5.9. 2010

Protože v neděli se jak známo nic nedělá a protože bylo pěkné počasí, rozhodli jsme se opět vyrazit na výlet. Tentokráte do Telče a na rozhlednu Oslednici tyčící se nad Telčí.

Nejprve jsme vyrazili na rozhlednu, neboť dle internetu bývá otevřena pouze do 16 hodin. U příjemné postarší paní v okénku jsme zakoupili vstupenku, dostali informační letáček o rozhledně a vyšlápli jsme 175 schodů abychom se z ochozu mohli kochat výhledem na město.

Na stejném místě co stojí tato rozhledna stávala rozhledna už od roku 1898. Byla dřevěná a její výška dosahovala 16 metrů. Hlavním iniciátorem výstavby této rozhledny byl profesor telčské reálky Alois Kulhánek.

Ale protože dřevo nevydrží věky, rozhledna se časem rozpadla. V roce 1999 potom na stejném místě postavila firma RadioMobil základnovou stanici pro přenos signálu mobilních telefonů. Vlastníkem pozemku, na kterém k výstavbě stanice došlo je město Telč, to si dalo za podmínku, že stavba musí být řešena jako veřejně přístupná rozhledna. A tak se i stalo.

Rozhledna má vyhlídkový ochoz ve výšce 31,2 metrů a vystoupáte na ní po 175 schodech. Autorem projektu je Atelier architekt ing. Josef Bárta. Slavností otevření rozhledny proběhlo 25. března 2000. Provozovatelem rozhledny je Klub českých turistů.

Telč leží přesně v polovině cesty z Vídně do Prahy. Kdy přesně bylo město založeno, to není známo. První písemná zmínka o městě pochází z období 1333 – 1335. Od roku 1339 vlastnil město rod pánů z Hradce, druhý nejmocnější rod 16. století na pomezí Čech a Moravy. Zásluhou rodu, především pak Zachariáše z Hradce, se původně vodní pevnost s gotickým hradem změnila na renesanční město.

Počátkem 17. století získali město Slavatové. V té době přišli do Telče jezuité, následně pak Lichtensteini Kastelkorni. Od 60. let 18. století do roku 1945 patřilo panství rodu Podstatských – Lichtensteinů.

Jádro města je Městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je Telč zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Můžete zde nalézt stavby gotické, renesanční, barokní, ale i klasicistní a románské.

Náměstí zdobí Mariánský sloup, kašny, barokní sochy, městské brány a podloubí s půlkruhovými arkádami na pilířích.

Naše kroky se ubíraly ke státnímu zámku Telč. Zakoupili jsme si vstupenky na poslední prohlídku okruhu A: Renesanční sály (v Telči mají 3 okruhy). K našemu překvapení (a i k překvapení průvodkyně), jsme byli na poslední prohlídce sami dva. Je vidět, že je již po sezóně. Nepřítomnost dalších turistů nám vůbec nevadila, naopak, prohlídka byla ničím nerušená, vše jsme viděli i slyšeli.

Historie zámku je bohatá, ve druhé polovině 14. století v Telči vybudovali gotický hrad. V 16. století získal panství i s hradem Zachariáš z Hradce. Zachariáš měl o podobě svého sídla naprosto jiné představy než předchozí majitel a tak nechává hrad přebudovat a rozšířit ho v reprezentativní zámek ve stylu italské renesance. Hrad byl přestavován v několika etapách, kdy se budování muselo přizpůsobovat stávajícím budovám. Z tohoto důvodu postrádá Telč pravidelnost, kterou lze vidět u jiných zámků, kde nebylo nutné akceptovat starší etapy výstavby.

Měli jsme tak možnost při naší prohlídce navštívit Africký, Divadelní i Rytířský sál, dále pak Obřadní a Hodovní síň i Zlatý sál.

Na Telči se natáčelo i množství pohádek. Z těch starších mohu jmenovat Pyšnou princeznu (pokud do Telče zavítáte, jistě poznáte jezírko do kterého princezna spadla, zámek z této pohádky ale již Telč nebyla) a z těch posledních třeba Z pekla štěstí.

Pokud někdy v blízkosti Telče budete, nezapomeňte ji navštívit. Nabízí mnohem více než zámek a rozhlednu, ale další pamětihodnosti jsme již nestihli omrknout. Snad příště…:-)

Více fotografií v GALERII