Mizící fenomén našich vesnic? Bydlíte-li na vesnici, týká se vás něco, čemu se říká sousedská výpomoc. Mám tenhle fenomén vesnice ráda, neb na ní bydlím a celkem jsem si na to zvykla a líbí se mi. Systém, nemám traktor, soused ano a celkem ochotně a rád mi ho zapůjčí, mi přijde kamarádský.
Díky naší malé vísce se všichni známe, i když v posledních několika letech se zde vystavělo dost nových domů a přistěhovali se sem lidé z města. Nic proti nim, mezi nás „starousedlíky" zapadli dobře – druží se v hospodě a tak po různu. Bohužel mají zřejmě jednu neblahou vlastnost lidí, jež žili v panelových domech. A to nevšímat si ostatních, pokud nejsou u piva. Což se projevuje například tím, že včera jsem nemohla cca do jedné v noci usnout, neboť sousedé pořádali opět nějakou párty (chudák sestra na tom byla podobně, ale na rozdíl ode mě vsávala na brigádu již kolem 4:30 hodin). Což o to, nic proti takovým oslavám, pokud jsou řekněme jednou za měsíc, ale po zkušenostech s těmito sousedy vím, že celé léto budou dělat barbecue v podstatě denně.
S hlukem se nějak člověk dovede vyrovnat, v nejhorším zavře okno, dá špunty do uší a je to Zvláštní je ale nevšímavost k ostatním věcem. Například v zimě si mamka všimla, že jedni sousedé mají otevřené dveře na balkon. Poměrně dost mrzlo a tak začala shánět jejich telefonní číslo, což se jí nakonec podařilo (oni tam totiž zatím nebydlí na stálo). Byli poměrně vděční, protože jinak by jim mohly popraskat rozvody vody či radiátory. Divné ovšem bylo, že si toho již dříve nejspíše museli všimnout ostatní (přinejmenším ti, co bydlí naproti a vidí na jejich balkon) a nikdo se neozval.
Taktéž v zimě šel soused odnaproti vysypat popel do popelnice. Byl zřejmě ještě horký a popelnice se vzňala, sice byla plastová a nešla již zachránit, přesto hned jak jsme si toho všimli vyběhli jsme a začali ji hasit.
No a předevčírem nám rupla hadice od zavlažování. Byli jsme doma, ale dělali jsme něco uvnitř. Sousedé chodili kolem a sledovali, jak se nám voda valí ze zahrady. Asi po hodině měla mamka dojem, že slyší nějaké šumění a šla se ven podívat. Vodu zastavila, ale cítila rozhořčení. Nikoho ze sousedů co chodili kolem nenapadlo zazvonit a zeptat se, zda to jezero co vzniká na silnici, vytváříme úmyslně či nikoliv.
Jo, sousedská výpomoc asi i z našich vesnic pomalu mizí. A podle mě je to škoda…