kam na výlet?

S narůstajícími teplotami a slunečním počasím roste počet výletů, které podnikáme, ať se jedná o ty kratší, třeba hodinové nebo delší, celodenní. Jeden takový celodenní typ pro vás mám.

Kutná Hora je totiž město, která jistě upoutá vaši pozornost, a možná dokonce i na více dní než jen na jeden. Co se týče dopravy, tak v Kutné Hoře není problém s parkováním, jako třeba v jiných městech, parkovacích míst je tam dostatek. Značení k turistickým zajímavostem je zde na každém rohu, myslím, že s orientací nebudete mít nejmenší problém (pokud máte alespoň trochu orientační smysl).

V Kutné Hoře naleznete množství historických památek, za kterými jsme se vydali my (já a přítel), ale pro ty, co historie moc nebere, má Kutná hora přichystáno také něco – třeba muzeum Alchymie či muzeum kde je prezentováno středověké mučení. Pokud byste se rozhodli navštívit a okusit vše, co Kutná Hora nabízí, věřte, že jeden den vám stačit nebude.

Co se týče nás, rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným – v mým případě byla tím příjemným návštěva několika památek, v přítelově případě především provětrání motorky, návštěva specializovaného obchodu přes motorky a nakonec přeci jen i nějaká ta památka.

Ještě informace pro ty z vás, kteří nemají příliš v lásce davy turistů. Turistů je díky snadné návaznosti na Prahu v Kutné Hoře více než dost. Přesto se domnívám, že to není tak "otravné" jako v Praze.

Ale začněme pěkně popořádku. Naši návštěvu jsme započali u Kostnice, resp. u Kostnice v Sedlci jsme zaparkovali a vydali se do nedalekého klášterního komplexu, kde jsme navštívili Chrám Nanebevzetí Panny Marie. Upozorňuji, že jak v Kostnici, tak v tomto chrámu lze zakoupit hromadnou vstupenku do obou objektů, na které ušetříte minimálně 10 Kč (alespoň, něco, že). Chrám byl poměrně dlouho nepřístupný, neboť v něm probíhala rozsáhlá rekonstrukce, která pokračuje ještě nyní, nicméně dovnitř se již dostanete.
Protože historii tohoto objektu si můžete každý vygooglit, upozornila bych na zajímavosti, které nás jako laiky upoutaly. Na mysli mám především světlost tohoto chrámu, neboť se v něm po stranách nachází okna ve dvou řadách pod sebou. Zatím se mi nepovedlo zažít aby v nějakém kostele bylo tolik denního světla.

Po prohlídce tohoto chrámu vedly naše kroky do Kostnice. Kostnice by nutně potřebovala celkovou rekonstrukci. Omítka uvnitř se loupe a vůbecinteriér vytváří dojem, že potřebuje zrekonstruovat. Je však jasné, že rekonstrukce by zabrala spoustu času – kosti přemístit jinam a narovnat je zpět by bylo jistě časově i finančně náročné. Přesto tento stav neubírá nic na atraktivnosti tohoto místa, které se hemží spoustou turistů. Pokud se rozhodnete Kostnici v Sedlci navštívit, nezapomeňte se podívat i do kaple v patře.

Hřbitovní kaple s Kostnicí Lebky na jedné z pyramid

Klove oko Turkovi:-D erb rodu Schwarzenbergů

Hřbitovní kaple

Poté jsme se vydali do centra. Čas se nachýlil, proto dostal můj přítel hlad. V centru se nachází dostatek restauračních zařízení a tak nemusíte mít obavy, že byste umřeli hlady. My si zakoupili lístky do Vlašského dvora, kde se dříve razily Pražské groše a v době čekání na prohlídku si hned vedle náměstí zakoupili maxiburger (žádný MC Donald to nebyl, a maxiburger byl opravdu maximální!). Blízko Vlašského dvora se nachází také velice pěkná vyhlídka, ze které se můžete pokochat výhledem na Chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej. Ve vašem zorném úhlu se také objeví Hrádek.

Na nádvoří Vlaškého dvora naleznete kašnu s horníkem. Pokud vás zajímá, zda máte "královskou míru" zkuste si projít jedněmi z dveří, do kterých se panovník vešel i s korunou na hlavě. Když kvůli ničemu jinému, tak byste měli navštívit Vlašký dvůr, protože zde mají zázračný sloup – pokud se ho dotknete, budete bohatí (neříkají však čím).

Kašna na nádvoří Vlaškého Dvora

Po návštěvě Vlašského dvora jsme se vydali na Hrádek, překvapilo nás, že jsme se dostali do poslední prohlídky (díky pánovi za pokladnou, který nás tam prostě vměstnal), přičemž do poslední prohlídky zbývaly více jak 2 hodiny. Zakoupili jsme tedy vstupenky a vydali se kochat dalšími krásami Kutné Hory.

Vydali jsme se k Chrámu sv. Barbory. Cestou k chrámu míjíte jezuitskou kolej. Chrám jde celý obejít, od chrámu je několik vyhlídek – jedna na město a z jednoho místa můžete vidět ve skále na protější straně údolí památník Jaroslava Vrchlického.

Ulička k "Barboře" Jezuitská kolej

Kostel sv. Jakuba památník Jaroslava Vrchlického

Chrám sv. Barbory

Chrám sv. Barbory Chrám sv. Barbory, detail

Do vnitřku chrámu jsme nešli, jednak jsem tam už kdysi byla a zadruhé přeci jen ceny vstupného nejsou jedny z nejlevnějších. Pokud jste studentem, tak se to ještě dá zvládnout (platíte všide zhruba polovinu), ale jakožto obyčený návštěvník se vaše peněženka trochu prohne. Jako příklad uvedu cenu studentského vstupného na Hrádek – 70 Kč.

Vzhledem k tomu, že nám do prohlídky Hrádku zbývalo ještě dost času, vydali jsme se na prohlídku historických domů. Mezi které patří například Kamenný dům či Dům u rytířů. Při prohlídce Kutné Hory nezapomeňte omrknout kamennou kašnu, která vás jistě zaujme. Uvnitř kašny se příležitostně konají výstavy.

Dům u rytířů

Kamenný dům Kamenný dům, detail

Kamenná kašna Kamenná kašna, detail

Po prohlídce města se čas nachýlil a my se vydali na Hrádek. Vřele doporučuji prohlídku Cesta střbra (obzvláště příteli se hodně líbila, historie ho příliš nebere, ale tady byl hodně spokojený). Měli jsme i štěstí na průvodce, jež se těšil na to, až si dá po poslední prohlídce pivo:-) Byl to ale moc fajn chlapík a dokonce s námi přetéhl čas prohlídky. Stěžejní částí této prohlídy je návštěva části dolu a odvodňovací šachty. Vtipné je, že každý z návštěvníků si musí obléknout před vstupem do štoly bílý plášť na hlavu dostane přilbu a do ruky baterku. Takto vystrojeni přejdete část města (místní jsou zvyklí, turisté zírají – jeden z turistů nás zastavil a ptal se, kde se za tohle platí vstupné:-D) a poté zalezete do podzemí. V podzemí není příliš prostoru na výklad, pouze v jednom místě se s vámi průvodce zastaví a přidá ještě něco k výkladu. Upozorňuji, že vstup do podzemí je podmíněn vaší relativní štíhlostí, neboť chodby jsou velice úzké a častokrát musíte jít doslova bokem, abyste prošli. Helmy nejsou také od věci, neboť co chvíli jsem při svých 183 centimetrech, ve snaze narovnat si záda, drhla hlavou o "strop".

Venku vás potom čeká ještě část nové expozice, která je velice zajímavá. Dobré bylo to, že průvodce byl brigádníkem, povoláním strojař (čímž udělal velkou radost mému příteli:-D) a upozornil na některé nesrovnalosti v expozici, kterou sestavovali historicii, kteří se nepozastavili nad tím, že něco by nemuselo tak jak to sestavili fungovat.

Nová expozice na Hrádku tavení stříbra

Musím říci, že výlet se skutečně vydařil, jak ostatně můžete posoudit z fotografií, počasí se vydařilo nebývale (na fotografiích jsem si nevšimla jediného mráčku). Všem Kutnou Horu doporučuji k návštěvě. A ani cestou zpět, jsme nechytili žádnou silniční lišej:-)