Nedávno můj tatínek slavil kulaté narozeniny. Do práce si chystal občerstvení. Když jsme se o tom bavili, řekl mi, že uvažoval, že by si chlebíčky koupil, ale zjistil, že jeden chlebíček stojí i 25 Kč! „Takových peněz za chlebíček, no považ, to si je raději udělám sám. A za třetinovou cenu!“

Setkávám se s tím celkem běžně, ten pohled na cenotvorbu. Vždyť doma si to udělám levněji. Na tržnici to triko stojí pár korun….

Když tatínek v podvečer občerstvení pro kolegy dokončil (pekl ještě koláče), tak jsem se ho odvážila zeptat, kolik by si tedy nechal za jeden jím vyrobený chlebíček zaplatit, kdyby ho to mělo uživit, měl by z toho odvést daň, platit energie i všechny suroviny, aby to nějak vypadalo a finančně to ohodnotilo jeho čas, který tomu věnoval… Neodpověděl.

Samotné se mi někdy zdají věci drahé a jsem si jistá, že doma si to udělám levněji. To často ano, ale já samozřejmě nezapočítávám čas, který tomu budu věnovat a některé další věci. U chlebíčků je navíc nutné zajistit správně vybavenou provozovnu dle předpisů (studená/teplá kuchyně), plnit hygienické předpisy, odvádět daně, sociální, zdravotní pojištění, uhradit mzdu případnému zaměstnanci, poplatit energie a suroviny…. a taky mít nějaký zisk. Za obyčejným chlebíčkem je tedy třeba vidět mnohem více, než veku, šunku, sýr a další propriety, kterými je ozdoben. Nejen to, stojí totiž za jeho cenou. Ale my, bohužel, vidíme často jenom tu cenu.

Nedávno Martina z Mmmoje.cz zveřejnila na svém instagramu email, který jí přistál v poště: „Dobrý den, můžete mi prosím vysvětlit, co na tomto obyčejném bavlněném tričku stojí 550???  Odkaz na tričko.“

Obdivovala jsem Martinu, že tazateli/tazatelce s klidem a ve vší slušnosti odpověděla. Dovolím si, tu její odpověď citovat: „Dobrý krásný den. Děkujeme za dotaz. Velmi ráda odpovím. V ceně je zahrnuto především DPH 95,- ; 100 Kč je potisk (výroba, osvit, šablona, barva, potisk a vůbec nápad ilustrace a písmo); cedulka; náklady na samotné triko; nájem dílny; energie; náklady focení produktu; vklad na eshop. A to momentálně probíhá inflace, takže budeme muset zdražovat a triko bude stát 590,-. To je ve zkratce vše, snad je to dostačující. Víte, díky řetězcům jsou ceny triček hodně mimo výrobní skutečnou cenu na úkor lidí, kteří je v bídných podmínkách v Indii nebo Číně vyrábějí, mrkněte na dokument – The true cost – odkaz. S přátelským pozdravem….„

 Jen aby bylo jasno. Nechci tvrdit, že má Vaše dítě nosit na sobě jen trika za 550 Kč. Plně chápu, že ne každý by si to mohl finančně dovolit. ALE Přece si vážně nemyslíme, že tričko za 25 Kč z jednoho nejmenovaného řetězce zaměřeného na dětskou módu je jeho adekvátní cena? Když se na takové triko podíváte a zjistíte, kde bylo vyrobeno, tak Vám přeci musí být jasné, že za 25 Kč musel někdo vypěstovat bavlnu, zpracovat ji, obarvit, ušít triko, mezi těmi všemi kroky docházelo k přepravě. Pak se dané triko muselo dostat do Evropy, do nějakého obchodu, který ho chtěl prodat s marží… Tak sorry, vy byste za tyhle peníze nic z toho nedělali. A nikdo v Čechách za ně dělat taky nebude. A neměli bychom chtít, aby za ty peníze dělali někde jinde… (Zároveň jste u trika za 25 Kč třeba ochotni „přehlédnout“, že nemá začištěné švy, nebo je látka střižená křivě…) Mimochodem, textilní průmysl je momentálně jedním z nejvíce znečišťujících průmyslů. Začíná to být opravdu velký problém, ale to by si zasloužilo asi jiný článek – nebo pogooglete.

Sympatické reels na danou problematiku zveřejnila nedávno i Bára, která stojí za značkou Lesito (mimochodem moc hezké textilní a edukativní hračky pro děti). Sama uvedla, že se jí některá tvorba zdá drahá, a zcela mimo její finanční možnosti, ale snaží se to respektovat. Dále pak uvedla to, že cena jejích výrobků odráží několikaleté zkušenosti, kvalitní materiály, stroje, spoustu práce a času a certifikaci dle evropských norem. Ten poslední bod považuji za dosti zásadní. Sice si doma můžete ušít podobnou hračku, ale asi těžko ji budete mít jako hračku certifikovanou a je důležité si uvědomit, že získat takovou certifikaci není vůbec snadné. Pro ty, co by problematika zajímala ať z hlediska spotřebitelského nebo z hlediska snahy o vlastní podnikání, vřele doporučuji článek Marie Mrňákové, která stojí za značkou Brodita (dříve působící pod názvem Břichopas) – odkaz zde. A i její další článek s názvem Proč trvá hračka se jménem týden? – odkaz, který vám vysvětlí, že i když má výrobce doma „mašinu, která to vyšije za něj“, tak ani tehdy to neznamená, že produkt má hotový za 10 minut.

Zkrátka, každá cena něco odráží. Pokud se jedná o malého lokálního výrobce, tak věřte, že nad cenou svého výrobku sakra přemýšlel. A cílem každého podnikatele je, si na sebe vydělat. Chápu, že se nad cenou podivíte, někdy si řeknete, že na to nemáte, nebo za danou věc takovou částku dát nechcete, což je v pořádku. Ale to neznamená, že se Vás výrobce snaží okrást.

I já mám v šatníku trika z řetězců a doma výrobky z Číny. Tímto článkem chci jen poukázat na to, že cenu výrobku netvoří jen materiál, jak si často mnozí okamžitě představí a dále nad tím nepřemýšlí.

Budu ráda, pokud se v komentářích podělíte o své názory a zkušenosti.