Před cca 2,5 lety by mě nikdy nenapadlo, že začnu šít. Navíc, přiznávám, měla moje maminka měla obavy pustit mě ke stroji – abych to nerozhasila, nerozbila apod. A tak se v mé hlavě zrodil nápad, přihlásit se na kurz šití. Už ani nevím, co bylo tím prvotním podnětem…

Podařilo se mi přesvědčit další dvě děvčata, aby se mnou na kurz jela. Tam jsem si připadala jako v „Jiříkově vidění“, neboť jsem o šití v podstatě nic nevěděla. Dalo mi to ale hodně. A především jsem nabyla dojmu, že nejsem tak levá, jak se vždy doma zdálo.

A tak jsem začala šít. Spoustu věcí se člověk učí formou pokus – omyl, což dá člověku paradoxně strašně hodně. Zaměřila jsem se na kabelky, což jste si jistě u mě na blogu již stihli všimnout. Oblečení se bojím:-D

Potom mě začal fascinovat patchwork. Kochávala jsem se na internetu fotografiemi a žasla nad tím, co lze (nejen) ze zbytků látek vytvořit. Fascinovalo mě ruční prošívání, protože ručně stále šiji jako žák základní školy. Z patchworku byla nedostižná meta, na kterou jsem si netroufala.

Jenže pak jsem si řekla, že kdo nic nezkusí, nic nezkazí a pokusila jsem se ušít několik patchwokových bloků – moje první pokusy jste mohli vidět v článku „Šiji tedy jsem“ – odkaz zde. Vrchol mého patchworkového počínání přišel letos před Vánoci, kdy jsem se upnula na to, že užiji (původně jednu) dečku a ubrus. K mé velké radosti to nakonec vyšlo, jak jste mohli vidět v článku „Hvězdné Vánoce“ – zde.

Když se mi daří a když mi dílko někdo pochválí (čímž děkuji i vašim komentářům), motivuje mě to neuvěřitelně nejen k dokončování rozdělané práce, ale i ke zkoušení dalšího a dalšího. A tak jsem se pustila do své první patchworkové kabelky, ze které mám velkou radost a jsem z ní nadšená a tak se chystám na další modely a své pokusy a těším se. Ze šití se pro mě stává droga, dosud se mi nikdy předtím nestalo (četbu nepočítám), že bych si ráno před odchodem do práce musela udělat pár stehů (v ruce!).

Rozhodla jsem se po černobílou kombinaci z tzv. opilcovy stezky. Nejprve vznikl takovýto obdelník:

„Opilce“ = půlkruhy jsem se rozhodla prošít ručně. Pocit že jsem se zbláznila mě opustil po chvíli, kdy mě to začalo strašně bavit. A protože černá ani bílá nebyla vůbec vidět, padla moje volba na červenou (ostatně černé i bílé prošití na kabelce je, ale možná jej vůbec nepostřehnete, protože vůbec nevynikalo).

Prošitím bylo v podstatě vše hotovo. Především mě překvapilo, jak mi čtvrtkružnice do čtverců krásně sedly. Zbývalo připravit druhou stranu, kterou jsem nechala jednobarevnou a prošila ji úhlopříčně sem i tam.

No a jak to nakonec dopadlo? Kabelka se celá zavírá na zip. Uvnitř je kulatá kapsa na magnet (šila jsem ji poprvé) a „U“ kapsa do které se bez problémů vejde dokladovka i peněženka. Kabelka je začištěná šikmým proužkem, který jsem, opět ručně, došívala minulý pátek ráno, abych si kabelku mohla vzít do práce:-D Celek zdobí koženková ucha, která jsem se rozhodla sama vyrobit.

Moc mě potěšil kolega, který prohlásil, že kabelka vypadá jako kabelky značky Hermes – to beru jako obrovskou poklonu, která mi udělala velkou radost.

Zpětně jsem si říkala, že ucha mohla být klidně červená. Někdo říká, že i šikmý proužek na vrchu kabelky mohl být červený. Pro jiné by to byla divočina. Co myslíte vy?

A co vy? Také jste si o něčem (činnosti, sportu…) mysleli, že nikdy a s postupem času přišlo nějaké vaše přehodnocení?

Ps: Doufám, že vás mé články o šití příliš nenudí, v poslední době je to můj největší kůň:-)

Obrázky se po kliknutí zvětší, více fotografií naleznete v Galerii – odkaz.