Den 8

Temný Důl – Lesní Hrádek Aichelburg – Velké Tippeltovy Boudy – Valašské Boudy – Velká Úpa – Portášovy boudy – Temný Důl

Ráno vyrážíme do Temného Dolu, kde necháváme na parkovišti auto a vydáváme se po vycházkové stezce do prudkého kopce na Hrádek Aichelburg. Jedná se o romantickou umělou zříceninu s 10 m vysokou věží (viditelnou již od parkoviště), postavenou na památku hraběte Bertholda Aichelburga, majitele maršovského panství v roce 1863. Hrádek byl zrekonstruován v roce 2000.

Je vidět věž hrádku – uprostřed vzadu v lesích

Do hrádku se můžete podívat, když si zapůjčíte klíč ve Veselém výletu v Temném Dole. Nedávno se zde však pod svatebčany propadla dřevěná lávka (odkaz) a tak v současné době není možnost interiér hrádku navštívit. Svatebčané ale za zřícení lávky určitě nemohli. Lávka je totiž zatím složena vedle hrádku a na pohled je slušně shnilá.

Cestou pokračujeme dál až na Velké Tippeltovy boudy. Jedná se o osadu, která byla trvale osídlena v 19. století. Obyvatelé těchto domů se živili pastevectvím v nejvyšších partiích hor. Typickým prvkem domů jsou seníkové vikýře pro ukládání sena. Dnešní majitelé lpí na romantice těchto domů i prostředí ve kterém jsou umístěny a tak jsou domy zachovány. Díky citlivému zacházení patří domy do památkové zóny lidové architektury.

Po zelené se dostáváme až na Vlašské boudy neboli Valšovky, které byly založeny v 18. století v sedle pod Vlašským vrchem a rozsochou Světlé hory. Donedávna zde fungovala horská farma Sosna, kde jste si mohli zakoupit mléčné výrobky či koláče vlastní výroby. Manželé Sosnovi ale nakonec od tohoto druhu podnikání upustili, jsou již důchodového věku a tak nestíhali co je třeba. Na farmě hospodaří i nadále, ale veřejnosti už je farma uzavřena.

Zde se napojujeme na žlutou turistickou značku a pokračujeme dál kolem přezimovací obory Hlušiny. Obora slouží pro jelení zvěř, která zde pobývá zpravidla od konce listopadu do konce dubna. Účelem takové obory je chránit mladé porosty před okusem. Systém umožňuje zachovat stavy zvěře v krkonošských lesích. Do obory se vejde až 400 kusů zvěře.

Celou cestu po žluté klesáme až do Velké Úpy. Velká Úpa byla původně hornickou osadou osídlenou zřejmě již v 16. století. První zmínka o osadě pochází z roku 1748 a od 19. století zde sídlila finanční stráž.

Z Velké Úpy vede lanovka na Portášovy Boudy, chvíli se rozmýšlíme a nakonec pokračujeme na Portášky po žluté.

Mimochodem, podle obrázku vidíte, kolik je jen ve Velké Úpě možností ubytování – rozcestník chat.

U čekárny chvíli pozorujeme velkého pavouka pochutnávajícího si na své kořisti, jdeme ještě kousek podél silnice a hned poté následuje stoupání.

Vystupujeme cestou, po které se dříve na saních rohačkách sváželo dřevo. Tvorba chodníků v Krkonoších je vůbec zajímavá. Nejprve se upraví terén, potom se chodník vydláždí kameny a nakonec je zasypán hlínou.

Na Chatě Portášky zakupujeme vizitku a děláme si pauzu na svačinu při které se kocháme výhledem a kravami (dle mého skromného názoru se jedná o plemeno Highland). Portášovy Boudy nejsou příliš staré, vznikly v 18. století na místě původních samot.

Odtud se potom vracíme po žluté až na rozcestí u soutoku Úp, kde podél silnice pokračujeme do Temného Dolu kolem bývalé brusírny dřeva.

Cestou jsme viděli i zajímavou dopravní značku:

Více fotografií jako obvykle v Galerii

Dodatek: Od září opět můžete hrádek Aichelburg navštívit – viz článek na idnesu.