Evropský den bez aut Každoroční připomínka toho, že nemusíme bezmyšlenkovitě přijímat fakt, že automobily jsou všude kolem nás – vládnou nám. Evropský den bez aut je součástí Evropského týdne mobility, který vypukl 16. září.
„Pod heslem „Prodluž si život – buď aktivní!" chce kampaň propagovat aktivní způsob života, proto se letos organizátoři zaměří na zlepšení fyzické i duševní pohody občanů, vždyť pravidelná fyzická a duševní aktivita je pro lidské zdraví klíčová a pravidelný pohyb zmírňuje stres." (Ministerstvo životního prostředí)
Cílem projektu je upozornit na to, že je mnohdy lepší (hlavně vůči životnímu prostředí) použít prostředky hromadné dopravy, železnice, jít pěšky či jet na kole.

Od roku 1990 do roku 2004 se celkový počet automobilů v 25 zemích EU zvýšil o 38%.

Pokud dnes tedy auto použít nemusíte, nepoužívejte. Pokud nemůžete jinak, použijte ho jen na co potřebujete a nákupy nechte na jindy. Co si odpoledne vyrazit s rodinou na procházku či na projížďku na kolech?

Na závěr úryvek z knihy Hany Librové, kapitola: Auto – zlý sen:

A.F. Sander ve stati „Jízda autem v Německu" k tomu dodává: „Všimněte si, jak se automobilista chová k chodcům. Arogantně. Dá-li velkopansky přednost, chodec mu poníženě děkuje. Každý v autě je malý král, a chodec ustrašený, pokorný a vděčný chudák."
„Řidič sám určuje rychlost pohybu, sám si stanoví směr a cíl. Může jet z Hamburku až do Valencie, aniž by musel opustit dálnici. Rychlost a autorádio zprostředkují zvláštní vizi: zvuky doléhají zvenku ztlumeny, svět je neskutečný, jako když sedím v kině a dívám se na němý film. Motor poslouchá s naprostou disciplínou – reaguje na malý pokyn ruky…, noha se pohne jen nepatrně, auto se poslušně řítí kupředu. Tak se rodí v automobilu lichotivý pocit vlastní moci a zážitek velké svobody."
A.S. Hamberger pokračuje: „Jízda automobilem se stává zážitkem, v němž se uskutečňuje naše identita, zážitkem ‚zde a teď‘. Minulost se zdá být daleko a zprostředkovaná, prázdnota se plní. Zdá se, že se naplňují všechny naděje. Pronikají prostorem neovlivněny okolním světem, lidmi i krajinou. To je jízda automobilem: pěna narcisistní identifikace, která spojuje naše tělo se silným strojem ve znamení dynamiky a rychlosti. Auto se tak stává neobyčejně přitažlivou sebehygienou. Nabízí očištění od strachu a slabosti, od každého svázání, od každé viny." Autorčino barvité líčení je výstižné. Z naznačených psychologických účinků těží reklama, která hojně a pro nejrůznější účely využívá obrazu jízdy. Podobnými důvody jsou zřejmě vedeni i filmoví scénárisé. To potvrzují výsledky obsahové analýzy prezentované G. Kochem ve stati s podtitulem „Rychlost a automobil ve filmu".
Auto sehrává důležitou roli i v jiném sklonu dnešního člověka, totiž v jeho tendenci k sociální izolaci a jejích rituálech (tzv. Bunkrová mentalita). Bezpečnostní elektronika, domácí počítače, podzemní garáže a automobil umožňují uzavřít se před světem. Auto poskytuje svému majiteli ochranu vůči sociálnímu okolí při dodržení maximální pohyblivosti. Komunikace s lidským okolím se v automobilu omezuje na gesta, případně na mimiku.

LIBROVÁ, Hana. Pestří a zelení : (kapitoly o dobrovolné skromnosti). první. Brno : VERONICA a Hnutí DUHA, 1994. 218 s. ISBN 80-85368-18-8.