Nedávno jsem měla možnost navštívit přednášku týkající se závislostí. Tento článek bude kopírovat absolvovanou přednášku, neboť mi přišla velmi zajímavá. Přednáška se týkala hlavně závislosti na cigaretách a alkoholu. Pokud vás toto téma zajímá, prosím, vstupte.

Přednášku vedl Doc. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h. c.. Ráda bych se pozastavila u jeho osoby. Člověk, zapsaný v české knize rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů ve mně vyvolával rozporuplné pocity. Měla jsem obavy, že takto vzdělaný člověk nebude mít schopnost promlouvat k nám laikům. Opak byl pravdou, pan Kašparů nejen, že uměl skvěle mluvit bez použití odborných výrazů, ale navíc se projevil jako člověk s neuvěřitelným smyslem pro humor. A to vše i přesto, že poznámky k přednášce měl napsané esperantem:-)

Anotace přednášky zněla následovně:

„Pokud český národ vyhyne, bude to tím, že se ubaví k smrti.

Závislosti nelze řadit mezi moderní, civilizační choroby, ale jejich počet a druh stále narůstá, zachvacuje čím dál tím více mladší a mladší ročníky a vzniká na více podnětech. Veřejně se o tom ví málo. Instituce mají tendenci řešit problém legislativně a technicky, řešení je ovšem jinde – v morálně etické atmosféře společnosti.

Prevence selhává, terapie je drahá, o drogový čtyřstěn zakopnete na každém kroku…“

Na začátku jsme byli ujištěni, že o závislostech by se dalo mluvit velmi dlouho. Navíc jich existuje nepřeberné množství. Od závislosti na cigaretách, drogách a alkoholu přes závislost na počítačích, automatech či pornografii až třeba po mamánkovství.  To vše by ale vyžadovalo mnohem více času. Začali jsme tedy závislostí na cigaretách.

Kouření

Především, nikotin je jed. Každá cigareta obsahuje tolik nikotinu, že by dokázal zabít zdravého člověka. A proč tedy všichni kuřáci nezemřou? Je to díky tomu, že nikotin je v těle odbouráván pomocí ledvin a jater (doufám, že jsem si to poznamenala správně) a tak se nedostane k dalším důležitým orgánům. (tady se přiznávám, že takto to pan Kašparů říkal, na internetu jsou však informace, že k otravě byste museli vykouřit krabičku, takže těžko říci, například na webu kuřákova plíce je možno nalézt tuto informaci: „Je to mitotický jed postihující buněčná jádra. Jedna cigareta obsahuje přibližně 10 mg nikotinu – kuřák z tohoto množství inhaluje 1-3 mg.

Smrtelná dávka je 50-60 mg, tedy vykouřením 15-20 cigaret získá kuřák smrtelnou dávku. Ke smrtelným otravám však prakticky nedochází, neboť určitou roli hraje přizpůsobivost (adaptabilita) organismu. Dále kuřák nevykouří celou krabičku najednou, takže hodnota alkaloidu stačí do té doby poklesnout.“ Zdroj: kuřákovaplíce.cz

U kouření hraje důležitou roli rituál. Pozorujte někdy kuřáka. Už jen otevírání krabičky je rituál, to pomalé zbavení krabičky celofánu, rituální vyklepávání cigarety, jako by nešla vytáhnout normálně. Poválení cigarety mezi prsty, pokud ji opravdu zbožňujete a těšíte se na ni, tak dokonce olíznutí. Pomalé zapálení a první potáhnutí.

Na spoustě kuřáků je zajímavé pozorovat i to, jakým způsobem cigaretu kouří. Hodně to vypovídá o jejich vnitřním psychickém stavu. Někteří vytáhnou celou cigaretu na pár potáhnutí, jiní ji pomalu vychutnávají. V některých případech musíte kuřáka upozornit aby popel odklepl, jinak by si popálil kalhoty, jiný odklepává i to, co není…

Význačnost rituálu prokázal průzkum. Do dvou místností byli vzati dva kuřáci. V první místnosti byla kuřákovi nabídnuta cigareta a on ji mohl vykouřit svým vlastním způsobem. V druhé místnosti byl kuřák připoután k židli, byly mu zavázány ruce za zády a přes oči dán šátek. Cigareta mu byla k ústům podávána a on tak neměl možnosti vidět ani oharek. Oba vykouřili jednu cigaretu a dostalo se jim do organismu stejně nikotinu. Oběma bylo bezprostředně poté, co byli propuštěni z oné testovací místnosti nabídnuta cigareta další. Ten, který si cigaretu vykouřil sám a po svém s díky odmítl s tím, že nejprve musí nechat doznít cigaretu první a další si dá až za chvíli. Druhý kuřák po cigaretě okamžitě sáhl a kouřil znovu. Důvodem byl právě neabsolvovaný rituál.

A léčba závislosti na cigaretách? To je otázka různých faktorů. Především závisí na tom, jak dlouho kouříte a dalších faktorech a je to velká otázka vůle jedince.

Pokud by vás zajímaly nějaké informace o závislosti na cigaretách a pokusu se této závislosti zbavit, podívejte se třeba na dokument Mých posledních 150 000 cigaret, který odvysílala ČT 2 dne 18. Června 2014. K vidění na i vysílání – zde.

Alkohol

A dostáváme se k alkoholu. Každý, kdo si občas dáte skleničku, jste konzumentem. Pokud vás zastaví policie a vy odmítnete odběr krve, přichází na řadu soudní znalec. Ten se snaží vypočítat, kolik alkoholu jste v té době měli v krvi, prostřednictvím celkem jednoduchého matematického vzorce:

C= a-(p*t*k)/p*r

C – hledaná koncentrace alkoholu v krvi

a – celkové množství alkoholu v gramech

p – váha osoby

t – čas metabolického procesu v hodinách

k – metabolická konstanta pro muže průměr 0,1; ženy průměr 0,085

r – konstanta množství vody v těle pro muže 0,68, pro ženy 0,55

faktor ß, určující množství alkoholu, který se vyloučí během hodiny z těla. U hladiny do 2 promile je ß = 0,12 – 0,18 (průměr 0,15) a při hladině nad 2 promile je faktor ß = 0,24 a více.

Ostatně, můžete si někdy výpočet vyzkoušet sami. To, zda a jakým způsobem alkohol ovlivnil vaše vnímání, ale závisí na každém jedinci a posuzuje se velmi těžko.

Jak zjistit, zda jste alkoholikem? Tady máte 11 příznaků alkoholismu:

1. Včasné pití (věk, začíná např. již od 13 let)
2. Nadměrné pití
3. Dlouhodobé pití
4. Ranní doušky
5. Třes rukou (po požití alkoholu ustává)
6. Zvýšené pocení (hl. v noci)
7. Ztráta chuti k jídlu
8. Bagatelizace (To co pije, považuje za nic)
9. Racionalizace (rozumově zdůvodňuje své pití – pije na žlučník, zuby…)
10. Ztráta kontroly v pití (nedokáže si dát pouze 1 pivo, přestože to tak původně chtěl)
11. Abstinenční příznaky (neklid, roztěkanost…)

Při častém požívání alkoholu se postupně snižuje tolerance k alkoholu – tj. množství, které je schopné člověk vydržet. Proč k tomu dochází? Při častém pití alkoholu dochází k nízké odolnosti vůči alkoholu z toho důvodu, že jsou poškozována játra, ta následně nestíhají alkohol dostatečně odbourávat. Alkoholikovi potom stačí jedno pivo a leží pod stolem.

V souvislosti s alkoholismem je často používán pojem delirium. Delirium označuje selhávání jater. Organismus není schopen se zbavovat špatných látek v těle a alkoholikovi tak hrozí smrt. Až 50 % osob, které se dostanou do deliria, umírá.

Léčba alkoholismu je složitá. Především se alkoholik musí chtít léčit. Jinak lze léčbu nařídit pouze soudně a to jedině v případě nějakého trestného činu. U většiny závislých se projevuje anozognózie, což je globální či selektivní neschopnost náhledu chorobnosti, vlastní nemocnosti, poruchy, závady, nenormálnosti vlastního tělesného či duševního zdravotního stavu, jde o vážný chorobný příznak – všichni hrozně chlastají, já piju jen po kapkách. U alkoholiků se také projevuje patická opilost, která je typem opilosti, který již řadíme mezi alkoholové psychózy, ačkoliv se jedná o důsledek jednorázového požití různě velké dávky alkoholu. Je to kvalitativní porucha vnímání i vědomí. Mrákotný, delirantní, popřípadě amentně-delirantní stav propuká náhle v doprovodu s úzkostnými či paranoidními stavy. Navenek zřetelně nejsou porušeny motorika a artikulace řeči. Sledovatelné jsou změny ve výrazu tváře, v pohybu spojeném s motorickým neklidem s celkově neúčelným počínáním. Na vzniku tohoto stavu se také podílí individuálně osobnostní dispozice, vývoj závislosti na alkoholu a všeobecně oslabující činitelé (hlad, vyčerpanost, duševní napětí). Zatímco opilost je důsledkem jednorázového požití alkoholu, alkoholické psychózy jsou důsledkem dlouhodobého nadměrného pití. K akutním alkoholovým psychózám řadíme delirium tremens, alkoholickou halucinózu a alkoholickou paranoidní psychózu, mezi psychózy s chronickým průběhem patří Korsakovova psychóza a alkoholická demence.

Alkoholik je často poslán k psychiatrovi se slovy, aby mu předepsal ten lék na alkoholismus. Žádný takový lék ale neexistuje. Pravděpodobně je míněn „lék“ Stopetil. Ten nezpůsobuje nechutenství, jak se mnoho lidí domnívá, ale jedná se o rozpustnou tabletu, která v kombinaci s alkoholem vyvolává prudký jed v těle a může člověka zabít. Dokonce několik takových již po požití alkoholu na tento „lék“ zemřelo. Stopetil se používá až po pobytu v odvykacím zařízení a jen u vybraných jedinců. Poprvé je podán právě v zařízení a je zde alkoholik donucen po požití tohoto „léku“ požít alkohol. V místnosti se nachází kvalifikovaný personál a ten při kolapsu dokáže závislému pomoci. Tato tableta spoléhá na pud sebezáchovy závislých a jejich chuť žít.

Co způsobuje závislosti?

Pamatujete si NTAK – neboli Nohavicovu teorii alkoholického kopce? Tak dost podobně to funguje. Každý člověk má sklon být k něčemu závislý. Řekněme, že člověk je zámek a to na čem je závislý je klíč. Pro někoho je klíč alkohol, pro jiného cigareta, pro dalšího třeba pornografie. Dokud to nezkusí, tak nezjistí, co je klíč, který se v zámku otočí. Pokud jste pouze konzumentem alkoholu, tak alkohol není klíčem. Pouze jej dáte do zámku, on tam zapadne, ale neotočíte jím. Problém je, když lze tím klíčem otočit, pak máte sklon k tomu, být na této činnosti nebo věci závislým.

Ideální je, se těmto pokušením raději vyhýbat, protože nikdy nevíte, co zapadne zrovna do vašeho zámku tím správným způsobem, aby šel klíč otočit. Nikdy nevíte předem, co je právě váš klíč!

A proč tedy nejčastěji lidé začnou pít, brát drogy apod.?

Zdroj: kniha Chování zákazníka (J. Vysekalová), převzato z filozofie-uspechu.cz

Na obrázku vidíte Maslowovu pyramidu potřeb. Pan Kašparů vznesl otázku, co vlastně dnešní lidé dostávají? A odpověď zní, že jsou naplňovány pouze jejich fyziologické potřeby (většinou). Kvůli stresu a dalším faktorům, již často nedochází k naplňování pocitu bezpečí u dětí. Představte si dítě, které je ve střídavé péči. A nějaký týden/víkend se najednou „nehodí“ ani jednomu z rodičů. Může se takové dítě cítit bezpečně? Cítí se pak milováno? Jediné, co dostává od rodiny je přístřeší, jídlo a pití.

A právě tohle jsou nejčastější důvody, proč se člověk uchýlí k nějaké droze a začne být závislý. Jak pan Kašparů věcně poznamenal, u některých případů je s podivem, že jedinec začal fetovat až v 15 letech, protože musel zažívat takové psychické utrpení, že se diví, že nezačal mnohem dříve.

Zajímavý případ byl také ten, kdy matka přišla se synem do ordinace a dožadovala se pomoci od závislosti na pervitinu. Lékař se zeptal, zda je to „jen“ pervitin, nebo ještě něco jiného. Matka prý odvětila: „O marihuaně vím, ale to není droga, na tom se prý nedá vypěstovat závislost. Věnujte se prosím tomu pervitinu…“ No, co na toto může lékař říci??

A jak dokázat, že ve stresu vznikne závislost? Týká se to tedy dlouhodobého stresu. Toto potvrdil jeden test, se kterým jsme byli seznámeni.

Test kočky

Ve dvou místnostech bylo rozmístěno několik koček. V obou místnostech byly 3 misky – s vodou, žrádlem a alkoholem. V první nebyly kočky rušeny a alkoholu si ani nevšimly, dokonce prskaly, když se k němu přiblížily. Ve druhé místnosti byly kočky stresovány – blikajícími světly, pouštěním projevů prezidenta, death metal aj. Kočky v druhé místnosti začaly pít alkohol v důsledku stresu.

Obdobně se chová člověk, ve stresu sahá po různých druzích drog.

Pokud máte pocit, že jste se v článku našli, prosím, vyhledejte odbornou pomoc. Třeba přímo u pana Kašparů (kontakt naleznete na internetu), který působí na Pelhřimovsku, či u jiného odborníka z vašeho okolí.

Blíží se vysvědčení, pokud vás známky vašeho dítěte překvapí, nezlobte se na potomka, znovu si přečtěte tento článek a také se podívejte na pyramidu potřeb a zamyslete se nad tím, co svým dětem dáváte. A navíc, známky by vás překvapit neměly, pokud se o potomka zajímáte celý rok. Poslední týden školy zájmu to nespasí.

Děkuji, že jste dočetli až sem.