den 3
Pevnost Stachelberg- obr na prahu Krkonoš

Od rána prší a tak měníme program. Naší návštěvou hodláme poctít dělostřeleckou tvz Stachelberg. Pokud byste Stachelberg navštívili za lepšího počasí, můžete si projít naučnou stezku „Opevněné Trutnovsko," jejíž délka je 4,5 km a prochází linii opevnění mezi tvrzí Stachelberg a pěchotním srubem T-S 63 v obci Libeč. Projdete tak jeden z nejmohutnějších úseků pohraničního opevnění v bývalém Československu. U každého ze srubů je umístěna informační tabule s popisem objektu a spoustou dalších informací.
Vzhledem k dešti jsme však naučnou stezku vynechali. Stachelberg je největší československou dělostřeleckou tvrzí. Měla chránit sousední pevnostní linii a bránit české vnitrozemí před německou armádou. S budováním se začalo v letech 1937-38, celé opevnění však nebylo nikdy dokončeno.

Pokud jste již navštívili například Králickou pevnostní oblast jako my a máte pocit, že vás již nic nepřekvapí, ujišťuji vás, že byste Stachelberg i tak neměli vynechat. Z dvanácti tvrzových objektů byl na povrchu vybetonován pouze jeden – pěchotní srub T-S73, který ničím nevybočuje od srubů, které jsme viděli již i jinde. Ale na Stachelbergu byly vybudovány rozsáhlé 3,5 km dlouhé podzemní chodby, které byly zatopené. Díky sesuvu půdy část vody odtekla a zbytek je odčerpáván čerpadly. Chodby jsou ještě nevybetonované, což z nich dělá něco, co jsme zatím jinde neviděli.
Samotné muzeum si prohlížíte sami bez průvodce (což mě zpočátku docela zklamalo), do podzemí se již ale jinak než s průvodcem nedostanete. Sestoupáte strašnou spoustu schodů, dole vyfasujete přilby na hlavu (byly potřeba, hodinový manžel je zřejmě líný se ohnout a tak chvílemi doslova drhnul přilbou o strop) a můžete se vydat do chodeb. Do podzemí je dobré se teple obléci, neboť dole je pouze 7°C.
Černá barva na stěnách v podzemí značí místa kam až sahala voda, když bylo podzemí zatopeno. Podzemí zatopili dělníci, kteří v něm pracovali aby při opuštění bunkrů chodby nemohli Němci zneužít. Chodby jsou zpřístupněny teprve krátce. Je zde demonstrován systém jejich výstavby, k vidění je i plán s tím, o jak rozsáhlé podzemí se mělo jednat. Po prohlídce se již zmiňovaným schodištěm vracíte zpět.

Pokud si prohlídku Stachelbergu chcete vychutnat ve větší pohodě a ne ve skupině cca 100 lidí (přileb bylo 80 a nedostaly se), doporučuji vyhnout se pevnosti v letních měsících a navštívit jej mimo prázdniny. Počet návštěvníků prý nebyl ovlivněn deštěm, ale právě prázdninami.
A protože přestalo pršet, mohli jsme omrknout i obnovené zákopy a malý plně vybavený řopík u pevnosti – podobný je u Králík, ale tento měl zevnitř i dřevěné ostění.

Více fotografií jako vždy v Galerii