aneb příběh z kravína…

Možná ten příběh znáte, ale nemohu si to odpustit a prostě jej tu musím uveřejnit…

Byla jednou jedna kráva, stála uvázaná ve svém stání v kravíně a koukala ven průzorem, kde viděla pěknou louku. Jídlo jí přiváželi každý den v 15 hodin mechanickým vozíkem, pít mohla z napaječky kdy se jí zachtělo… Pravidelně ji chodili dojit a omývat… Přesto si však povzdechla: "Kéž bych tak mohla ven! Kdybych se tam dostala, běhala bych po té pěkné louce, jíst bych mohla kdy by se mi zachtělo, pít z potoka bych mohla kdy by se mi zachtělo. Běhala bych tam a byla bych šťastná."

A jednoho dne se to stalo, krávě se uvolnil řetěz a ona mohla svobodně odejít. Vyběhla ven z kravína. Proháněla se po louce a cítila se opojně šťastná. Jenže pak dostala hlad a žízeň. Všude kolem rostla krásná šťavnatá tráva, ale kráva měla strach jí začít jíst. "Mohu jíst tu zelenou trávu, když jsem dosud dostávala jen seno? Mohu vůbec jíst v jiný čas než v 15 hodin?" Došla k louži ve které chtěla uhasit svou žízeň, ale napadlo ji: "Co když je ta louže znečištěná, mohla bych se otrávit a umřít!"

A pak si najednou řekla. "Vždyť v kravíně jsem se vlastně vůbec neměla zle, dostávala jsem jíst i pít, omývali mě pravidelně, dojili mě. Nemusela jsem mít z ničeho strach a nemusela jsem se o nic starat."

A tak se kráva vrátila zpět do kravína i svého stání…