Můj včerejší výlet do hlavního města byl nakonec plný zajímavých situací. Předně – pokud nemusíte, tak teď před svátky do Prahy nejezděte – zvláště v případě, že si nelibujete v prodírání davem lidí.

Na výlet do Prahy jsem se vydala za jediným účelem – setkání s přáteli více než po roce. Volba na Prahu padla z prostého důvodu – je pro nás relativně dostupná a nachází se zhruba v půli cesty z našich bydlišť.

Vyrazila jsem s trochou obav, jak setkání bude probíhat, když jsme se tak dlouho neviděli. Mé obavy se však ukázaly liché. Od mého výlezu z metra a setkání se s nimi v Holešovicích jsem měla pocit, jako by to bylo před týdnem, co jsme se viděli naposledy… Velmi příjemné zjištění:-)

Nejprve jsem mírně otravovala a zaběhli jsme do obchodu s látkami, kde jsem si jako obvykle něco koupila – začíná to být droga:-) Pravdou je, že se rychleji nakupuje než šije.

Poté jsme se přesunuli do Palladia. Ne, neměli jsme v plánu žádné nákupy, ale využili jsme tamní koutek v McCAFÉ abychom si dali kávu s něčím dobrým a měli možnost si popovídat. Čas utíkal jako splašený a kolem poledne nám s hrůzou došlo, že kolem nás začínají proudit davy lidí – dopoledne byl naopak při našem příchodu klid.

Rozhodli jsme se vyrazit někam na oběd, bohužel kamarád měl ještě jiný program a tak se od nás odtrhl a my holky pokračovaly zpět do Holešovic. Prahu příliš neznáme, natož tipy kam vyrazit na jídlo. Daly jsme tedy na kamarádku a zašly do restaurantu Pražan na výstavišti. Překvapilo nás, že restaurace byla nacpaná k prasknutí. Hned se nás však ujal pán (možná majitel, příp. hl. číšník), který nás posadil ke stolu, odkud se zvedla skupinka lidí. Libovaly jsme si, jak je to sympatický podnik, čímž jsme vše ale asi zakřikly. Na jídelní lístek a možnost si objednat jsme čekaly dalších možná více než 20 minut – což byl limitní čas, kdy jsme uvažovaly, že se zvedneme a půjdeme jinam. Navíc servírka naše sympatie svým chováním příliš nezískala. Jídlo bylo průměrné a pivo hluboce pod mírou… Příjemné naopak bylo plně jedoucí topení za mými zády a pěkné prostory restaurantu. Vše zachraňovala společnost holek, nicméně jsme rozhodnuté příště zkusit restaurant jinde…

Kam teď, napadlo nás. Čas totiž letěl jako splašený. Volba padla na Dyzajn market na Piazzetě Národního divadla (šanci navštívit jej máte ještě dnes do 19:00 hodin, webovou stránku akce naleznete zde – odkaz).

Osobně se zde můžete potkat s spoustou tvůrců, které možná znáte z Fleru (já jich spoustu poznala) a zakoupit jen hand made věci. Žádná Čína! A tak jsme spoustu času strávily procházením kolem stánků a prohlížením výrobků. Hodně se nám toho líbilo, spousta věcí nás inspirovala a kdybychom mohly, koupily bychom vše:-D Alespoň máme o čem snít:-) Dyzajn market měl atmosféru a kolem proudila spousta lidí, kteří jako by nikam nespěchali.

  
Více fotek naleznete v mém picasa albu – odkaz.
Pokud vás tato akce zaujala a nestihli jste na Piazzetu zajít, zkuste to 21. nebo 22. března, kdy se zde bude konat další Dyzajn market.

No potom jsme zavítaly na Václavák. Blíže ke koni u stánků můžete najít stromek i stánek Preciosy. Po zakoupení ozdoby ji zavěsíte na stromek, výtěžek z prodeje ozdob půjde na konto Světlušky.

Dav lidí na Václavském náměstí nám přišel šílený. Největší šílenství ale nastalo, když jsme se chtěli jít podívat na stromek na Staroměstské náměstí. Nedá se ani říci, že jsme šly, spíše jsme pluly s davem, propluly kolem stromu a letěly na metro, neboť čas dost pokročil.

Celý den utekl příliš rychle a nastal čas loučení a odjezdu domů.

Pro mě ale vše teprve začínalo. Začalo to tím, že jsem se nalodila do nacpaného autobusu a s dalšími cca 10 lidmi mi nezbylo nic jiného, než zůstat stát v chodbičce. Cesta ubíhala celkem rychle. Ukázalo se, že mí dva spolustojící (:-D) cestující jsou ze stejného města jako já. Vypadalo to, že  budu doma na čas, jenže najednou zůstal stát autobus na dálnici. Před námi blikající modrá světla, po 10 minutách přijela sanitka, po ní další, nakonec dvoje hasiči. Ani za 1,5 hodinu čekání jsme pořádně nevěděli, co se děje a jak dlouho tam budeme stát. Na otázku co se stalo, odpověděl článek na idnesu – zde.

Stručně řečeno, jakýsi blázen se rozhodl převést přes dálnici kolo a to i přesto, že kousek opodál měl most, přes který mohl bezpečně přejet.  Přejelo jej osobní auto, dvě nákladní auta a ještě autobus.

Kolem deváté večer, kdy jsme měli být už dávno doma jeden z mých spolustojících zavolal známému, který pracuje u hasičů. Zpráva o tom, že nás čeká dalších cca 180 minut postávání v autobuse nás nepotěšila. Sebrali jsme tedy všechny své věci, rozloučili se s řidičem a vyrazili po polní cestě směrem k nejbližší vesnici. Druhá spolustojící zavolala rodičům, kteří nás tam měli vyzvednout.

Bohužel jsme šli nad místem střetu. Snažila jsem se nedívat vlevo na dálnici, ale stejně mi tam oči v jednu chvíli samy utekly. Myslím, že ten člověk byl rozmetaný na velkém kuse silnice… Bylo mi líto hlavně řidičů, kteří se s cyklistou střetli.

Celkem jsme se za tmy prošli, rozhodli jsme se jít autu naproti a protože domů to byl ještě kus a chvíli trovalo, než pro nás někdo přijel, stihli jsme dojít i do další vsi a kus za ní. V jakési hospodě tam probíhala asi nějaká předvánoční oslava, po našem průchodu pár jedinců vylezlo ven a volali na nás: „Holky, kam jdete?“ Pánskou část naší skupinky vynechali:-) Libovala jsem si, že nemrzne, v mrazu by se nám šlo hůře a byla by zima, takhle to byla celkem příjemná procházka. Nakonec jsem se domů dostala kolem 22 hodiny. V tu dobu ještě stále dálnice v místech nehody stála…

A to jsem si původně říkala, že sobota 13 proběhla celkem dobře…

Myslím, že mám co vyprávět vnoučatům. Po sprše jsem padla do postele a usnula jako zabitá.

Ps: Pro všechny, kteří čekali na Vánoční soutěž – bohužel letos mírně nestíhám, ale doufám, že vám to vynahradím třeba soutěží na jaře. Byl by o ni vůbec zájem? Plány mám, napadlo mě to oproti předchozím ročníkům trochu okořenit:-) Tak uvidíme, co z toho bude, pro jistotu nebudu nic slibovat:-)