metla českého školství?

Budu mluvit z vlastní zkušenosti. Můj článek se netýká základních ani středních škol, na ty jsem sice chodila, ale v té době jsme žádnou interaktivní tabuli ani dataprojektor neměli.

Učitel pro mě byl většinou jakýmsi vzorem. Líbilo se mi, že bývá připravený na hodinu, stíhá (no, jak kdy) probrat co je potřeba a navíc (!) jsem si já s ostatními spolužáky stíhala vše zaznamenat. Přestože technice fandím, mám dojem (jakožto student VŠ), že dataprojektor je metla školství. Už i s melotarem jsem mívala problém…

Ráda si píši poznámky z přednášek a cvičení v ruce. A tady je kámen úrazu. U většiny přednášek učitelé v současné době používají prezentace, promítané na plátno pomocí dataprojektoru. To beru, nevidím v tom nic špatného, naopak se domnívám, že tím lze přednášku oživit. A tady vidím problém. Bohužel v poslední době dochází k tomu, že učitelé po sobě totálně nacpané slidy často jen čtou. Nejen, že nestíhám opisovat (což nesnáším) a často tak trávím odpoledne dopisováním toho, co jsem nestihla v hodině. Na přednášce se v podstatě o mnoho jiného nedozvím, to je ovšem dost vidět často i na účasti mých spolužáků. Jistě, teď mi poradíte, ať tam nechodím. Zároveň mi ale pomáhá si to poslechnout. Problém je však i v tom, že vzhledem k tomu, že zavářím ruku, nezvládám reagovat na případné doplňující dotazy učitele, natož abych si udělala nějaké poznámky mimo (i když těch moc často není).

A co je nejhorší, hodně mých kolegů si z těchto úděsných prezentací bere příklad. A tak pokud máme sami něco prezentovat, vytváří prezentace plné textů, které potom čtou. Kéž by si tam napsali několik poznámek či nadpisů a zbytek měli připravený třeba na papíře.

A tak mám dojem, že v tomto směru místo aby technika pomáhala, spíše škodí a vede k lenosti. Jak je tomu v zahraničí, bohužel nevím.

Máte stejné nebo opačné zkušenosti?