Měníme plán a přehazujeme program následujících dvou dnů. Důvod je prostý, na dnešek hlásí možný déšť – jak se později ukáže, na předpověď se nedalo příliš spolehnout. Očekávám tedy deštivé počasí a nejedeme příliš daleko i proto se oblékám do motooblečení (že to byla chyba si uvědomím za pár hodin).

Namířeno máme do města rozkládajícího se na pravém břehu Nogatu. V roce 1309 sem bylo z Benátek přeneseno sídlo velmistra řádu a Malbork, kam jedeme, se tak stal hlavním městem křižáckého státu. Namířeno máme na zdejší stejnojmenný hrad, který byl rezidencí králů během jejich pobytu v Prusku. Poté, co byl Prusy zabrán, byl částečně rozebrán a cihly byly použity na jiné stavby. V roce 1817 se hrad dočkal romantické přestavby. Historie hradu zároveň ilustruje etapy rozvoje konzervátorského myšlení v 19. století. Během bojů v roce 1945 byla zničena nejstarší část města, kterou nahradily obytné bloky.

Už při výjezdu z města Tczew směrem na Malbork na silnici 22 dává jasně znát, že hrad byl ve své době něco – kde jinde natrefíte na, prakticky čtyřproudou, byť bez pruhů, kostkami dlážděnou pozemní komunikaci (google street view – zde)! Jak už jsme několikrát viděli, i zde si neváhají místní podnikavci při kraji silnice vybalit své stánky. Ve středověku to bylo jistě zcela běžné – ó jak romantické časy (z dnešního pohledu), dnes bych se bála, že budu přejeta některým z automobilů.

Pokud jsem se bála, že bude problém s parkováním, tak díky tomu, že je víkend je to naopak velmi snadné. Ceduli k centrálnímu OBR hradnímu parkovišti nikde nezahlédneme, zato se nám bezplatně podaří zaparkovat u místního úřadu.

Vpravo Městský úřad města Malbork, vlevo parkujeme:-)

K hradu trefíme snadno, tak velkou dominantu nelze minout ani přehlédnout. Před kasami, ke kterým tak trochu dobloudíme (hrad je opravdu velký a to, že dojdete k němu neznamená, že jste u vstupu) nás čeká, jako již tradičně, slušná fronta. Zde naštěstí odbavování turistů probíhá celkem rychle. Český jazyk tu bohužel nevedou a tak vybíráme audioguide a angličtinou (byť je nám předem jasné, že s našimi znalostmi jazyka rozhodně nebudeme rozumět všemu). Průvodce můžete mít i živého, ale domnívám se, že to není služba hradu, ale aktivita místních (OSVČ:-D) průvodců. Ti totiž před kasami shání lidi, kterým nabízí své služby, do skupiny se kterou následně absolvují prohlídku – jakým jazykem mluví zjistíte dle vlaječek. Pár zajímavostí, které audioguide neuvádí jsme takhle odposlechli:-))

Hrad se nachází na břehu řeky Nogat

Není to nádhera?

Vymakaný audioguide:-)

Hrad je někdy také označován jako klášterní pevnost, neboť se nejedná o samotný hrad, ale i bývalý klášter. Impozantnost hradu dokazuje skutečnost, že areál zabírá plochu dvaceti hektarů. Oproti zvyklostem z Čech, byla tato pevnost postavena z cihel, důvodem byl zřejmě nedostatek kamene. Hrad byl postupně rekonstruován, a skutečně klobouk dolů, co zde poláci dokázali (!), a v roce 1997 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Mapa hradů v dané oblasti – najdete ji v blízkosti pokladen.

Hrad jsme museli obcházet a v ten okamžik nám došla jeho impozantnost.

V roce 1997 byla památka zapsaná na seznam kulturního světového dědictví UNESCO.

Historie hradu se píše od druhé poloviny 13. století (asi v roce 1274), když zde křižáci začali budovat pevnost. V roce 1309 sem přesídlil velmistr řádu z Benátek a díky tomu přerostl původně opevněný klášter v majestátní hrad. Od začátku století následujícího, tedy 14., do poloviny století 15. byl Malbork centrem oblasti, kterou ovládali křižáci a sídlem velmistra řádu německých rytířů (1309 – 1457). Velmistrova tvrz nikdy nebyla dobyta a to ani během obléhání polsko-litevskými vojsky pod vedení krále Vladislava II. Jagellonského po bitvě u Grunwaldu v roce 1410. O této době si můžete počíst v knihách významného polského spisovatele Henryka Sienkiewicze, především v románu Křižáci, který vrcholí bitvou u Grunwaldu (15. 7. 1410), kdy polské vojsko křižáky z tohoto území vytlačilo. Centrum řádu se následně přesunulo do Královce (Kaliningradu). U Grunwaldu údajně bojoval, tehdy ještě neznámý, jihočeský zeman Jan Žižka. Královec je naopak spojen s českým králem Přemyslem Otakarem II., který jej založil, když se až k břehům Baltského moře rozpínalo České království.

Malbork později odkoupil polský král Kazimír IV. Jagellonský. Řád německých rytířů neměl peníze na zaplacení námezdné posádce českých žoldnéřů vedených hejtmanem Oldřichem červenkou a proto došlo k prodeji hradu. Díky tomu se hrad stal rezidencí polských králů (do roku 1772). Známe to z historie českých hradů a nevyhnulo se to v průběhu času ani Malborku – období rozmachu a budování střídala období ničení, kdy k výraznému poničení hradu došlo v období válek se Švédskem a v napoleonské době. S rekonstrukcí hradu se započalo v roce 1817. Na počátku devatenáctého století padlo severopolské území pod nadvládu pruského království a Prusové se výrazně podepsali na přežití středověkého hradu, jelikož pokračovala rekonstrukce, neboť Prusové hrad vnímali jako součást vlastní říšské tradice. Poslední devastační tečkou se pro hrad stalo poškození Rudou armádou v roce 1945, během bojů o město. Ještě v padesátých letech byly ruiny výtečným zdrojem stavebního materiálu, který se odvážel do jiných částí Polska. I proto má město dnes jen hrad, ale chybí mu historická městská část.

Expozice „klášter“

Fotografie před hradem dokazuje jeho devastaci. Je neuvěřitelné jak hrad dnes vypadá.

Expozice věnovaná zbraním

V křižáckém období byla v areálu hradu vybudována kaple, kterou později nahradil kostel, ložnice pro mnichy a křižáky, velká jídelna, zbrojnice, vězení, knihovna… Dnes se této části areálu říká Dolní zámek. Postupně byl vybudován tzv. Střední zámek, který sloužil jako reprezentativní prostory pro přijímání návštěv. Nejvýznamnějším prostorem této části je slavnostní sál, který pojme několik set hostů. Z technického hlediska je zajímavé vytápění, které bylo zajišťováno centrálně ze sklepa. Nejlépe opevněný je pak Horní zámek, kde byla vybudována kapitulní síň, reflektář, klenotnice a v případě ohrožení životně důležitá studna. Nedobytnost hradu pak zajišťovaly mohutné hradby, které byly vystavěny v polovině 14. století.

Expozice věnovaná geologii, především jantaru a možnostem jeho opracování.

Je to úchylka, ale opravdu vidím už patchwork všude:-D

Malbork se pyšní dvěmi NEJ, jedná se o největší gotickou stavbu na světě a zároveň největší stavbu z cihel na světě.

Na hradě jsme nakonec strávili prakticky celý den, abychom si jej řádně prohlédli. Musím říci, že rozhodně stojí za návštěvu a i když je vstupné dražší, na rozdíl od našich památek si nemusíte vybírat mezi návštěvními okruhy a za jedno vstupné můžete důkladně prozkoumat celý hrad. Rozhodně doporučuji si na prohlídku vyhradit minimálně 4 hodiny.

Pokud budete chtít poslat pohlednice, nečekejte jako já až po prohlídce. Než jsem pohlednice napsala, tak mi zdejší hradní pošta zavřela:-(:-D

Vzhledem k pobytu na hradě, teplému počasí (déšť se vůbec neukázal, naopak se zakaboněná obloha vyjasnilo a začalo pálit slunce) jsem byla v motooblečení mokrá jako myš a těšila se na něco dobrého. Večeři jsme plánovali na zpáteční cestě v městečku Tczew.

Tczew

Centrum jsme prolezli několikrát, ale prakticky žádnou restauraci jsme neobjevili, jen turecké bistro s gyrosem. Nakonec jsme však nelitovali, protože gyros byl skutečně masový (žádné mleté maso, jak tu v poslední době vídám a nechutná mi to), navíc majitel byl opravdu sympaťák. Bistro se nachází nedaleko lavičky Romana Landowského – polského básníka, který v tomto městě zemřel.

Roman Landowski – není nad to, posedět se známým literátem:-)

Večer klasika – sprcha, internet (snaha dohledat nějaké informace o hradu), dojednání programu na následující den a kóma:-D

A protože jsem na hradě fotila opravdu hodně, můžete více fotek najít ve fotogalerii – zde.