Den 2.

Ráno přeřizujeme budík několikrát a tak vyrážíme o půl hodiny později než jsme měli původně naplánováno. Příteli se moc nikam nechce a tak ho uklidňuji tím, že půjdeme podél řeky (kdyby však nahlédl do mapy, zjistil by, že nás čeká jeden kopec, přesto však více než polovina cesty vede skutečně podél řeky Otavy).
Cestou se začíná dělat hezky (= teplo). Po vydrápání se do kopce mi začne vyzvánět mobil. Telefon je vyřízen během chvilky a tak pokračujeme dál v cestě.
Zastavujeme se u stáda krav, které krmíme trávou. Obdivujeme krávy za jejich trpělivost, kolem očí mají hromady much, což my bychom nesnesli.

Před Sušicí se ztrácíme v houštinách, kudy sice vede turistická značka, ale od té doby, co zde vybudovali cyklotrasu o kus vedle po ní zřejmě nikdo nechodí. Musíme se tedy o kus vracet. Zastihne mě další telefonát, tentokrát bratranec (zajímavé, celý rok mi nikdo nevolá a najednou…). Navazujeme tedy na cyklotrasu a pokračujeme dál. Na odpočívadle u řeky zastavujeme a vzdáváme jednu prohlídku, která má začínat v 10:00 hodin – nestíháme to asi o 10 minut (no jo, příště raději dodržovat plán a vstát včas). A tak se brodíme v řece a blbneme na psovi na pérku. V horkém dni je to velice příjemné.

Do Sušice dorážíme kolem jedenácté hodiny. Obdivujeme pěkné náměstí, jehož dominantou je radnice s věžičkou v níž je umístěno informační centrum do něhož míříme.

V informačním centru je poměrně rušno. Vybírám pohlednice, když zaslechnu dotaz jednoho z návštěvníků, zda by bylo možné navštívit radniční věž. Paní se ho ptá, zda je jich větší skupina, jsou pouze dva. Omlouvám se, že jim vpadám do hovoru a ptám se, zda by bylo možné se k nim přidat. Poté, co mě zaslechne jedna paní, přidává se také a tak tvoříme skupinku. (Za tuhle mou aktivitu dostávám později od přítele vynadáno)

Před výstupem na věž vybírám pohlednice, kupuji i jednu dřevěnou a přítel další samolepku do turistického deníku.
Z věže se kocháme výhledem na náměstí – krásné domy se sgrafity. Krom toho jsou vidět i dominanty nad městem, mezi něž rozhodně patří i kaple Anděla strážce nad městem nebo rozhledna Svatobor.

Po prohlídce věže vyrážíme na oběd do místní pizzerie a poté si jdeme prohlédnout město. U místní školy narážíme krom sochy T.G.M. a památníku padlým v obou válkách a komunismu na dvě zajímavá hřiště, jedno dětské, kam není povolen vstup osobám starším 15. let a druhé kam není povolen vstup osobám mladším 18. let. Druhé hřiště je navíc takticky umístěno hned za domovem důchodců ze kterého k němu vede mostek.

Všechny části hřiště pro osoby starší 18. let samozřejmě zkoušíme. Točíme klikami, šlapeme jako na kole, procvičujeme prsty…

Ve 14 hodin vyrážíme na plánovanou prohlídku církevních památek s průvodcem. První památkou na trase je kaple Anděla Strážce nad Sušicí. Vyhrabeme se do kopce na kterém je kaple vystavěna a vyslechneme si historii kaple i pověst, kterou je kaple opředena.

Dle pověsti se vydaly děti sbírat plodiny právě na tento kopec. Jeden chlapec usnul pod stromem na svahu Stráž (kopec, na kterém je kaple vystavěna) a mezi tím se mu omotal had kolem nohy. Když se chlapec probudil, všiml si hada chystajícího se ho uštknout. Začal se tedy modlit a objevil se nad ním jeho anděl strážný, který přikázal hadu aby chlapce nechal.

Ke svahu se pak váže ještě několik dalších pověstí…
Po úvodu jsme vpuštěni do areálu kaple, kam se jinak krom církevních poutí a zvláštních příležitostí dostat nedá. Fotografování je zakázáno a příjemně mě překvapuje, jak to všichni dodržují.
Házíme minci do kasičky andělíčkovi, který děkovně kývá hlavou a jako poděkování si bereme svatý obrázek s Andělem strážcem.

Z vrchu Stráž je od kaple krásný výhled na město i na protější kopec s rozhlednou Svatobor.

Prohlídka pokračuje dál ke Hřbitovnímu kostelu – komu je zasvěcen si již bohužel nepamatuji. Zajímavé na tom je, že kolem hřbitovního kostela není žádný hřbitov. Původně na tomto místě mělo stát něco mnohem většího – snad nějaký klášter, což dokazují základy pod trávníkem kolem kostela, pokaždé však došly stavitelům finance.

Na kostele mě zaujalo to, že hodiny se nachází v podstatě ve střeše věže. Mám dojem, že jsem nikdy nic podobného zatím neviděla.

Poslední kostel na naší prohlídce byl kostel patřící ke kapucínskému klášteru. V tomto kostele se nachází i obraz, na který údajně tekla z jiného obrazu krev. V klášteře působí momentálně čtyři kapucíni (jednoho jsme v kostele potkali).

Hned vedle kostela je umístěna pstruhová líheň, na mostku o kus dál je potom možné spatřit spoustu pstruhů.

Prohlídku zakončujeme na místním starém židovském hřbitově.

Vydáváme se na cestu zpět. Nechce se nám vracet po vlastní ose a tak se vydáváme po cyklostezce do Dlouhé vsi (opravdu dlouhá) a za touto vsí se opět napojujeme na červenou turistickou značku a poslední kousek do kempu se vracíme stejnou cestou po které jsme ráno vyrazili…

Večer se ještě vyrážíme koupat do ledvinky – voda se nám zdá docela teplá a kolem 19 hodiny už tam nikdo není.
Ulehám s příjemným pocitem z hezky stráveného dne.