Pan pravý, slečna (paní?) pravá
Duben
16
Mám na vás dotaz, drazí čtenáři:-)
Drazí čtenáři:-) Napadlo mě to včera večer, když jsem jen tak seděla a něco motala… Jsme posedlí hledáním pravých partnerů? A lze je vůbec najít? Jak takový partner vůbec vypadá?:-) To všechno mě zajímá a nemám na tyto otázky odpověď. Je to zřejmě dost individuální.
Potkali jste již toho Pravého nebo tu Pravou (bez ohledu na to zda to vyšlo, nebo zda to bylo platonické)?
Jak jste poznali že zrovna on/ona je tím pravým/pravou?
Měla ona osoba nějaké chyby?
Vyjadřujte se v diskusi nebo na mailu:-) Doufám, že se dozvím něco zajímavého:-))
(U tvorby článku o lásce to docela vyšlo, tak uvidíme, jak se zapojíte nyní)
Hledat pravého/pravou je nesmysl.
Ale dělat pravého/pravou má smysl: každý se má starat, aby on sám byl tím pravým nebo tou pravou pro někoho jiného.
jednou se mi stalo, že jsem si myslela, že onen chlapec je ten pravý. po nějaké době mě opustil, ale já si pořád myslela, že je ten pravý…a až dlouho poté mi došlo, že není.
jinak už asi na pravého nevěřím, nicméně i tak jsem dost náročná na výběr
Nehledat…to je myslím ten nejlepší způsob:). Navíc člověk nikdy nemůže vědět, kdo je pro něj ten pravý nebo „pravější“:).
Myslím, že každý kdo si prošel nějakým vztahem měl pocit, že našel toho pravého, nebo tu pravou. Jestli to tak je nebo není se ukáže po čase. Já jsem tu pravou našel. Bohužel to nevyšlo. Ale v životě nemusí vždycky všechno vycházet, že.
Myslím, že jsem toho pravého poznala… možná hned dva. Pro toho prvního jsem bohužel nebyla tou pravou já, ale s tímto mi to snad vyjde;-). Jak to poznám? Je to člověk, se kterým jde všechno. Můžete se smát na pláži, plazit se po horách, podrží tě, když je ti mizerně a máš ze všeho strach, a ty se celej den nemůžeš dočkat, až mu uvaříš večeři. Prostě tebe těší něco pro něj dělat, ať už je to cokoliv, a ráda s ním trávíš čas. Dokonce tak ráda, že občas obětuješ i ostatní oblíbené věci jen abys mohla být s ním.
Taky si myslím, že jsem toho "pravého" poznala, už jsme spolu víc než tři roky a pomalu plánujeme svatbu:) Je to pořád skvělý, možná čím dál lepší, i když si dobře uvědomuju, že ani jeden z nás není dokonalý, ale o to jde, přijmout toho druhého i s jeho chybami (snažím se řídit heslem "chlapa nepředěláš"). Soudím, že mám obrovský štěstí, že jsem někoho takového potkala, uvědomím-li si, kolik je na světě chlapů…A myslím, že ten "pravý" se poznat dá. Mně to řeklo srdce – bušilo jak na poplach při každý myšlence na něj…a tak celkově jsem měla pocit, jako bych toho člověka znala už dávno a jako bychom už k sobě patřili, asi to bude znít jako klišé, ale opravdu jsem přesvědčená o tom, že jsme se pro sebe narodili…:) A musela jsem to prostě zkusit, jinak bych si to do zbytku života vyčítala….