Den 6

Pec pod Sněžkou – procházka, ekologická expozice

Všem věrným čtenářům se omlouvám za to, že minulý víkend nevyšel článek o dovolené. Poslední dva víkedny byly velmi hektické, ale nyní už snad bude vše OK:-)

Šestý den dovolené je den odpočinkový a tak po obědě vyrážíme do Pece pod Sněžkou, kde platíme nehorázné peníze za parkování (100 Kč). Naše první kroky vedou k Lanové dráze na Hnědý vrch. Ne, že bychom se nechali nahoru vyvézt, jdeme tam spíše pro zajímavost, vzhledem k zamračenému počasí by to nemělo smysl. A mimochodem, nevím, zda se dá na Hnědý vrch dostat pěšky, ale podle naší mapy tam žádná turistická nevede.

Pro zájemnce, na Hnědém vrchu je postavená rozhledna ve výšce 1027 m.n.m. a stejně jako na Černou horu se lanovkou můžete nechat vyvézt nahoru i s kolem, abyste kopec mohli pohodlně sjet dolů. Vstup na rozhlednu je bezplatný a hlavní vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 27 m nad okolním terénem. Celková výška rozhledny je 30,85 m a je tak nejvyšší stavbou tohoto druhu v oblasti Krkonoš.

Jízda nahoru lanovkou stojí jako na mnoha jiných místech 100Kč a jak jsem již psala, kvůli počasí jsme si ji nechali ujít. Místo toho jsme sešli zpět do Pece, kde trvale žije kolem 600 obyvatel, ale kapacita lůžek v hotelech a penzionech dosahuje čísla 8 500 (neuvěřitelné!).

Od 16. do 19. století se zde zpracovávaly železné, měděné a arzenové rudy vytěžené v nedalekém Obřím dole. V polovině 19. století se obec rozdělila na tři části a dnešní část obce Pec pod Sněžkou se nazývala „Velká Úpa III“ (Velká Úpa je obec nedaleko Pece, která byla osídlena dříve) nebo také „Pecký důl“ (Petzergrund). Český název Pec pod Sněžkou se začal používat až po založení Československa, původně „Pec v Krkonoších“ a teprve po druhé světové válce v letech 1949 – 50, kdy byla vybudována sedačková lanovka na Sněžku se ustálil název Pec pod Sněžkou. Velká Úpa je od roku 1960 součástí Pece pod Sněžkou společně s početnými horskými samotami, jež zasahují vysoko pod vrcholy hor.

Navštěvujeme informační centra, kde nakupujeme pohlednice, vizitky a razíme razítka (skoro v každém mají jiné). Vydáváme se podívat k lanovce na Sněžku, abychom viděli jak to „frčí“ a cestou navštěvujeme informační centrum Správy Krkonošského národního parku, kde máme možnost prohlédnout si Ekologickou expozici zcela zdarma. Expozice poskytuje nejdůležitější informace o území Krkonoš i problematice ochrany přírody a životního prostředí. Nabízí panely s povídáním o KrNAPu, osvětluje poslání a funkci Správy KRNAP. Můžete si prohlédnout i fotografe s popisy zajímavých míst a porovnat stav v minulosti a dnes.

V části nazvané Krkonoše je nastíněn geologický vývoj Krkonoš s důrazem na čtvrtohorní utváření terénu a vznik glaciálních reliktů a endemitů, ochranu květeny a zvířeny v Krkonoších. Popsáno je i osídlování hor.

Co nadchlo mě, tak byl kvíz, kde se vám z reproduktoru ozývají zvuky zvířat a vy musíte z nabídky vybrat o které se jedná, pokud vyberete správně, ozve se potlesk. Hodinový manžel už tak nadšený nebyl:-D

Další z věcí, která potěšila byl zvídavý koutek (:-D). V tomto koutku byly různé předměty, které jste si mohli osahat a zároveň je i detailně prozkoumat pomocí lupy. I když tato část byla určena převážně dětem, nebyla by to Veber, aby tento koutek nenavštívila.

A protože hlavním důvodem, proč jsme se do Pece vydali byla návštěva Relaxparku, tak jsme se svezli na tamní bobové dráze. Dráha měřila 900 metrů a byla vystavěna na úbočí Bukového údolí. Nahoru nás vyvezl vlek a dolů jsme si mohli rychlost korigovat sami. Jedna jízda (na víc jsem nešla) stála 70 Kč (dítě 50 Kč). Zajímavostí této dráhy je to, že má veliké převýšení a proto se nejedná o cestu nerezovým korytem, jako je tomu třeba ve Špindlerově Mlýně, ale využívá se tu jiná technologie – vozíky kloužou po vodicích trubkách, v některých místech až 8 metrů nad okolním terénem.

Krom bobové dráhy nabízí Relaxpark skluzavky, trampolíny, jízdu na kladce nebo možnost pobýt v lanovém centru.

Zbývalo něco koupit, nakonec jsme v Peci nakoupili jen půlku chleba – ta přirážka byla neuvěřitelná a zbytek jsme nechali na jindy.

Odpoledne se začalo chýlit ke konci a z oblohy mírně poprchávalo. Vydali jsme se zpět na parkoviště a vraceli se na chatu.

Více fotografií jako vždy v GALERII