O pokušení
nedělní téma k zamyšlení
Začnu pro mnohé asi trochu nezvykle. Takovým nejznámější příklad pokušení nalezneme v jedné z nejznámějších knih světa – Bibli. Pokud si dobře vzpomínám na toto vyjevení ze střední školy šlo o to, že se Ježíš postil čtyřicet dní na poušti, poté k němu přistoupil ďábel a nejprve ho nutil proměnit kameny v chléb (to víte, po čtyřiceti dnech vám vyhládne), poté co neuspěl vzal ďábel Ježíše na jakousi věž a řekl mu, ať skočí a že jestli je to syn Boží, tak že ho andělé zachytí… Pokud si vzpomínám, tak ta pokušení byla tři, ale druhé si bohužel nevybavím. Myslím však, že jako příkad to stačí.
My lidé to oproti Biblickému výjevu máme poněkud těžší. Ježíš si zřejmě naprosto jasně uvědomoval, že se jedná o Ďábla. Naše pokušení jsou narozdíl od Biblického pěkně skrytá. Nekonají se žádné rohy ani ocasy u lidí či věcí co nás pokoušení a o to to máme těžší.
Někdy je podlehnout pokušení velice snadné a jsou situace kdy je to i pozitivní, ale většinou takové podlehnutí nekončí dobře. Možná nyní přemýšlíte o tom pozitivním podlehnutí – mám na mysli například to, když už třeba "magoříte" ze zkoušek a přátelé na vás vyrukují s pokušením jít někam do hospody. Uznejte, že pokud tomuto pokušení podlehnete v případě, že vám učení leze už i ušima, může se takové odreagování projevit pozitivně.
Jak již jsem ale psala, většinou jsou pokušení velice různorodá, nemusí to být vždy lidé, ale jedná se i o věci.
Tak třeba já mívám pokušení si číst místo toho se učit (a většinou podléhám).
Někdy když chceme zhubnout tak je pokušením každá sladkost či dobrota případně chuť dívat se na televizi nebo dělat milion jiných věcí než si zacvičit.
Někdy máme pokušení říci něco pěkně ošklivého blízké osobě třeba jen proto, že jsme zrovna naštvaní.
Jsou tací, kteří mají pokušení přestat blogovat protože jim někdo řekl, že jejich blogování nemá smysl nebo protože prožívají těžké období kdy hledají smysl života.
Někdo je v pokušení začít si s jiným partnerem protože má krizi v dlouhodobém vzahu, hledají něco nového, něco jim chybí, neumí si promluvit nebo prostě jen mají pocit, že kdokoliv jiný než jejich partner je lepší (ano, na pohled po pár letech…).
Pokušení je spousta a jak již jsem uvedla, nejsou vždy snadno rozpoznatelná protože nikdy nevidíme rohy ani ocas. O to těžší je rozpoznat je. Jedno mají pokušení asi společné a to, že pokud jim podlehneme, tak si to většinou vyčítáme.
A co v poslední době pokoušelo vás?
v poslední době jsem podléhala pokušení lepit dohromady vztah, který se právě roztříštil .. někdy totiž není rozpoznatelné, co je v danou chvíli správné ..
Ano vetsinou si vycitame….ale u tech mensich a neskodnejsich to neplati Mne nejvic pokousi lenost a touha spat …svadim to na zimu….
Ano, Veber, je to přesně jak říkáš a vím, že to asi bylo z části mířeno na mě… Podlehl jsem pokušení – a teď si to vyčítám. A náprava takového podlehnutí je složitá a stojí hodně sil a tak dál… Já jsem dnes přemýšlel o tom, jestli toto mé rozhodnutí mám napravit, jestli prostě nemám nechat status quo. Došel jsem k tomu, že nechám čas, ať sluncem vyšisuje to, co teď brání k návratu a pak se uvidí Za tenhle článek děkuju, víc než za kterýkoliv jiný (kromě tvé poslední povídky, samozřejmě ).
Milý Tomáši, tenhle článek jsem nosila v hlavě už docela dlouho (již 14 dní nebo 3 týdny, nevím přesně), jen jsem si až nyní našla čas ho napsat:-) Možná to bylo částečně mířeno na tebe, ale asi to bylo i trochu mířeno na mě, takže doufám, že si to nebereš příliš osobně:-) Jsem ráda, že se ti článek líbí, od tebe to těší dvojnásob.
Drahá l.: Tak lenosti a touze spát podléhám nějak moc často:-D
VeberNikdy by mě nenapadlo si to od tebe vzít osobně ve smyslu, že bych měl pocit, že na mě „útočíš“. Jestli jsem si něčím jistý, tak tímhle Hezké cokoliv přeje Tomáš