Pravda, v poslední době blog poněkud zanedbávám. Ale na svou omluvu – pokud celé dny píšete jistý důležitý elaborát do školy, nemáte chuť ještě po večerech vymýšlet články, protože jste celkem vyždímaní. A tak jsem se holt věnovala jiným, neméně bohulibým činnostem.

Díky tomu jsem byla dlužná i dva dopisy, ale tento týden jsem snad tento dluh svým dopisovatelkám vynahradila:-) Nyní je čas vynahradit něco i svým čtenářům na blogu.

Po večerech jsem se rozhodla věnovat šití. Možná jste již ve Vánoční soutěži postřehli, že je to něco, co mě začalo bavit. Nejsem ale kdoví jaká švadlena. Každopádně v květnu 2012 (!!) jsem slíbila své mamince kabelku. Ano, pravda, nějaký čas trvalo vybrat látku (se kterou se následně hrozně pracovalo, protože se nejednalo o bavlnu) a dost dlouho prostě „nebyl čas“ (však to znáte). Ale najednou se mi chtělo dělat skoro cokoliv. A tak několik večerů vznikala tahle kráska, podle návodu od Bellet.

Kabelka je pevně vyztužená a momentálně má našitá i ucha:-) Venku jsou dvě nařasené kapsy. Dovnitř si mamka vymyslela kapsu na zip se kterou jsem se tedy dost namordovala a padlo i pár nepěkných slov. Nepovedla se mi zcela čistě, ale naštěstí to není tolik vidět (přeci jen je to uvnitř). Krom této kapsy jsou tam ještě dvě nařasené kapsičky na gumu. Zbytek kabelky zaujímá velký prostor, kam se vejde i menší nákup.

Kamarádka Angelika velmi často mluví o tom, že by si ráda udělala patchworkovou deku. Ovlivnilo mě to natolik, že jsem se rozhodla do toho pustit. Musím říci, že to není taková legrace jak jsem čekala a bohužel mi to nesedí přesně. Vybavená potřebnou literaturou z knihovny, zakoupeným online kurzem a videi z youtube i ochotným přítelem řezat čtverce jsem se pokusila ušít několik bloků velikosti 30×30. Rozhodně nechci mít nic hned, rozhodla jsem se šít postupně. Zatím mám bloky 3. Jednu takovou hvězdu, jeden karetní trik a jeden kruh – z něhož se dají dělat tzv. opilcovy stezky (o tom prohlásil můj taťka, že mi udělá s radostí, nůžky do ruky k tomu ale prý nepotřebuje:-D).

Nevadí, že to na sobě dokonale nesedí, jak se říká „Učený z nebe nespadl“ a „Cvičení dělá mistra.“ Tak snad i já se to jednou pořádně naučím.

Mimochodem, našpendlit a sešít do oblouku tu kružnici bylo nakonec překvapivě snadné. Horší je to sesadit k sobě, jak je vidět i na fotkách:-) A mé schopnosti se projevují tak „skvěle“, že i když to vypářu, jsem schopná to znovu přišít špatně, no jo… holt mám ještě co trénovat:-))

Ps: Od přítele mám přísný zákaz nákupu látek (a to jich mám tak málo!!!:-D), nepřebývají vám někomu doma?:-D