den 6.

Plán je poměrně jasný a vypadá to, že i počasí nám bude přát.

V plánu máme procházku Povydřím tj. podél řeky Vydry. Náš okruh vedl z Čeňkovy Pily po červené až na Turnerovu chatu, odtud potom po žluté do Srní a ze Srní zpět do Čeňkovy Pily po modré.
Povydří je necelých 12 km dlouhé údolí horské řeky Vydry mezi Modravou a Čeňkovou Pilou, zasahujícím do I. Ochranné zóny národní parku. Je to zároveň jedno z nejnavštěvovanějších míst na Šumavě.

Výhodou je, že po stezce nesmí cyklisté (což jim možná vadí, ale taková jsou pravidla) a tak chodce při procházce nic neruší. Po cestě se můžete nechat poučit panely naučné stezky.

Podél řeky se šlo velice příjemně. Je vhodná i pro vozíčkáře a maminky s kočárky. Brzy jsme dorazili na Turnerovu chatu.
Chata stojí na pravém břehu Vydry u ústí Zhůrského potoka. Jedná se o stylovou roubenou stavbu, obnovenou koncem 30-tých let na místě vyhořelého hostince. Turnerova chata je jediná veřejně přístupná horská chata v I. Zóně národního parku Šumava.
U této chaty jsme také spatřili tzv. Obří hrnce, což jsou vymleté balvany v řečišti vytvářené proudem unášeným štěrkem a pískem, který je po staletí vybrušuje. U Turnerky je prý k vidění jeden z největších.
Nemilé překvapení byl poplatek za WC, ale zase po vhození 10 Kč, vás čekal poměrně luxus a vyjel vám lístek. Tuto částku vám potom srazili pokud jste si koupili něco v restauraci na chatě.
Jelikož bylo opravdu krásně, posadili jsme se na zahrádku a objednali si polévku. Za ty peníze skutečně stála, byla hustá tak, že by v ní stála lžíce a pěkně nás zasytila.

Velkou atrakcí Turnerovy chaty jsou živé vydry ve výběhu. Malý vydrýsek na fotografii musel být v kleci neboť to byl jiného druhu než další dvě starší vydry ve výběhu, které by mu mohly ublížit. Moc se mu ale v kleci nelíbilo a tak pištěl.
Od Turnerovy chaty jdeme po žluté, která část cesty vede souběžně s červenou turistickou značkou. Na místě, kde stávala do roku 2001 Hálkova chata přecházíme řeku. Chvíli ještě postupujeme souběžně s Vydrou, poté se však od ní odpojujeme a přichází krátké asi 1,5km dlouhé stoupání.

Nahoře v lesíku potkáváme dva malé chlapce, kteří zde stavějí z klacíků a mechu městečko. Městečko se již poměrně rozrostlo. Mají zde i cedulku, prosí lidi kteří půjdou kolem, aby jejich dílko neničili, případně přistavěli další obydlí. Ptáme se, jak dlouho již městečko staví, prý zatím týden.
Přistavět stavbu bychom nestihli a tak si městečko s jeho dvěma tvořiteli pouze fotografujeme.

Kus cesty potom vede po silnici, což moc rádi nemáme, ale je to jen kousek a jsme v Srní. Vítá nás krásný dřevěný kostel, který byl ale bohužel zavřený a tak jsme jej nemohli obdivovat z venku.

Je 13:15 a já se těším, že navštívím místní turistické centrum a získám tak další razítko do sbírky. Jaké je však moje rozčarování, když zjišťuji, že zde mají polední pauzu až do 14 hodin. Vztekám se, ale stejně mi to nepomůže, razítko se nekoná. Vzhledem k tomu, že se potřebujeme dostat na Čeňkovu Pilu do 15 hodin, musíme pospíchat. Dáváme si malou svačinu v podobě sušenky a pokračujeme dál v cestě.
Do Čeňkovy Pily jdeme velký kus i po silnici, ale řidiči jsou naštěstí poměrně ohleduplní. Vždy když nás cesta zavede do lesa, uleví se nám, přeci jen mimo dopravu se jde lépe.

Vzhledem k tomu, že jsme do výchozího bodu dorazili před 15 hodinou, máme čas na prohlídku soutoku řeky Vydry a Křemelné.

Soutokem těchto dvou řek vzniká řeka Otava. V roce 1867 navštívil toto místo i Bedřich Smetana a nechal se tu inspirovat k napsání symfonické básně Vltava.
Prohlížíme si také náhon vedoucí k malé hydroelektrárně.

Malá hydroelektrárna pochází z roku 1912 a je vybavená Francisovou turbínou, využívá vodu svedenou náhonem z Vydry. Zařízení je stále funkční a je národní technickou památkou. Nám se však bohužel nepodařilo se podívat dovnitř, protože zrovna probíhala rekonstrukce dílů, která se prý provádí asi jednou za 10 let – čili docela náhoda, že jsme se trefili:-)
Od 15 hodin jdeme na prohlídku elektrárny Vydra. Tato vodní elektrárna patří ČEZu a probíhají zde pravidelně bezplatné prohlídky. Odtud je také možné se potom vydat na návštěvu hydroelektrárny, pokud zrovna není v rekonstrukci.
Dovídáme se mnoho zajímavých informací o řece Vydře, budování plavebního kanálu na dřevo a pozdější propojení tohoto kanálu s náhonem na elektrárnu. Pán, který nás provází je velice vstřícný a očividně rád mluví. Má také o čem:-)

V elektrárně jsme si krom opravdových turbín tak mohli prohlédnout i různé modely a byli jsme pozvání i do jiných elektráren skupiny ČEZ.
Po prohlídce se vydáváme zpět do kempu (autem). Tentokrát přítel ani moc nekafral, vždyť jsme šli skoro celou cestu po rovině a navíc podél řeky, což se mu prý líbilo.