Přesně takto zněl název další přednášky pana Maxmiliána Kašparů. O jedné z jeho přednášek jsem již psala zde (odkaz). Tento článek bude na předchozí volně navazovat, protože ačkoliv se to může zdát podivné, témata spolu úzce souvisí. Pokusím se tedy nějak logicky sesumírovat obsah přednášky a přidat k němu i pár svých postřehů.

Stresem se dá obecně označit reakce organismu na nadměrnou zátěž. Můžeme rozlišovat jakési dva druhy, nebo také dvě fáze stresu, tzv. distres a eustres. Zatímco eustres je takový pozivitní stres, který je hnacím motorem k podávání vyššího výkonu (osobně si pamatuji moc dobře, jak jsem těsně před odevzdáním diplomky byla schopna jet jako nikdy…), distres vede ke skutečnému onemocnění a v extrémních případech může mít za následek i smrt.

Je proto vždy lepší předcházet stresu a konfliktům, které k němu vedou. Léčba je totiž velmi náročná a drahá.

Bohužel se zdá, že většina lidí ztrácí schopnost používat zdravý selský rozum. Každý druhý má již dnes svého osobního poradce. Možná se jedná jen o jakousi módní vlnu, ale je to smutné. Pan Kašparů uváděl příklad manželky bohatého podnikatele, která za ním přišla a čekala, že vyřeší její problém. Údajně byla ve velkém stresu. Nemohla si totiž vybrat, zda si má od manžela nechat vybudovat keramickou dílnu nebo malířský atelier. V tomto případě byla rada poměrně jednoduchá, neb pan manžel disponoval finančními prostředky – pořídit si obojí…

Nejvíce problémů v našich životech zapříčiňují VZTAHY. Ostatně už u našeho samotného vzniku jde o vztah, nejprve o vztah našich rodičů, následně vztah vajíčko – spermie – který zapříčiní, že to budeme právě my, kdo vznikneJ A co jsem měla jmenovat asi na prvním místě, neboť to ovlivňuje vše, co děláme i cítíme je náš vztah k sobě samému.

A tak se z přednášky o stresu stala přednáška spíše o vztazích, vzorcích chování a způsobech komunikace – protože pokud nic z toho nefunguje, přichází výše zmiňovaný stres.

Od malička se učíme prostřednictvím toho, co vidíme, nikoliv toho, co slyšíme. Naše chování je výrazně ovlivněno tím, jak se chovali naši rodiče, v době našeho dětství. Odvíjí se od toho styl naší mluvy, naše způsoby i to, jak navazujeme kontakty. I proto si myslím, že je dobré vyrůstat v úplné rodině. Je faktem, že muž, který vyrůstal jen s otcem, si umí uvařit, vyprat i uklidit, a zároveň opravit auto a připevnit poličku, což může být velmi příjemné. Na druhou stranu se s ním žena může cítit značně neužitečně. A na druhou stranu je možné, že takový muž se k ženě nebude umět chovat, často ho nenapadne, že by jí podržel dveře, vzal těžký nákup apod.

Muž přemýšlí, co řekne; žena, co si oblékne.

Pokud si myslíte, že je lehké napravit mínění druhého, vězte, že to bude oříšek. První dojem je totiž mnohem důležitější než si myslíte. Nepodceňujte proto způsob, jakým se představujete, vítáte s ostatními, jak zdravíte, zda dáváte přednost lidem, kterým přednost dát máte. Dbejte na slušnost, nezapomeňte poděkovat i se slušně rozloučit, stejně jako pozdravit. A myslete na to, že pokud máte děti, tak ony toto všechno vnímají a pokud sami ani „nebéknete“, těžko můžete slovně vyžadovat po dítěti, aby zdravilo. Holt příklady táhnou!

Krom vaší mluvy, světe div se (!), hraje významnou roli i váš zevnějšek. Zvláště například u pracovního pohovoru, ale i v rozhovoru s kolegy nebo přáteli dbejte na postoj, svůj zevnějšek (upravený/neupravený vzhled) i způsob pozdravu. Pokud má váš syn na hlavě čepici, žvýká žvýkačku a zahuhlá něco ve stylu „dobrej“ a vy jej nenapomenete, učí se, že takto je to správně. Navíc neděláte dobrý dojem ani vy, ani váš potomek. Význam má také barva a vzhled vašeho oděvu – zvláště např. při ucházení se o práci. Příliš výrazný oděv v křiklavých barvách může značit, že jste přehnaně sebevědomí, mdlé barvy společně s určitým druhem chování naopak, že z vás bude patolízal…

Vše výše zmíněné jsou věci, které můžete ovlivnit u sebe a svých potomků tím, že jim půjdete dobrým příkladem. Jsou ale věci, které ovlivnit nelze a to je třeba barva a tón hlasu – i to může mít vliv na získání sympatií druhých.

V jednom obchodě byl proveden výzkum. Umístily se do něj dva pulty a k oběma byly postaveny prodavačky. Jedna prodavačka měla normální hlas, u druhého pultu stála prodavačka, jejíž hlas šel do fistule. Výzkum probíhal několik měsíců. Po několika týdnech u prodavačky s fistulí bylo volno a nikdo si k pultu nechtěl stoupat, zatímco u druhého pultu stála fronta. Lidé byli ochotni i čekat, jen aby byli obslouženi prodavačkou, která se jim jevila sympatičtěji.

A jede příklad z mého života. Dostala jsem od kamarádky k Vánocům balíček látek z jednoho nejmenovaného obchodu v Brně. Řekla, že látky mají opravdu krásné, ale přístup na prodejně a styl jednání je tak hrozný, že pokud nebude muset, tak už by tam znovu nešla. Bohužel, nelze říci, že by zrovna prodavači v daném obchodě neměli svůj den, mám odtamtud totiž také takovou zkušenost. Dalo by se tedy říci, že by si tamní majitelé ušetřili spoustu stresu s tím, jak jim bude vycházet účetnictví a možná měli i více spokojených zákazníků, kdyby nebyli protivní. V době internetu se ale kontaktu s prodejcem lze vyhnout, prostřednictvím objednávky na jejich e-shopu.

Ještě bych upozornila na jeden komunikační nešvar a tím je skákání do řeči!!! Bohužel se mezi neslušné skákače sama řadím i když se snažím toto omezovat. Plně si uvědomuji, že v tomto ohledu to se mnou nebývá lehké a způsobuje mi to konflikty, kterým by se dalo předejít tím, že počkám a budu mluvit později. Na svou obranu musím řici jen to, že pokud informaci neřeknu hned a nemám po ruce tužku a papír, neřeknu ji již vůbec. Mám totiž problém udržet myšlenku. Přesto chápu, že toto není omluvou.

„S každým se dá vyjít, s někým se musí vyběhnout“

I když vyřizujete něco pracovního, je slušné se zeptat druhého, zda má na vás v daný okamžik čas, obdobně to je i v osobním životě. Holt formalita není formální.

Nejčastějším zdrojem konfliktů je právě to, jak s druhým jednáte. Můžete se k němu chovat jako k otci, jako k dítěti nebo jako sám k sobě. Dva z těchto druhů chování jsou konfliktní.  Myslím, že tušíte správně, jedná se o chování typu „k otci“ a „k dítěti“. V první variantě se krčíte a druhý je nad vámi (nebo vy nad druhým), v druhé variantě je to opačně. Ideální a nekonfliktní je jednat s protějškem (a podotýkám, že jakéhokoliv věku) jako se sobě rovným ideálně jako bych jednal sám se sebou.

Nejhorší, co můžete v komunikaci udělat a co vede často ke konfliktu, hádce a stresu jsou výčitky. Zrovna my ženy jsme na výčitky expertkami. Dokážeme v hádce vyčítat i věci, které se staly před X lety a na které si často muž již ani nevzpomene – což může vést k dalšímu konfliktu. Takže pamatujte, že s druhým je nutno jednat slušně, z ničeho jej neobviňovat, protože VÝČITKA JE AGRESÍ SLABOCHA! (a já potupně přiznávám, že občas bývám asi slabochem, ale pokusím se se léčitJ ).

Další věc, která může způsobit konflikt je ta, že narušíte osobní prostor/zónu druhého. Ačkoliv se v různé literatuře můžete dočíst o tom, jak která zóna je velká (často uváděno v rozmezí), je to velice individuální. Stručně můžeme klasifikovat 4 zóny:

• I. – do této zóny může každý, pohybují se v ní všichni vaši známí
• II – pro ty, které se nebojím pustit si blíže k tělu – do této zóny mohou vaši kamarádi
• III. – zóna, ve které se pohybují nepříbuzní, ke kterým máte důvěru (přítel)
• IV. Intimní zóna, mohou do ní jen vaši nejbližší – manžel, manželka, rodiče, děti…

„Gauner nebo hrdina, všichni jedna rodina.“

Zamyslete se nad tím, co děláte, když vidíte svou školní fotografii. Děláme to automaticky – hledáme sebe:-D Když se objevíme, zvažujeme, že jsme si mohli obléknout něco jiného, sednout či stoupnout si jinam nebo vedle někoho jiného atp. Přestaňme se tolik zaobírat sami sebou a mysleme také na druhé!:-)) PS: Nikdo jiný krom vás si vás na školní fotografii tak detailně prohlížet nebude:-D

A ještě jedna poznámka, pokud je vám někdo nesympatický, automaticky se k jakékoliv jeho žádosti stavíte negativně. Je to prostě tak!

Stres a konflikt může vyvolávat také AGRESI.

Autoagrese je konflikt, který máte sami se sebou, světem nebo svým okolím (aniž by se o to okolí přičinilo), pokud ji dlouhodobě potlačujete, může se jednat o nerozvinutý konflikt, který jednoho dne vypučí na povrch. Agrese má 4 stupně:

• 1. stupeň – myšlenková agrese. Pokud agrese nepřesáhne tento stupeň, nebude situace konfliktní. Samozřejmě ale záleží i na vašem postojí a chování, mimice apod.
• 2. stupeň – slovní agrese. Často má podobu nadávky tomu druhému.
• 3. Stupeň – agrese vůči předmětu. Typicky italská domácnost – rozbíjení talířů, nebo v našich podmínkách častější práskání dveří.
• 4. Stupeň – agrese vůči člověku – může se jednat o náhodou facku, ale častěji jde časem o domácí násilí.

Opačným řešením konfliktů je tzv. Tichá domácnost.

Muž se vrací z WC a myslí si o své manželce, co jde kolem: „Ta nula co jde kolem mě nezajímá“ – a dává jí to pohledem a gesty patřičně najevo. Žena, která se protahuje kolem manžela zaujme podobný postoj a hlavou se jí mihne myšlenka: „To nic co jde z WC má hodnotu toho, co tam nechal“.

V takovém případě se nejedná o ticho, které léčí, ale TICHO KTERÉ ŘVE. Především děti potom takovou situaci nesou velmi těžce, dokonce hůře, než kdyby se rodiče hlasitě pohádali, ale mezitím vychladli. Jsou totiž domácnosti, kde jsou schopni spolu partneři nemluvit i několik týdnů.

Stres a konflikt jsou tedy spojenými nádobami.

A tak na nás všechny apeluji, NECHOĎME SPÁT S DOMÁCÍM KONFLIKTEM – mluvte o tom, naučte se znovu stydět se za své chování, pociťovat hanbu i špatné svědomí a umět se omluvit. Pokud se problém nevyřeší, tak bohužel, do rána nevyhnije.

Žena, pomocnicí na cestě životem muže, muž, průvodcem na cestě životem ženy.

Obrovským problémem, spouštěčem stresu a zdrojem konfliktu v partnerství je, když se zamění prostředek a cíl.

Partneři – muž a žena, si jsou vzájemnými cíli. Toto je bezkonfliktní prostředí. Peníze mohou být prostředkem. Jedná se tedy o vztah muž – peníze – žena. Muž skrze peníze uspokojuje potřeby ženy, která se skrze peníze stará o domácnost a uspokojuje tak potřeby muže. To je v pořádku. Obdobně můžete peníze zaměnit za cokoliv, např. sexualitu – oba partneři se skrze sexualitu obdarovávají. Cíle jsou vždy stejné, mění se pouze prostředky.

Bohužel, děti, bývají často při rozvodu brány jako prostředek, nikoliv dar…

Záměna prostředku a cíle se může stát pro vztah smrtelnou. Cílem muže může být sexualita, prostředkem jak dosáhnout svého cíle se stane žena. Taková manželka vám potom při terapii na otázku, jak jste na tom v sexuálním životě odpoví: „Manžel mě používá“. Může také dojít k situaci, kdy mužův cíl je sexualita a ženin peníze – připomíná vám to něco? Ano, to je prostitutce. Ale i tak některá manželství (popř. partnerství) fungují….

NEZAMĚNUJTE TEDY SVÉ CÍLE ZA PROSTŘEDKY A NAOPAK, PŘEDEJDETE TAK SPOUSTĚ KONFLIKTŮ I STRESU – U SEBE I SVÝCH BLÍZKÝCH.

„Dokonalost se skládá z maličkostí, ale není to maličkost.“ Michelangelo

Jak tedy žít spokojený život s minimem stresu a konfliktů? Většina je míněna výše. A pro vaši vlastní spokojenost uvedu příklad šestistěnu.

Představte si, že jste svíčkou, stojíte uprostřed místnosti tj. v jakési krychli. Dokud je krychle plně uzavřená, hoříte spokojeně, ale jakmile se jakákoliv ze stěn nějakým způsobem naruší, nebo zmizí, hrozí vám zhasnutí.

Stěny kolem vás tvoří:

• Přední stěna – něco co máte před sebou, na co se můžete těšit. Jedná se i o úplné drobnosti – třeba že si vyjdete na procházku odpoledne po práci s partnerem, nemusí se jednat o nic velkého. Důležité je na něco se TĚŠIT!!! Mějte nějaký smysl života, nějakou motivaci.
• Zadní stěna – stěna za vašimi zády, tam by měl být někdo, o koho se můžete opřít, někdo, kdo vás podrží, když se vám nedaří (nebo když si vy myslíte, že se vám nedaří) ideálně partner
• Pravá stěna – tam jsou vaši kamarádi, spolupracovníci, se kterými vám je dobře. Také vaše práce, která by vás měla alespoň trochu bavit, nebo na které byste měli vidět alespoň něco pozitivního
• Levá stěna – rodina, přátelé – všichni blízcí vašemu srdci, na nichž vám záleží a u kterých si přejete, aby byli v pořádku
• Podlaha – to je vaše zázemí, váš domov, váš partner. Pamatujte, že nikde a s nikým jiným vám lépe nebude. Neměňte tedy stabilní zázemí za idealistickou představu, že jinde nebo s jiným bude lépe, když vám je dobře teď. (tady trochu narážím i na starší muže, kteří odchází od rodiny za výrazně mladšími partnerkami, ale nejen na ně)
• Strop – to jsou vše hodnoty, vaše víra – nemusí se jednat o náboženství. Tam jsou prostě hodnoty vašeho ducha a duše. Koníčky apod. – je dobré nějaké mít.

Dbejte proto, aby se vám vaše krychle nezačala hroutit. Važte si toho, co máte. Pokud máte krychli v pořádku, mnoho případných stresů z vnějšku vaši stabilitu neohrozí.

A čím to povídání zakončit? Zkrátka: NEZTRÁCEJTE RADOST, DOBROU MYSL A SMYSL PRO HUMOR.