Jaro (a v některé dny již téměř léto) snad definitivně začalo. Vyhnalo nás ven, na první motovýlety a nalákalo na své krásy.

Oba naše první jarní výlety nás nasměřovaly na Vysočinu. První výlet nás zavál na bledule. Na Vysočině je množství lokalit, kde můžete tyto květiny vidět, v podstatě v každém z okresů se vyskytuje nějaká taková. Nás zavála cesta na Havlíčkobrodsko mezi obce Nové a Staré Ransko.

U silnice v Novém Ransku vás jistě zaujme slévárna, díky soše slévače. Historie slévárny sahá až do roku 1480, kdy zde stál železářský hamr. V první polovině 17. Století byla pec už pouze v dědickém nájmu. Přibližně od roku 1670 byla uvedena do provozu dřevouhelná vysoká pec. Surové železo z místní vysoké pece bylo zkujňováno v místním hamru. Produkce zde rostla v letech 1690 až 1740. Ve druhé polovině 19. Století došlo k zásadnímu obratu v oblasti vývoje železářství. Železnorudné doly v okolí byly vyčerpány a dovoz rudy z větších vzdáleností znamenal výrazné zvýšení výrobních nákladů. Krom těchto problémů chyběla hamru ve Starém Ransku také voda, která by poháněla dmychadla a hamerská kladiva. V té době se projevilo jako nutnost instalovat zde parní stroje k zajištění stálého výkonu, což ale vedlo jen k dalšímu zvýšení spotřeby paliva.

Hamr v Ransku nemohl konkurovat podnikům na Ostravsku nebo Kladesnku, které byly přímo u zdroje a mohly postupně modernizovat. Ceny železa se drasticky snížily. V ranské oblasti chybělo minerální palivo, tím pádem nebylo možné zde zavést moderní metalurgické pochody. Ke všemu chybělo železniční spojení do této oblasti, trať zde byla vybudována až koncem 19. Století, tedy až po zániku hutí (podnik zanikl v roce 1882).

Nové Ransko je od Starého vzdálené pouze asi 3 km, bylo osídleno až za dob Marie Terezie. V lokalitě současné slévárny a modelárny se nacházel hostinec, ten byl v roce 1885 prodán panu Janu Pujmanovi, který téhož roku zahájil výstavbu výrobní haly a začal s výrobou stacionárních spalovacích motorů. V roce 1912 zde stály již tři haly a čtvrtá zde vyrostla těsně po první světové válce. Firma se dynamicky vyvíjela, vyráběla mobilní mlátičky, sekačky a začátkem 30. Let vyvinula také traktor, jehož zvláštností bylo gumové obutí všech čtyř kol. Po druhé světové válce se již nepodařilo majiteli realizovat investiční záměry a dříve než se stihla znovu zvednout na nohy, byly rodiny synů zakladatele násilně vystěhovány, psal se prosinec roku 1948 a bezprostředně poté byl podnik znárodněn. Vše převzal národní podnik Agrostroj a od roku 1949 patřil pod Kovodělné závody Chotěboř. Začátkem 50. Let byly budovy ničeny a strojírenská výroba byla zrušena. V roce 1954 sem byla převedena slévárenská výroba ze slévárny ve Starém Ransku a začalo se s rekonstrukcí.

Po roce 1989 se provoz stal závodem Chotěbořských strojíren a byl zařazen do první vlny privatizace. Od roku 1991 funguje firma jako společnost s ručeným omezeným a od listopadu roku 1992 se společnost stala samostatným právním subjektem.

V současné době dosahuje firma obratu cca 250 milionů korun a zaměstnává 250 osob. Produkce se zaměřuje na výrobu sériových zakázek z grafitických litin a slitin hliníku a mědi. Společnost se nebojí investic a má zajímavé plány do budoucna. (informace jsem čerpala z webu společnosti na kterém se můžete dočíst spoustu dalších zajímavostí – odkaz)

Bledule naleznete v národní přírodní rezervaci Ransko, která byla zřízena v roce 1997 a její celková rozloha je 695,4 ha. Nyní si dovolím citovat z informační cedule umístěné před vstupem do rezervace: „ Cílem ochrany je zachování jedinečné mozaiky ekosystémů Ranského ultra bazického masivu s význačnými lesními společenstvy prameništních a potočných montánních jasanových olšin, jedlobučin a hadcových borů. V lesních porostech jsou zastoupeny autochtoní populace borovice lesní, buku, jasanu, olše i smrku, tvořící genovou základnu lesních dřevin. Na dochovaná přírodní společenstva je vázán bohatý výskyt chráněných a na bytí ohrožených druhů rostlin i živočichů, zejména nejrozsáhlejší populace bledule jarní na Českomoravské vrchovině, dále lýkovce jedovatého, řeřišnice trojlisté, z živočišstva je významný výskyt bezoblatlých obojživelníků a ptáků, m. j. sluky lesní, datlů, sov a dalších. Bohatství přírodních zdrojů Ranského masivu i jeho značný rozsah zajišťující funkci území jako biocentra neregionálního významu v územním systému ekologické stability oblasti.“ Konec citace.

Obojživelníků byla kolem spousta.

Bledule se nachází ve vyznačené oblasti

Bledule jarní (Leucojum vernum) je jednoděložná rostlina z čeledi amarylkovitých. Je to vytrvalá rostlina s podzemní cibulí dorůstající do výšky až 30 centimetrů. Z jedné cibule vyrůstají zpravidla 3 – 4 listy, květy jsou na převislých stopkách, nejčastěji jeden, vzácněji naleznete bleduli se dvěma květy. Rostlina kvete velmi časně, v podstatě je jednou z prvních (společně se sněženkou) květin, které můžete z jara vidět kvést. Kvést ji můžete vidět již v únoru a můžete ji obdivovat až do dubna. My měli štěstí a přestože většina rostlin už pomalu odkvétala, našlo se jich stále dost takových, které bylo možné obdivovat.

U nás ji v přírodě nejčastěji naleznete ve vlhkých lesích, loukách ve všech výškových pásmech. V některých částech republiky, např. v karpatské části Moravy můžete sice bledule obdivovat, nejsou tu však původní, dostaly se sem ze zahrádek jako plevel.

 Náš druhý výlet byl podniknut do okresu Třebíč do obce Trnava. Obec je vzpomínána již v roce 1101 v zakládací listině třebíčského kláštera. V blízkosti této obce naleznete malebnou přírodní památku Kobylinec. Přesně u přírodní památky se kříží žlutá a modrá turistická značka. Projet se tudy můžete také na kole, díky nově zbudované cyklostezce (cesta č. 5106, 5107).

Památka se rozkládá na nevýrazném pahorku se skalnatým výchozem a v dřívějších dobách sloužila jako pastvina. Oblast je chráněna od roku 1982. Předmětem ochrany jsou především porosty krátkostébelných trávníků s početnou populací koniklece velkokvětého. Půda je tu chudá na kyselém podkladě a koniklec je rozšířen především na severozápadním okraji areálu. Balvany a skalky vznikly díky mrazovému zvětrávání třebíčského syenitu.

Vegetaci tu tvoří převážně kostřava žlábkatá v jejímž porostu lze krom koniklece vidět také mochnu písečnou, mochnu nitkovitou, jetel alpínský, rozrazil rozprostřený, rozrazil Dillenův. Později zde můžete objevit také česnek viniční, divizna rakouská, lomikámen cibulkatý, prorostlík srpkovitý nebo sesel roční. V pozdním létě tu můžete spatřit i kriticky ohrožený smil písečný.

Vyskytuje se tu také množství bezobratlých jako například čtyři druhy čmeláků, silně ohrožený pačmelák cizopasný, četné ploštice nebo motýli, z nichž stojí za zmínku především otakárek fenyklový a mnoho dalších. Hmyz tu loví ťuhýk obecný, útočiště tu hledají křepelky i koroptve polní.

Bohužel byl za naší přítomnosti kolem cyklostezky takový provoz, že jakákoliv zvířata zůstala našim zrakům utajena.

Po ukončení pastvy zde došlo k výrazným změnám ve složení společenstev v ekosystému. V současné době je zde pravidelně prováděno ruční kosení s odstraněním pokosené hmoty a narušování drnu. Lokalita se dostala do soustavy chráněných území NATURA 2000.