juchů, juchů, juchů….

Mnozí z vás si asi všimli, že zážitky z dovolené mají trochu prodlevu. Je to tím, že jsem nebyla schopná myslet na nic jiného, než na to, že dnes mám závěrečky a musím na odpolední atd…. Tedy, hlavně ty závěrečky mi ležely v žalduku. Převážně tedy to, že nejspíš něco zvořu a největší hrůza z toho, že podělám test a seberou mi řidičák na auto…. Pro informaci, dělala jsem řidičák na motorku, bez omezení…

Ráno to začalo poměrně vesele. Jen co jsem došla před městský úřad, už tam nějaká slečna brečela do telefonu. Chudák si doma nechala občanku a žadonila po kamarádech a známých aby jí ji přivezli… Jak příjemné, když jste sami pomalu na prášky…

A tak i když sraz byl v 7:20 a s testem se mělo začít cca v 7:30, tak jsme kvůli čekání na zatoulanou občanku čekali až do 8:10. Mezitím se mi podařilo vychodit na koberci před testovací místností asi slušnou brázdu…

Po vpuštění do této místnosti jsme byli instruováni co a jak a potom jsme se pustili do vyplňování testu. Měla jsem to poměrně rychle, načež jsem si to dala znovu od začátku abych si to prošla a pak ještě jednou abych se podívala, zda mám skutečně u každé otázky něco zaškrtnuto.Neukončila jsem test ani první, ani poslední. Zato jsem byla jedna asi ze dvou, kdo to napsal na 100% čili 50 bodů z 50 (nechutná šprtka).

U techniky jsem byla klidnější, tentokrát jsem šla jako poslední. Otázka primitivní (výměna žárovek) a navíc nejsem automechanik. Nevím jak vy, ale já si myslím, že technika je spíš jen tak aby se neřeklo – mít základní znalost o automobilu či motocyklu, ale nejsme automechanici, takže se z toho tolik nestřílí, no ne?

Je faktem, že jedna ze slečen, co dělala na auto neudělala test … ale ona to chudák celkem čekala….

Na jízdy čekáme víc jak hodinu, trávím ji na svém bývalém „pracovišti“ (uvozovky protože to byla jen brigáda) kde se jim daří mě celkem slušně přivést na jiné myšlenky.

Na motorku děláme řidičák dva, na řadu jdu jako první…. Předtím se ještě dozvídám, že na auto neudělal nikdo (a jímá mě hrůza). No upřímně, na výzvu aby jedna slečna někde zaparkovala si vybrala zrovna místo pro invalidy…. Komisař mi byl na začátku docela dost sympatický, teď ztrácím důvěru sama v sebe… Dostávám za úkol tu téměř dvousetkilovou mašinu otočit tlačením. Přestože jindy jsem s tán neměla problémy, teď mi přijde, že je to jak pytel brambor…. ale daří se:-) Nakonec vyrážíme. Mám jet doprava, suverénně najíždím k levé straně a házím směrovku vlevo. „Myslel jsem doprava“ ozve se komisař a dodává, že pokud chci opravdu vlevo, tak nevadí. Omlouvám se, znervózním, že hned první „bota“ a jedu vpravo. Prožene mě uličkami kde musím stavět na každém rohu, na stopce apod. Vyjedeme z města a do cesty vbíhá kočka, řadím na menší a v zrcátku si všímám, že si zkoušející připravil ruku na brzdu – kočku zvládnu, sice kvůli ní musím zastavit, protože se nemůže rozhodnout kam poběží, ale nakonec pohoda.

Dojíždím zpět před úřad a vysloveně se modlím…. nejsem si jistá, jednu chvíli jsem si docela nadjela…. Je mi řečeno že jsem prospěla a začínám se radovat. Po mě nastupuje další. Děkuji učiteli autoškoly, ptám se, zda mu dorazily peníze ode mě za autoškolu a upřímně si přejeme jen to nejlepší…

Takže, nakonec týden nervů v kýbli a zítra si jdu celkem po pohodovém přezkoušení požádat o nový řidičák:-) A pokud to vyřídí brzy, tak vás začnu na silnicích ohrožovat – motorka v garáži se mi na to už klepe, tak bacha na mě! Alespoň se můžete těšit na nové líčení skvělých tipů z moto výletů:-)