Já vím, že Silvestr byl už dávno, ale proč si na něj nezavzpomínat když nám sníh slezl?Takže abych začlala tak nějak popořadě. Na většině blozích se psalo, že Silvestr je jen takový obyčejný den, stejný jako každý den v roce. Rozhodně netvrdím, že Silvestr je nějaký extra den, ale právě Silvestr je záminkou k oslavě posledního dnes roku s přáteli:-)
Takže, kdo že to tam byl? Samozřejmě nakonec já a můj přítel – říkejme mu Hodinový mažel (vysvětlím za okamžik), dále Anděl a její sestra Raťafák, Maggy a náš Kočička (ano správně, je to muž!) a nakonec přijel i Rudla:-)

Takže – proč práve Hodinový mažel? No, on se o mě chudák staral neb jsem byla před Silvestrem chorá (stejně vím, že to bylo jen proto, že se mu nechtělo na Silvestra samotnému:-P) a Anděl prohlásila, že je to úplný hodinový manžel. Chtěla tím říci, že bych si ho měla rychle vzít neboť takových mnoho není, nicméně já to jako obvykle přetočila a prohlásila: "Tak za hodinu střádíme":-D No, Anděl prohlásila jako obvykle Hodinového mažela za chudáka a já s ostatními jsme se smáli:-)
K tomu se váže ještě jedna historka z pátečního plesu, kdy Anděl prohlásila: "A tady máme náš hodinový pár," a já na to pohotově odpověděla: "Ne to je jen Hodinový manžel a Žena na celý život." 😀

Ale zpět k Silvestru. Jako vždy jsem si do předu nic nepřipravila a tak jsem ve městě zjistila, že nemám okurky. Osobně jsem si říkala, že se nic neděje, protože jsem měla tušení, že Anděl s Raťafákem je určitě vzaly, nicméně když jsem se o tom zmínila před Hodinovým maželem a měli jste slyšet ten kolotoč – přednáška na téma Kdyby sis vždy přichystala všechno včas, ale to ty ne.
Následovalo zdržení, neb se Hodinovému muži nedařilo sehnat bílý rum (na piňakoládu) a tak jsme s Kočičkou a Maggy seděli v autě a čekali. Mimochodem – Maggy batoh jak kdyby jela někam na týden a Kočička malý batůžek a to v něm ještě vezl notebook (to kdybych věděla, tak se netáhnu s rádiem).

Chatu jsme samozřejmě nenašli:-D Instrukce vedle školy do prava selhala neb se nám nepodařilo zjistit, která z budov je škola – poté, co nám to bylo ukázáno už to bylo jasné, předtím nikoliv. Naštěstí tatínek Raťafáka a Anděla nás spatřil a tak nám řekl, kde se chata nachází a radostně odfrčel.
V chatě bylo už zatopeno, díky pilným holkám, nicméně do tepla bylo ještě daleko a proto jsem se neustále pohybovala v bundě (protože prostě já teplo potřebuji).
Jako první věc nastalo předávání Vánočních dárků – abyste pochopili, vždy si dáme limit do kolika korun se musí dárek vejít a o to je to zajímavější – takže letošní limit byl 15 Kč. Kočička si samozřejmě vzpomněl, že dárky nechal doma (kdo ví, zda nějaké měl, loni prohlásil, zda by nebylo lepší se před Vánoci pohádat a po vánocích se opět usmířit). Každopádně z dárků mám ohromnou radost – všem děkuji!:-) (to byste rádi věděli, co jsme dostali, co?!:-D)

Abychom se zahřáli, pustili jsme si pracovní muziku (jak prohlásila Maggy – což znamená něco rychlého aby to odsejpalo) a pustili se do výroby chlebíčků a jednohubek. U toho jsme pili svařáka z domácího trnkého vína – věřte mi, mít o hrneček víc, tak spíme jak Šípkové Růženky nebo zvracíme v kadibudce. Nechápu, jak je možné, že je to domácí víno tak silné a navíc tak trpké!:-D
Po předchozí domluvě s Andělem a Maggy jsem nakoupila 4 veky a asi 20 rohlíků, což by údajně mělo stačit. Jako manufaktura jsme opravdu dobří, zvládali jsme to celkem rychle, akorát se ukázalo, že za chvíli se ty chlebíčky do oné malé chatičky nevejdou nebo co! Nakonec se to narvalo.

Neboť jsem s sebou vzala jednu lahev domácí slivovice (vlastně díky ní jsem se zbavila zákeřné nemoci, neboť po pár panácích mě přestalo bolet v krku). Pod záminkou, že je to lék, jsme si začali přiťukávat (ale on je to skutečně lék!). Když už to vypadalo, že nikdo nebude (a nechávat takovou trochu nemá výšku), rozhodli jsme se přikročit k hraní karet resp. Faraka. Pro ty, co neznají pravidla a někdy by si to rádi zahráli, je to v podstatě prší. Jediný rozdíl je v tom, že když prohrajete, tak v příštím kole dostanete o kartu méně. A jak správně tušíte, kdo prohrál, musel si dát panáka. Maggy měla veliké štěstí a tak nemusela pít vůbec, my ostatní na tom byli hůře.
Po obědě, ke kterému byla gulášová polévka přišlo na řadu člověče nezlob se!:-) bylo nás bohužel moc, ale to se přeci nevylučuje a tak jsme utvořili dvojice a snažili se zničit.

Jak již jste správně pochopili, chatička nemá splachovací, nýbrž suchý záchod a proto jsme museli chodit na kadibudku. Kluci prohlásili, že potmě to po nich nikdo nemůže chtít a tak když se jednou Kočička vrátil z venku, tak se otočil na Hodinového mažela a s vážnou tváří prohlásil: "Ochcal jsem ti pravé přední kolo na autě, ještě půjdu třikrát a budeš to mít komplet."

Pomalu se blížil večer, nadešl čas znovu hrát karty, pustili jsme se do brambůrek, vína a jednohubek, kterých jsme potom o půlnoci měli již plné zuby a přotom stále plnou chodbu. Jako každou oslavu Silvestra jsme si o půlnoci venku přiťkukli – vypustili rachejtle – to tedy pouze já, Hodinový manžel a Kočička, protože holky s Rudlou se hrozně bály – co kdyby jim to náhodou bouchlo v ruce, že.
Následovalo oblíbené "hugačaga hu" což je takový náš rituál, kdy si hromadně přejeme do nového roku to nejlepší.

Pomalu jsme se začali ukládat ke spánku. Kočička pouštěl ještě nejlepší scény ze Slunce seno, neboť by bez toho nespíš neusnul:-D Jelikož Kočička spal s Maggy na jedné palandě (jinak bychom se nevešli), začalo se z jejich lože po zhasnutí linout asi toho: Kočička "Maggy, to ne, já chci bez čepičky." (kdo neviděl Dědictví nepochopí) Všichni smích a chudák Maggy: "Co to meleš, bez jaké čepičky?" takhle to proběhlo asi třikrát a když jsme se dost nasmáli, tak se nám podařilo usnout:-)

Ráno nás budilo práskání dveří – Maggy šla na záchod a neumí normálně zavřít:-D A asi o půl hodiny později s námi všemi začal lomcovat Kočička ať vstáváme – v 9 hodin (když jsme šli spát ve 4!). Hodinový manžel vrčel a vypadalo to, že Kočičku půjde někam utopit, ale nakonec jsme se všichni z postele vyhrabali.
K snídani byly chlebíčky, až nám všem už pomalu lezly ušima a z chodby moc neubývaly. Přemýšleli jsme tedy co s nimi a vymysleli jsme skvělou hru – resp. jsme obměnili naší starou. Hráli jsme Faraka a kdo prohlrál, musel sníst chlebíček – zajímavé, že nikdo nechtěl prohrát! Každý kdo prohrál, tak to do sebe futroval v podstatě násilím! A stejně jich pár zbylo a tak si Hodinový manžel vezl domů výslužku:-)

Po kartách následovalo gruntování, vynášení odpadků a prozpěvování. Všem nám bylo líto, že letošní Silvestr utekl tak rychle (jeli jsme jen na silvestrovskou noc, obyčejně jezdíváme tak o den více), ale slíbili jsme si, že se určitě brzy zase srazíme – resp. po zkouškách.

Co dodat? Jen asi to, že vám všm děkuji, přátelé, byla to vydařená akce:-) Příští rok musíme někam zase – a klidně to zase můžeme tak skvěle plánovat dopředu jako letos 😀 😉