Posledních několik týdnů bylo poměrně dost hektických. Hlavně tedy mé nervy dostávaly zabrat. Kdybyste věděli, jaký jsem stresař, zjistili byste, že jsem toho moc nenaspala.

Občas stačí relativně málo, ale někdy se to holt na člověka navalí, začalo to nějakými těmi problémy ve škole – poměrně agresivní (alespoň z mého pohledu) mail od mého vedoucího práce, nepříjemný konflikt s jednou učitelkou. Následná hrůza z konzultací, předělávky rozepsaného elaborátu, kvůli nervovému vypětí a drobnému popíchnutí naprosto zbytečná hádka s partnerem – ale znáte to, nějak se to prostě nabalí, nabalí a pak je to najednou jako když píchne do vosího hnízda.

Následně, když už jsem si myslela, že bude vše v pořádku nastaly problémy s tiskárnou. Kde jsem se jeden den s pánem docela ošklivě pohádala, protože pardon, ale vola ze sebe skutečně dělat nebudu. Další den měl pán nějakou neagresivní náladu (narozdíl od dne předchozího) a omlouval se mi. Přebrala jsem si své saky paky abych ve škole zjistila, že to stejně udělali špatně a musela se vracet. A aby toho nebylo málo, vyrazila nás jednou sekretářka. Když jsme se s kamarádem dostali přes ni, nebyla už na oslavu ani síla.

To jen tak v kostce a ve stručnosti.

Myslela jsem, že budu spát tak týden v kuse, ale nebylo mi přáno. V knihovně mi vypršela výpůční lhůta a navíc měl někdo pár knih rezervovaných, takže to byl důvod, proč jsem se na páteční ráno domluvila s bratrancem a protáhlo se to až do cca 15 hodin – v tu dobu jsem se konečně dostala domů. Ale bylo to fajn. Byla jsem domluvená s kamarádkou, že u ní budu moci přespat a tak jsem se rozhodla upéct bábovku aby bylo co snídat. Pro jistotu jsem se rozhodla upéct dvě, aby hlady netrpěli ani doma. Ještě teplá se vezla ke kamarádce, kde jsem měla šanci se seznámit s jejím novým přítelem. To aby ze mě neměl druhý den ráno šok. Ten utrpěl asi i tak, myslím, že jsem mu vymluvila díru do hlavy:-D

Ve 20 hodin jsem měla sraz s přáteli. Měli jsme Vánoční večírek. Ano, čtete správně, Vánoční. Během Vánoc nějak nebyl čas a vyšlo nám to až nyní, prvního března:-D (Ale po dlouhé době jsme se sešli konečně v plném počtu. Šet lidí mívá holt problémy domluvit se na termínu.) Zjistili jsme, že v našem oblíbeném podniku je diskotéka – údajně každý pátek (z toho je vidět, jak často tam chodím, když jsem to netušila). Naštěstí začali hrát až ve 21:30, takže byl čas na to, si popovídat. Došlo na předávání dárků, taky v únoru proběhly několikery narozeniny, tudíž kluci ochotně darované bonboniéry načnuli a bylo čím se cpát:-D (Hamba mi!:-D) Prohlíželi jsme i fotky potomka jednoho z přítomných – ten malý klučina se snad ani neumí mračit:-)) Když se začalo hrát, nevydržela jsem a muselo se vyrazit na parket, tedy hlavně z mého popudu, protože disko nás nikoho moc nebralo, ale holt se mnou to nějak šilo:-) Naštěstí něco málo po půlnoci přešli na muziku nám mnohem bližší.

Došlo i na písničku, kterou jsem sice slyšela v rádiu, ale netušila jsem, že je spojena s „koňským tancem“. To mi shodou okolností prozradila moje sestra o týden dříve, kdy jsme brouzdali doma po youtube. Tak ještě, že jsem tanec stihla doma natrénovat:-D Mimochodem, video má úctyhodný počet shlédnutí. Krom jiného, pokud je vám smutno, zkuste tento „koňský tanec“ a myslím, že bude hned lépe, alespoň na mě to zabralo.

Zařízení jsme opouštěli kolem 5 hodiny ranní. Ke kamarádce jsem dorazila v 5:30. Musím říci, že takhle pozdě/brzy, jsem snad ještě spát z nějaké akce nešla. Ale bylo mi skvěle. A rozhodně za to nemohl alkohol, spíše dobrá nálada a skvělí přátelé.

V sobotu od 14 hodin slavila kamarádka narozeniny. „Slepičinec“ jak nazývám naši dámskou jízdu neměl chybu. A ve 22 mě vyzvedl přítel.

Za ty 2 dny jsem si pročistila hlavu neuvěřitelně. Bylo úžasné alespoň na chvíli nemyslet na nic, případně si o tom pohovořit. V pondělí jsem byla jiný člověk, ačkoliv fyzicky ještě trochu nevyspalá, má nálada byla snad na nejvyšším levelu a cítila jsem se skvěle odpočatě. Takové to utrhnutí se ze řetězu mi prostě občas prospěje. Děkuji přátelé! Za zlepšení nálady, nocleh, pokec, i za to, že mi pár lidí řeklo, že mi to sluší (zase tak často to neslýchám, nebo mám alespoň ten dojem), prostě za všechno! A také díky mé drahé polovičce, které nevadí, že si občas vyrazím bez ní:-)

A jak se odreagováváte vy?