsou též vidět stovky vyznamenání věnovaných vojáky za pomoc v boji, berle a brýle přinesené po zázračném uzdravení a spousty dalších nákladných darů.  Přímluvy a přání k Panně Marii lze vhodit do dřevěné bedny (dle našeho názoru musí být vybírána několikrát denně. Za poplatek jsou potom i čteny a dle informací z internetu je Panna Maria moderní a přijímá i emaily:-)

I na nás na takovém místě doléhá jakási posvátná úcta. Při prohlídce ani nemluvíme. Znaveni horkem využíváme stín v klášterním areálu, abychom se občerstvili z vlastních zásob. Mé obavy, že než dojedeme do dnešního cíle, umřeme žízní opadají v okamžiku, kdy se ukazuje, že areál disponuje i veřejně přístupnými kohoutky s pitnou vodou pro poutníky, které využíváme. Svlažujeme svá těla tekutinou a dočerpáváme vodu i do prázdných lahví. Možná je to poutním místem, nebo jen mohutným vedrem, ale mám pocit, že mi nikdy voda nechutnala více.

V bývalé tiskárně je dnes umístěno muzeum s výstavou „600 let kláštera“ s cennými historickými sbírkami. Vedle zbrojnice navštěvujeme i druhou část muzea – s expozicí o historii pevnosti na Jasné hoře, zbraněmi a votivními předměty.

Pevnost byla v polovině 17. století obléhána Švédy. Abychom se stihli dostat v nějakou rozumnou hodinu do naší cílové destinace, pokračujeme po prohlídce kláštera dál v cestě do obce Bolimów.

Obec je velmi malá, ubytování najdeme celkem bez problémů. S ubytováním samotným je to však o trochu horší – prolezeme celý penzion, který je otevřený, ale nenajdeme nikoho, kdo by nás ubytoval. Jdeme se zeptat do obchodu, který k penzionu přiléhá, ale dozvídáme se pouze, že máme zavolat na telefonní číslo uvedené na penzionu.
V telefonu se mi ozve milý chlapecký hlas, který mě ujišťuje o tom, že mi hned předá svou matku. Matka se ptá odkud jsme a když zjišťuje, že z České republiky, navrhuje jako komunikační jazyk ruštinu. Rusky ale vůbec neumím, navrhuji angličtinu a tak je mi předán opět její syn. Naštěstí mladík umí anglicky v podstatě hůře než já. Vysvětlí mi, kde najdeme klíč. V jeho hlase cítím úlevu, jak se mě snaží zbavit, ale utnu ho ještě dotazem, jak to bude s placením. Dozvídám se, že ráno má přijít paní, která obstarává snídaně a také úklid, které můžeme zaplatit. Následně se loučíme a jdeme se ubytovat. V penzionu je příjemný chládek. Oproti vedru venku, hotová nirvána!:-) Okamžitě využívám sprchu. K večeři si kupujeme v místní samoobsluze 2 makrely, víno a pečivo. Makrelu tu prodávají bez hlavy a pro nás za směšné peníze – 2 velké uzené ryby nás stojí v přepočtu kolem 20 Kč.