Variace na báseň Nářek krásné zbrojířky F. Villona v překladu J. Loukotkové.

„Z lásky jsem mu chtěla všechno dát.

A on mě bil. V mém vlastním domě.

Pro prachy jenom měl mě rád…

… Hned na rány jsem zapomněla.“ (F. Villon)

A pak ta osudná střela.

Co vzešla z mojí ruky.

Už neslyším zvuky.

Už nemám manžela.

Och, ta osudná střela,

co jeho srdcem proletěla. (Veber)