Objetí
Březen
29
nic nestojí a přesto se jedná o nedostatkové zboží
Nic to nestojí a stejně, kdy jste někoho naposledy objali? Z objetí můžete čerpat sílu, naději i lásku. Jeho pomocí vám někdo může vyjádřit účast. Objetí je důležité. Faktem je, že v České republice se objímání moc nenosí. Když se při setkání obejmu se svými přáteli, tak ostatní lidé divně koukají. U nás, jako by objetí nebylo IN. Jako by objímání bylo k smíchu, taková scéna z blbých amerických seriálů.
Nechybí vám objetí někdy? Tak ho nabídněte, nebo si o něj řekněte.
ObjetíMiluju objetí se svým přítelem, čím delší, tím lepší.
Potřebuju objetí, když pláču.
Ale objetí při pozdravu? Je mi jedno, co je IN a co ne, ale na tohle si asi jen tak nezvyknu :-(. Z nějakého důvodu nemusím objímání se ženskýma. S chlapama.. no možná :-).
objetíObjetí je pro mne velmi důležité a to v obou významech toho slova.:-D S obsahem videa však nemohu souhlasit. Pořád jde totiž o intimní záležitost, která opravdu funguje jen mezi lidmi, kteří spolu mají nějaký hlubší vztah. Jinak jde o lež. Některé věci, když je budete nabízet za peníze či jen na potkání úplně cizím lidem, tak ztratí svou cenu a stanou se jen prázdným gestem. Pro někoho pochopitelně i patetickým a trapným jako všechna vyprázdněná gesta.
Moc nemusím objetí na přivítanou při seznamování. Cizí lidi si nerada pouštím k tělu. I s přáteli jsem s tím trochu měla problém, ale časem se to vypilovalo a teď jsem vážně ráda, že se objímáme. Také jsem se v této oblasti trochu víc vzdělala, a tak už to beru trochu jinak. Myslím, že to je potřeba.
Jednou jedinkrát – snad za celý život – jsem byla požádána, abych někoho objala. Překvapilo mě to, až šokovalo, ale nakonec to bylo přirozené a příjemné. Myslím, že jsem udělala dobrou věc v tu správnou chvíli.
To Augustus: Velký omyl! Četla jsem teď spíš skoro obrázkovou knihu, která mi potvrdila to, co jsem už slyšela dříve – objetí může být i jako terapie. Nakonec ani až tak nezáleží s kým se objímáš. Sice je to svým způsobem intimní, ale může pomoct, když tě obejme i někdo úplně cizí. Nedovedu to tak pěkně vyjádřit jako to bylo v té knize, ale je to ten zážitek – Vau, on mě někdo chce obejmout? Tak to nemohu být tak špatný, jak si myslím. Ale máš pravdu v tom, že to nemůže být nabízeno jen tak, je potřeba se do toho vcítit, věřit, že tím tomu druhému pomohu a otevřít se tomu – přece jen toho cizího člověka necháváš vstoupit do svého soukromého prostoru, to není jen tak.