Interupce
námět k diskusi
Nejprve bych se ráda omluvila za to, že jsem dlouho nepřidala nový příspěvek, ale je to hlavně protože jsem nestíhala. Ale rozhodla jsem se to trochu změnit. Dnešní téma je trochu nezvyklé (na mě). Ve škole míváme poslední dobou diskuse na zajímavá témata a tak jsem něco z toho chtěla probrat i s vámi abyste nebyli ochuzeni o možnost prokonzultovat více názorů. Takže v tomto článku (resp. hlavně pod ním) bychom měli diskutovat na téma interupce – mám totiž spoustu otázek (jak už to bývá). V některém z příštích článků možná nadhodím i další témata:-)
Nejprve pár informací. Slovo interupce je z latinského: interuptio graviditatis = přerušení těhotenství. Jedná se o operační výkon k ukončení nechtěného těhotenství. Podle platného zákona č. 66/1986 Sb. může žena požádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne těhotenství je možné provést potrat z genetických důvodů. Je-li ohrožen život matky nebo je prokázáno těžké poškození nenarozeného dítěte nebo nenarozené dítě je neschopno života, je povoleno potrat provést během celých devíti měsíců těhotenství.
Jsou samozřejmě země, kde jsou interupce zakázané nebo pro to abyste mohli podstoupit interupci musíte mít velice vážné důvody – např. dítě by se narodilo vážně postižené nebo tehdy pokud by těhotenství ohrožovalo život matky (to např. v Polsku).
Osobně jsem byla dost překvapená a téměř šokovaná metodami interupce – nemohu si pomoci, ale přijdou mi hrozně nehumánní. Takže něco k těm metodám. Jedna z metod používá jakýsi vysavač a dítě z dělohy doslova vysaje. Další metoda probíhá tak, že se do dělohy se vsunou kleště, chytne se noha nebo jiná část těla a kroutivými pohyby trhají části těla dítěte. Páteř musí být přelomena a lebka rozdrcena, aby mohly být z dělohy odstraněny. Další z metod užívá dlouhou jehlu která se přes břicho matky vbodne do srdce dítěte (používá se ultrazvuk) a tím se do něj vpraví chlorid draselný. U této metody je vysoké riziko spontálního potracení. Další možnost uvádí to, že se podávají prostaglandiny nebo jiné léky vyvolávající velmi silné děložní stahy, které vypuzují vyvíjející se nenarozené dítě. Kontrakce jsou mnohem silnější než normální přirozené porodní stahy, takže dítě je jimi zabito.
Jak jsem již říkala, tak v některých zemích jsou potraty zakázané a proto jezdí do těchto zemí speciální lodě a ty potom s těhotnými ženami odjedou do mezinárodních vod a tam je ženám poskytnuta profesionální pomoc – interupce.
A nyní moje otázky:
Od kdy se onen tvor podle vás považuje za člověka? (Některé teorie totiž říkají, že člověk je to až po narození, jiné říkají, že tehdy když je plně vyvinutý mozek)
Myslíte si, že je interupce věcí pouze žen?
Přijdou vám způsoby interupce humání? (pokud máte zájem, můžete si najít nějaké obrázky sem jsem je opravdu dávat nechtěla)
Má do interupce mluvit i muž (tj. otec dítěte)?
Kdy byste byli schopni interupci pochopit případně podstoupit? Existují takové okolnosti?
Souhlasíte s těmito loděmi? Co si o tom myslíte?
Děkuju za otevření zajímavého tématuK první otázce: Nejsem doktor a nevím tak, kdy se dá plod považovat za člověka, ale názor, že je to tehdy, když je vyvinutý mozek, se mi zdá logická.
Ke druhé otázce: Konečné rozhodnutí ohledně interupce by mělo být na ženě, ale ta by neměla opomenout názor lidí, které má ráda, hlavně jejího partnera (je to přece i jeho dítě). Ale nikdo by jí neměl nutit nebo jí interupce zakázat.
Třetí otázka: Způsoby interupce, které jsi popisovala jsou děsivé a nevěděl jsem o nich. Ale co se humánnosti týče, nevím, nevím nakolik je plod schopen toto vnímat…
Čtvrtá otázka: Viz druhá – ano, má říct svůj názor a žena by si jej měla vyslechnout, ale konečné rozhodnutí musí být na ní.
Pátá otázka: Kdybych věděl, že se o dítě nebudu umět postarat, nebo nebudu moct. Když budu vědět, že hrozí riziko, že to dítě bude vážně nemocné. Ale nevím, jestli bych to jako žena dokázal, tohle neumím posoudit…
Šestá otázka – potratové lodě. Jestli v nějaké zemi jsou potraty nelegální, těm ženám nic jiného nezbývá. Je to sice hodně kontroverzní, ale jsem na jejich straně.
no nebudu se vypisovat – s potraty souhlasim, je to dle meho naprosta vec matky, jelikoz to roste v jejim tele a co se metod tyce, neprijdou mi zas tak drasticke, preci jenom zastavam nazor, ze clovekem se ten plod stava az po narozeni… a to dost mozna jeste trochu dele, ale zas takovej sadour nejsem 😀
1) Já osobně bych byla i pro hranici vyšší než 12. týden těhotenství. Myslím, že docela zásadní je schopnost samostatné existence mimo matčino tělo, ale je mi jasné, že určení této hranice by bylo daleko složitější…
2) Jsem přesvědčená, že je interupce pouze otázkou té těhotné ženy. Jde přeci jen o její tělo, její případná zdravotní rizika… Vím, že pánové nebudou souhlasit, ale to je tak vše co s tím můžou udělat.
3) Ať se použije jakákoliv metoda, vždycky dojde k usmrcení živého čehosi. Myslím, že pokud už k tomu má dojít, je třeba dbát hlavně zdraví ženy – fyzické i psychické.
4) Je mi 23, mám těsně před koncem školy – už bych na interupci z jiného než zdravotního důvodu nepřistoupila. Ale neodsuzuji nikoho, kdo se pro ni rozhodne – bez ohledu na věk a sociální situaci…
Potraty jsou ok, ale je to vražda. Je na každý, jak se rozhodne. Nikoho bych proto neodsoudila. Je to věc dotyčné. Sama bych na potrat šla jen, kdyby děcko bylo postižený – v tomhle jsem slaboch a postižený dítě bych nezvládla, ne.
Lepší lodě než, aby jim to dělal nějakej řezník.
Tohle je na dlouhý a zajímavý debaty.. :).
Člověk je dle mě až od narození. Je to spjaté s pojmem život. Co je život doopravdy nikdo neví. Kdyby žena interupci chtěla a dítě bylo moje, fakt by mě štvalo a považoval bych za životně nespravedlivé, kdybych ji do toho nemohl mluvit. Způsob mi přijde minimálně důležitý, hlavní je následek. Humánnost na tom nic nemění. Zakazovat interupci vede ke špatným věcem. Nárůst a změna příslušného myšlení vede k omezení víc. Je to věc páru a ne okolí.
Toto je opravdu složité téma. Minulý týden jsem zjistila, že jsem těhotná a teprve mě čeká 1.návštěva u doktorky. Když jsem jí volala na objednání,její otázka zněla, zda si miminko chci nechat. V tu chvíli mě ani nenapadlo odpovědět jinak, nežli ano. Vždycky jsem byla proti potratům. Jenže na druhé straně je tu partner, kt. je v rozvodovém řízení a už 4děti má. U mě samozřejmě chce potrat. Já se s tím nemůžu vyrovnat. Proč by mé dítě mělo trpět. Podle mého i když v bříšku není přímo člověk v životní velikosti, pořád je to život. Život, kt. si každý zaslouží žít. Myslím si, že je to na obou, ale poslední slovo má stejně žena. Jak už jsem naznačila pro mě je interupce vražda, takže na tuto otázku ani nemusím odpovídat. Potrat bych dokázala podstoupit v krizových zdravotních situacích. V 1.řadě když žena nechce otěhotnět, má si dávat všemi dostupnými prostředky pozor. Jak se říká „neznalost neomlouvá“ – v tomto případě bych řekla „nedbalost neomlouvá, ale zabíjí“. Tak se chovejme všichni tak, ať to co nejmíň bolí.
Milá Rozárko, děkuji velice za tvůj názor a moc si ho vážím. Jsem ráda, že jsi rozhodnutá si dítě nechat. Co se přítele týče – mluvili jste spolu o dětech někdy? Byla jsi třeba smířená s tím, že pokud budete spolu, děti mít nebudete? Promiň, že to na tebe tak chrlím, ale velmi mě to zajímá, tak se třeba někdy ozvi na mail:-)
Jinak je možná na čase, abych vyslovila svůj názor. Podle mě když přijdete domů a řeknete partnerovi nebo komukoliv – čekám dítě, tak už je to dítě. Není to žádný zárodek ani vetřelec. Prostě čekáte miminko! Takže podle mě nezáleží na vědeckých teoriích. A pokud otěhotní zdravá žena třeba v 28 letech, která chce jít jen kvůli kariéře na interrupci, tak tomu prostě asi nerozumím…
Víš po dítěti toužím už strašně dlouho. A ztrácela jsem naději, že otěhotnět vůbec můžu, neberu nic už 2roky. I když v dnešní době je to normální čekat na dítě. Vlastně jsem si byla tak nějak jistá,že to nejde, takže jsem se ani nezabývala myšlenkou co kdyby. A ejhle. Takže, abych byla spravedlivá, i když jsme o dětech mluvili, že jednou ano, v této době je to úplně špatně a rozhodně neplánované. Rozhodně ho miluju a nejspíš to dítě přijme, ale na druhou stranu je hrozné, aby mělo tátu, kt. ho nechce a ujme se ho z povinnosti ne z lásky. Jsem hrozně zmatená.
Kazdy mame svuj nazorMe osobne se to hnusi,ale je to kazdyho vec,jak se rozhodne,kazdej je chytrej,ale zivit to dite nebude.Lepsi si myslim provest interupci,nez nejaka mama dite porodi a zabije.
je to těžký..Myslím, že to je nejspíš věc žen, chlapi by do toho asi neměli vůbec kecat, protože nevědí, jaké to je a kolikrát i nutí ženský k potratu. Ale je to věc žen, ony to dítě nosí, tak by se měly rozhodnout ony a nenechat se ovlivňovat! Ty způsoby mi humání nepřijdou, kdybych se do takový situace dostala, hodně bych se rozmýšlela, ale na potrat bych snad nešla, to si nedovedu představit! Ale nejsem výhradně proti tomu, je to každýho věc a když otěhotní třeba 14ti letá slečna, což vážně není vyjímka, tak by to byl opravdu zločin, aby vychovávala dítě, protože by tím trpěli oba.
A jinak si myslím, že když se to stane opravdu nechtěně a tu dívku to vyděsí a ví, že je neschopná se o dítě postarat atd.. tak je to asi správný. Ale myslím, že když to zjistí až později a dítě je větší, tak už to bere jinak a začne se na ně těšit atd.. A pokud ten muž neni nějakej puberťák co by nejraději poslal holku na potrat nebo chodil vesele na školu, zatímco ona by ve věku kdy se ostatní baví pečovala sama o dítě, ale zodpovědnej člověk, co má s tou mámou alespoň nějakej vztah, tak by mohl něco poradit, ale mým názorem zůstává, že je to prostě věc matky.
Ou, a právě jsem si našla jednu fotku utržené končetiny z 10tého týdnu..Mělo by to vidět víc lidí:/
Milá Jano, pokud byla ta končetina vedle tužky, tak přesně vím, na kterých stránkách jsi to objevila. Na shlédnutí filmu o potratu jsem neměla (ani jsem se o to nepokusila).
Každopádně ti děkuji za názor.
Nevím, proč neustále musíte otevírat toto téma a hodnotit morálku něčeho takového jako je interupce. Něčeho takového, co tu bylo již před tisíci lety a doufám, že jakožto možnost pro ženy vždy bude – pokud ovšem nebudou lepší způsoby, jak zabránit narození dítěte, které jeho matka nechce. Co to tu stavíte za pokrytectví. Je úplně jedno od kdy to je zárodek, embrio, dítě, člověk. Ano, Vám všem vadí, že žena v tomto případě, je víc než Bůh, protože ona rozhodne o životě, či smrti. Tak už se tím smiřte, ano žena je Bůh. Ona rozhoduje, zda chce, aby její tělo dítě nosilo, aby její tělo dítě porodilo. Nikdo jiný to nemůže rozhodnout, ač se o to neustále houf církevních potentátů snaží. Ano protože jim to bere jejich důležitost, vždyť jen oni hovoří s Bohem a rozumí mu. Vždyť je to obyčejný boj o moc („Boha“) a spousta žen, já je chápu, jim tu hru věří, a nechají se ovlivňovat v morálním dilematu, že potrat je něco hrozného, vražda. Ne, dámy, ženy, kolegyně, matky – nenechte se zatahovat do těchto mužských her o morálce. A věřte, že jediny Vy nesete tu zodpovědnost, když budete mít dítě, žádný muž, i když má plno řečí, Vám opravdu nepomůže nést ten celoživotní úděl se o to dítě starat. Vy do toho vkládáta celý svůj život a na Vás je to rozhodnutí. Nenechte se deptat, buďte sebevědomější, buďte v klidu, když dítě nechcete, tak jděte klidně na potrat a hlavně se tím, z FALEŠNÉ MORÁLKY netrapte. Žádná žena to neudělá ráda, ale neměla by se stuňovat hysterie, kdy jim jsou ještě navíc vnucovány obrovské pocity viny, a ty jim ničí život, nikoliv ten úkon samotný. A kdybyste byli tolerantnjší, tak byste pochopili. Sama nemohu mít děti, byla jsem několikrát na umělém oplopdnění, v nemocnici jsem ležela vedle ženy, které před chvíli provedli interupci, a já jsem čekala, zda se mé dítě ujme. Jaký to paradox. Ale naprosto chápu tu dívku vedle mě a není třeba z toho dělat větší věda než to je! Jen mne mrzí, že otevíráním tohoto tématu se z žen, které podstoupily, nebo chtěly podstoupit dělají vražedkyně a v jistém smyslu je to psychický teror – hon na čarodějnice. A my bychom si to neměly nechat líbit.
Milá neznámá /milý neznámý. Článek se neměl vůbec týkat Boha (jakéhokoliv) a ani jsem neodsuzovala interupci jako takovou. Osobně mě velice překvapily způsoby provádění tohoto zákroku… Pokud můj článek vyvolal dojem, že se týká Boha a že nesouhlasím s interupcemi, tak je tato doměnka nesprávná. Boha se tento článek neměl týkat vůbec a intrupce je věc každé ženy. Stejně jako má každá žena na interupci jiný názor. Děkuji za ten tvůj….
..Přečetla jsem si všechny komentáře zde, jsem v situaci, kdy se rozhoduji zda na interupci ano či ne, je mi 30 let, má již z prvního manželství, které nevyšlo-šťastně rozvedená) syna (10let), mám přítele, se kterým se známe 3,5 roku, minulý týden jsem zjistila, že jsem těhotná a byla jsem samozřejmě moc ráda, miminko jsem chtěla a plánovala si, že si druhé těh. pořádně užiji, protože se synem to bylo trochu zmatené, byla jsem mladá a ze všeho trochu vyplašená, ale kámen úrazu nastal, když jsem to příteli oznámila, když jsme občas na téma dítě hovořili tak říkal, že se na to zatím necítí, ale na druhou stranu tvrdil, že se do 35let chce už konečně usadit. První reakce byla celkem dobrá, co budeme dělat a že tedy budeme muset vymalovat, jen poznámku přítel má také ještě v záloze svůj byt a většinu času přebývá u mne, druhý den přestal mluvit,po menší výměně názorů byl zase v pohodě a připadal mi, že se s tím smířil (letos mu bude 34let), myslela jsem, že je tedy vše v pořádku a začala se opravdu na miminko těšit, ale včera mi vyrazil dech, když neustále opakoval, že se na to necítí, že si není jistý, že jeden den to chce a druhý den to nechce, z toho jsem usoudila, že by byl asi nejraději kdybych na potrat šla, tak jsem se ho zeptala přímo a on se nebránil, prý by to bylo asi dobré, pak se snažil použít ještě nekolik chabých agrumentů, a vrcholem všeho pro mne bylo, když mi řekl, že až se to narodí, tak si to třeba rozmyslí, přinejhořším prý od něj aspoň budu mít pravidelnou platbu alimentů. Celou noc jsem nespala..potratům jsem nikdy nijak zvlášt nefandila a zastávám názor, že je to rozhodnutí každé ženy, ale pravdou je, že se spíše bojím samotného zákroku než božích hříchů. Prostě nevím co mám dělat, miminko chci, ale na druhou stranu nechci být podruhé svobodnou matkou a čekat až se pan OTEC rozmyslí, se mi také nechce….
DanoDano, upřímě neznám přesně vaši (tvoji, nevím zda mohu tykat) situaci a pokud máš (máte) zájem, tak o tom můžeme komunikovat přes mail – stačí napsat vzkaz (lišta nahoře s odkazem VZKAZ). Každopádně je vám již 30 a děti chcete, což je dost důležité. Sama byste se na dítě těšila. Příteli je 34 – upřímně – váš přítel se chová dosti nezodpovědně a zřejmě se chce zodpovědnosti zbavit. Rozhodnutí je na vás, o tomhle by měla rozhodovat především žena. Každopádně interupce je zákrokem do vašeho (!) těla a možná rizika podstupujete především vy (!). Pokud se chcete tomuto tématu věnovat spíše osobně, prosím, napište ve vzkazu že jste to vy a připište e-mail. Fandím vám ať se rozhodnete jakkoliv.
Nikdy neříkej nikdyNedávno jsem podstoupila interupci. Díky nedůslednosti lékařu jsem měla další tři měsíce zdravotní problémy a byla jsem nucena podstoupit revizi. Celý život jsem byla přesvědčena, že mě se to stát nemůže. Brala jsem antikoncepci, ale vyskytly se těžké životní situace a já přestala být v užívání důsledná a pak jsem vynechala úplně.Je mi 34 let a mám dvě krásné děti, jsem vdaná, ale můj muž je jako třetí dítě a jsem jinak na vše celkem sama a jak se to už v životě stává probíhá u nás manželská krize. Bylo pro mě strašně těžké se rozhodnout, ale nakonec jsem interupci podstoupila, byla jsem v 6. týdnu těhotenství. Dlouho jsem se s tím smiřovala a moc dobře vím, že nechat si to dítě by nebylo asi ideální – přivést ho do ne zcela fungujícího vztahu, když nevím zda nebudu za nějaký čas na děti úplně sama. Myslím si, že toto je zcela na rozhodnutí ženy, ana dítě nosí, ona ho přivede na svět, dost často je to ona sama kdo ho vychovává o financích se snad nebudu ani zmińovat. Svobodné matky to mají opravdu těžké. A jak se můžeme všude v literatuře dočíst interupce tu jsou tak dlouho jak lidstvo samo. Když se stanou nelegální najde se plno dobrodruhů, kteří se budou na neštěstí těchto žen obohacovat, a následky těchto nelegálních interupcí mohou být víc než hrozné. Věřte není nic těžšího než se takto rozhodovat a myslím, že každá žena si nese určité výčitky svědomí sebou celý život. Ale není někdy lepší když se některé dítě nenarodí, než by pak bylo celý život nešťastné, protože citově nevyrovnaná matka mu může ublížit na celý život, nebude schopna mu dát co potřebuje po stránce citové a ostatní životní potřeby stejně. Proč pak nacházíme mrtvé děti v popelnici atd. Jsem ráda, že nežiju v Polsku ani jiné zemi, kde ženy nemají toto své právo se rozhodnout. Někdy opravdu chybí žěně síla k tomu mít další dítě a muži ti to nikdy nemohou pochopit.
Pocit vinyDobrý den byla jsem na interupci v srpnu a ted toho lituji, je mi 18 let ale jsou i mladší dívky, které si dítě nechají , ja jsem s přítelem mohla bydlet u našich určitě by to pochopili, ted toho lituji, a nemám o tom s kým mluvit mám pocit viny, že jsem to malé co ve mě rostlo dala zbytečně pryč a pořád na to myslím,nemám s kým si o tom promluvit, budu tím to pocitem trpět dlouho???
pro fergieNeboj ono to přebolí, mluvit o tom s chlapem nemá cenu ten to nepochopí. Budeš mít v životě ještě mnoho příležitostí mít ditě a věř tomu, zě to ti dá příležitost zapomenout. Horší by bylo kdy jsi nic necítila. Přeju ti hodně štěstí a pevné zdraví. Hlavně nespěchej. Vše si dobře promysli. já se s tím taky pořád vyrovnávám, někdy je mi hůř někdy líp. Leontinka
Se vším respektem ke každé ženě, která interupci podstoupila nebo o tom uvažuje. Mezi 2-8 týdnem těhotenstvi se plodu vyvine trávicí a dýchací systémy, kosti, svaly, reprodukční orgány, kůže, smyslové receptory a nervový systém. V 8 týdnu je plod 2,5 cm dlouhý a je skoro kompletně vyvinut – pouze roste. Dneska jsme to probírali ve škole. Řekla bych, že je člověkem od prvopočátku! Interupce je věcí žen, ale měla by být podstoupena jen v kritických situacich, jak ze zdravotních, psychických (pocit viny)a humáních důvodů. Metody interupce mi nepříjdou humání, ale jak jinak chcete zabít živého člověka usazeného v ženském těle? Samozřejmě, že muž může říci svůj názor. Ale žena je v dnešní době nezávislá a sebevědomá bytost a není třeba se ohlížet na někdy příliš nezodpovědné, sobecké muže s protikladným názorem na potomka. Pokud bych byla znásilněna přirozeně bych si nepřála nosit dítě někoho….nebo pokud by bylo zjištěno, že dítě je těžce postiženo, a ono ani já bychom ze společného života moc neměli interupci bych podstoupila. A konečně, je dobře, že je interupce u nás zlegalizována. Máme přehled a ženy nepodstupují větší zdravotní rizika než je nutno (nebo smrt) při neprofesionálních interupcích kdo ví kde….
NevimOpravdu nevím co si o interupci myslet..Začla jsem se o ni zajímat od té doby co je moje kamarádka těhotná a je jí stejně jako mě 16 let.Byla velmi nezodpovědná a vysadila prášky.Ochranu nepoužila a nyní je těhotná se stejně starým klukem.Je přes 3 měsíce těhotná a neřekla to ridičům a nešla ani na gynekologii..Nevím zda může ještě interupci podstoupit na jednu stranu je hrozně mladá a zkazila by si život ale na druhou.jak jí pak bude když zabije miminko které v sobě nosí??Co si o tom myslíte?