Rodinné finance
…
Bavili jsme se o tom již s přítelem několikrát, ale zatím se nám nepodařilo dospět ke společnému závěru. Pokud s někým žijete, nejspíše si každý financujete to své a na jídlo a ubytování se tak nějak skládáte. Ale co když si někoho vezmete?
Já jsem pro společný účet, příteli se tento nápad nelíbí. Chápu, že v případě rozvodu, to může být problém, ale podívejme se na to i z druhé strany… Dokud nejsou děti, tak to ještě jde, ale když přijdou. Jak budete financovat domácnost? Každý dá měsíčně do společné kasičky (je jedno, zda budete dávat peníze na účet nebo do matrace) určitou částku, nebo, aby to bylo spravedlivější a každý si z toho, co mu z platu zbyde mohl koupit něco pro sebe, budete částku určovat procentuleně z výše platu?
Společný účet má jednu nevýhodu, může být napsaný jen na jednoho člověka (většinou muž – manžel), ale manželé by si měli důvěřovat, nebo ne? Ostatně, třeba automobil je také psaný jen na jednoho z vás a užíváte ho oba, ne?
Nelíbí se mi představa, kdy chodím za mužem a neustále "žebrám" o peníze (dítě potřebuje novou aktovku, došel toaletní papír, auto jsme měli v servisu…) případně všechno hradím ze svého platu, zatímco muž má na své koníčky a zájmy svůj účet.
Jak tohle rozseknout? Jak to máte u vás? Co vám přijde jako optimální řešení? Společný jeden účet, nebo každý svůj s tím, že na domácnost přispívají oba nějakým dílem?
to je ořech
u nás to momentálně funguje tak, že já mám něco málo peněz na svym účtě, z toho si platim co potřebuju já plus nějaký příležitostný malý nákupy a společné věci hradí přítel, je to tak proto, že nevydělávám a momentálně ani nemůžu, do budoucna to tak nejspíš i zůstane, protože teď potrvá poměrně dlouho než se dostanu do práce..
nicméně já jsem pro model každý dáme část svýho platu na společnej účet a z toho se pak utrácí
a ještě bych ráda konstatovala, že všeobecný podvědomí, že účet je napsán na muže, je úplně zcestný, chlap podepíše smlouvu, ale peníze nakonec chodí z účtu manželky, je to tak 90% případů
jo tohle doma řeším taky, u jedné mé vdané kamarádky funguje společný hrníček, oba do něj po výplatě dají určitou částku, která má pokrýt společné výdaje. Osobní si hradí každý sám. Přijde mi to takový dobrý kompromis na začátek.
U nás se zažily tak zvané rodinné finance. Tedy, že celá rodina (rodiče, sourozenci, prarodiče etc.), dokud žijeme spolu, má jeden účet na společné výdaje, který je obvykle psaný na toho, kdo drží rodinnou kasu. U toho je jedno, jestli je to chlap nebo ženská. Prostě je to ten, kdo si zapisuje všechny příjmy i výdaje a hlídá, aby byl rozpočet v plusu. Ten dává do společného všechno a soukromé příjmy nemá.
Osobně dávám přednost tomu, aby nebyly v rodině žádné příjmy privátní. Když se dělají hradby, že ten má tohle a dá jen tamto, tak se lidé automaticky začnou vzájemně hlídat, jestli ti druzí odvádějí dost. Vzniknou diskuze, kolik by měl kdo přispívat a proč. Ve výsledku to rodinu jen rozděluje, vede k hádkám a podezřením. Dokud se s tím u nás nezačalo, byla rodina celek. Poté už nikdy.
Není pravdou, že společný účet musí být napsaný jen na jednoho člověka. Dnes existují možnosti, kdy mohou být dva plnomocnými majiteli jednoho společného účtu, viz např. článek "Společný účet v bance, výhoda v životě i po smrti" na http://www.mesec.cz…e-i-po-smrti/
Jinak mně osobně se líbí model: jeden společný účet pro společné výdaje a dva osobní účty pro výdaje každého. Někde jsem četla, že je toto řešení nejlepší z hlediska psychologie.
anoNebo třeba může být účet psaný na jednoho, ale pověřenou osobou (práva k němu) může být i někdo další.
Vladka: Tak jsem koukala na mesec a musím přiznat, že z těch bank bych si moc nevybrala… A podle jakého klíče dávat na společný účet peníze?
Ahoj, tak jsme se o tom právě bavili se snoubencem…je jisté, že ze začátku peněz nebude nazbyt, takže téměř veškeré peníze půjdou na společné výdaje, příp. na nějaké to šetření na pračku, ledničku apod. Až bude líp (budeme mít oba dva práci), budeme na společné výdaje přispívat procentuálně ze svého platu, každý stejný podíl procent bez ohledu na výši platu.
ehmNic proti, ale to mi spíš zní jako daň. A daně obvykle lidé platí neradi.:-D Vlaďka má pravdu v tom, že příspěvky do rodinného rozpočtu jsou více dány jeho požadavky než chtěním. Když rodina potřebuje (novou) pračku, tak solidní manžel(ka) asi těžko roztočí zbytek platu na vlastní radovánky s tvrzením, že svoje procenta již odvedl(a). Krom toho rodina dělá spousty činností společně (např. rodinná dovolená) a v úvahu by se mělo brát i to, že oba dva partneři nebudou pracovat věčně ani stejně. Vždycky jeden více dělá zázemí a koneckonců jeden také bude muset být s dětmi doma. Ten má pak logicky menší plat a procentuální "daň" se stává nespravedlivou. Myslím, že takovéto rozdělení typu kolik kdo odvádí je možné pouze ve volných vztazích, které se teprve utužují. Když si pár chce zařídit vlastní bydlení a ještě mít třeba děti, tak musí stejně oba skládat všechno a ještě budou rádi, když to utáhnou. Nakonec tedy nutně dojdou ke stavu, že složí své příjmy dohromady, něco pohltí náklady, něco spoření a něco si každý odebere na své potřeby, aby mohli také trochu žít a nejenom dřít na budoucnost.
Ano, není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát… V životě nastávají chvíle, kdy se jeden (v lepším případě pracující) bude muset finančně postarat o toho druhého (mateřská, ztráta nezaměstnání, nemoc…). Také je otázka, zda stejný podíl procent zvolit v případě velmi významného rozdílu mezi platy obou dvou… Vždy je to o domluvě těch dvou lidí.
Augustus: Nechci přilévat olej do ohně, ale "akonec tedy nutně dojdou ke stavu, že složí své příjmy dohromady, něco pohltí náklady, něco spoření a něco si každý odebere na své potřeby, aby mohli také trochu žít a nejenom dřít na budoucnost." Otázkou je, kolik je to něco na své vlastní potřeby. Ženské udělá radost třeba sukně za pár šupů a co když chlapovi by udělal radost nový PC aby mohl hrát nejnovější hry? Nebude mít žena pak pocit nespravedlnosti?? Jo, jo, je to holt složité…
RE: VeberZatím tu žádný oheň nevidím:) Jako všechno je to o domluvě. Nemyslím, že je dobrý stav, kdy si partneři ostře hlídají, jestli jeden náhodou nežije trochu víc na úkor toho druhého a pro vztah mnohem důležitější věci jim zastíní peníze. Tohle podle mne nemůže moc dobře fungovat.
Možná jsem snílek, ale vždy jsem se domníval, že to základní a nejdůležitější v jakémkoli mezilidském vztahu (přátelství, partnerství, příbuzenství etc.) je důvěra. Takže se tady dotýkáme úplně toho zásadního, co je svým způsobem měřítkem kvality vztahů.
Žádná ani ta nejlepší pravidla Ti nemohou ideálně nalinkovat lidské chování a na tom přece záleží nejvíc. Pokud bude jeden z partnerů zneužívat společný rozpočet ve svůj prospěch (ženy třeba na šperky, chlapi na motorky etc.), není to problém toho rozpočtu, ale těch dvou lidí. Vždyť, když se takový člověk k partnerovi chová sobecky běžně, co asi udělá v krizi? Vykašle se na něj? Podvede ho\ji?
Svým způsobem jsou tedy společné finance testem kvality vztahu i partnera. Podle mne hodně dobrým testem ještě před potenciálním manželstvím. Může ukázat budoucí problémy a třecí plochy ještě, než na ně dojde.
Společný účetSpolečný účet je zlo. Jsem toho názoru, že manželé by si měli důvěřovat a nechávat si výrazný osobní prostor. To se týká jak soukromé korespondence a soukromého trávení volného času, tak především peněz. A výmluvy na placení jsou nesmysl. Vždycky jde najít systém, který bude oboum vyhovovat. Pokud tedy oba dva ten systém chtějí. V tom naprosto tvému příteli rozumím a má mou podporu.
RE:pankaplanV čem je to zlo? Nevyžaduje náhodou společný účet mnohem větší důvěru než naopak? Mimochodem, jak zasahuje společný účet do osobního prostoru? Problém by byl pouze, kdyby si chtěl jeden nějaké finance ulívat bokem. Tedy toho druhého podrážet, ne?;-)
pankaplan: Pokud tomu rozumím dobře, tak poporuješ systém: Každý svůj účet. Jak jsem psala, nevidím v tom problém, pokud ti dva nemají děti. Jak bys to řešil potom?
řešení pankaplana:-DTřeba tak, že si pořídí dvojčata a každé bude živit ze svého účtu jeden rodič. To samé psa nebo křečka:-D Nebo by se mohli střídat po týdnu.:-D Jsem tady jediný, komu to přijde pošahané?
Dost bylo jízlivostí na účet úchylných představ. Domnívám se, že společný účet jako logický krok přijde již se společným bydlením. Existují totiž takoví "služebníci zla" jako účty za energie, vodné, stočné, pojištění etc., které se obvykle platí trvalým příkazem, ať již využíváte SIPO nebo ne. A nevím, jak by se to pravidelně strhávalo ze dvou účtů. Jistě by to nějak šlo, ale zbytečně složitě, krkolomně a ve výsledku hloupě. Neboli ultraliberálně.;-)