z mailové schránky, neznám autora/autorku. Pokud hi/ji někdo znáte, dejte mi vědět, ráda ji/ho zde uvedu.

Většinou nesnáším všechny ty přeposílačky co mi do mailu chodí. Ale dnes jsem jednu otevřela a našla v ní mnoho pravdy. Proto ji dávám sem:

Jednou, až budou moje děti dost velké na to, aby pochopily, co motivuje jejich rodiče, řeknu jim:
Milovala jsem tě tolik, že jsem se tě vždy ptala kam a s kým jdeš a v kolik se vrátíš domů.

Milovala jsem tě tolik, že jsem trvala na tom, aby sis i na nové kolo našetřil/a sama, a to i přesto, že jsme ti ho mohli s tátou bez problémů koupit.

Milovala jse tě tak, že jsem tě nechala samotnou/ého přijít na to, že tvůj nový nejlepší kamarád není zase tak dokonalý.

Milovala jsem tě tak, že když jsem tě potrestala, nechala jsem tě uklidit svůj pokoj, což ti zabralo dvě hodiny. I když mě by to trvalo sotva patnáct minut.

Milovala jsem tě tak, že jsem tě nechala poznat mé zklamání a slzy, abys pochopila, že ani tví rodiče nejsou perfektní.

Milovala jsem tě tak, že jsem tě nechala převzít zodpovědnost za své činy, i když tresty byly mnohdy dost tvrdé, že mi skoro puklo srdce.
Přesto jsem tě milovala tak, že jsem neváhala říci ne, přestože jsem věděla že mě nepochopíš a budeš mě za to odsuzovat.
Byly to pro mě nejtěžší zápasy.
Ale dnes jsem spokojená, neboť jsem v nich zvítězila. A vím, že zároveň si zvítězil/a i ty.
Až jednou budou tvé děti dost velké na to, aby sami pochopily jednání rodičů, řekneš jim:

Tvá maminka není zlá, má jen o tebe starost. Dnes vím, že ta moje byla nejlepši na světě, i když tehdy jsem si myslel/a, spíše opak.
Když ostatní děti snídaly sladkosti, my jsme museli jíst ovoce, zeleninu, vajíčka, mléko, kakao, chleb a pečivo.

Když ostatní děti měly k obědu sušenky a limonádu, my jsme měli brambory, maso a salát.
A věřím, že i večeře jsme měly jiné a já jsem si myslel/a, že nám maminka nechce dát to, co máme rádi – čokolády a bombóny, protože jsem věděl/a, že jiným dětem je rodiče dávají.

Moje maminka musela vždy vědět, kde trávime náš volný čas.
Musela vědet, s kým se kamarádíme a co spolu děláme.
Myslel/a jsem si, že se mám hůře, než ve vězení.

Dokonce nerespektovala ani žádné zákony na ochranu nezletilých – museli sme umývat nádobí, vynášet smetí, starat se o psa, koupat a venčit ho, uklízet si pokoj a spoustu jiných domácích prací.

Myslela jsem si, že kvůli naší mámě jsme přišli o mnoho zážitků, které měli možnosti zažít ostatní děti.

Vždy trvala na tom, abychom říkali pravdu, nic jen pravdu.
Když jsme prišli do puberty, přisahám, že byla schopná číst nám myšlenky.
Bylo to k uzoufání:
Dohlížela na to, abychom si čistili zuby, koupali se a abychom se učili.
Už máš udělané úkoly?
Ach, jak otravné otázky!
Někdy jsem dokonce uvažoval/a, že uteču z domu.

Myslel/a jsem si, že nám zbytečně a nesmyslně ztrpčuje život.
Kvůli naší mámě jsme mimochodem přišli o spoustu zážitků:
kvůli ní jsme nikdy nezkusili drogy, nikdy jsme neměli problémy s alkoholem, nestali se z nás vandalové.
Kvůli ní jsme si nikdy nezranili tělo ani duši a poznali pohodu a radost.
Ano, to všechno kvůli ní.

Teď už mám vlastní rodinu, jsem celkem dobře vychovaná/ý, jsem čestná/ý, s úctou přistupuji k člověku. Mámě se podařilo zachránit moje svědomí, jsem tolerantní, ale znám nebezpečí a proto vím, že správné zásady jsou moudrostí, proto se snažím dělat všechno, co nejlépe i za cenu mnohých obětí.
A to i za cenu toho, že riskuji, že si moje děti budou o mne myslet to, co jsem si já myslel/a o mojí mámě. Neboť už jsem konečně pochopil/a, co je to výchova s láskou a zodpovědností, za štěstí mých dětí. Pochopila jsem, že nová generace to hodně potřebuje. Ano, potřebuje víc takových maminek, jako je ta moje.