Tak jsem si v neděli pěkně pocestovala

V neděli jsem jela posledním možným vlakem kterým to šlo do školy. Už z mojí stanice měl 20 minut zpoždění, ale většinou na nás rychlík v další sanici čekal, takže jsem doufala, že to bude bez problémů. Ve stanici před tou mojí přestupní jsme k mému obrovskému překvapení (a nejen mému) stáli a čekali více než 45 minut. Bylo mi jasné, že již spoje nechytnu a tak jsem se modlila aby se mi alespoň podařilo dostat se zpět domů (nocovat na nádraží s místními bezdomovci se mi opravdu nechtělo). V další stanici jsem tedy vystoupila a šla se zeptat do ČD centra kdy mi jede spoj domů a vyřídit si vrácení peněz (alespoň něco) a zpáteční jízdenku na kterou jsem měla nárok zdarma.

Pak jsem šla spokojeně čekat asi hodinu než mi měl můj vlak jet (mezitím jsem stihla zavolat domů aby mě na nádraží vyzvedli – ti byli překvapení!, spolubydlící – že dorazím až další den apod.). Začala jsem přemýšlet kdy jsem viděla naposledy svoje pouzdro na doklady a zběsile hrabat v batohu. K mému obrovskému zděšení se mi doklady nepodařilo najít. Usilovně jsem přemýšlela kdy jsem je vlastně držela v ruce naposledy až jsem si vzpomněla, že to bylo zřejmě v tom ČD centru. Sbalila jsem všechny věci a letěla tam. Naštěstí tam byly u okénka a čekaly na mě. Nějaký pán tam cosi vyřizoval, takže jsem ho poněkud vyděsila, když jsem mu hrábla pod tašku, vytáhla své doklady, nadšeně jimi zamávala a letěla zase pryč.

Jinak mi moc nevadí bezdomovci, kteří tak nějak polehávají a posedávají po nádraží – pokud po mě ovšem nechtějí dorobné či jiný majetek. Například jeden mladík se mě ptal co čtu (zkoušel to tam snad na každého) a zda by se ta kniha dala prodat do antikvariátu, případně kolik by za ní bylo. Když jsem se na něj nechápavě podívala (můj pohled říkal, co to meleš, jaké prodávání?), tak prohlásil: "Alespoň by bylo na víno!" přičemž nevypadal na to, že podle zákona mohl požívat alkohol…

Domů jsem se dostala až někdy kolem 23. hodiny – touhle dobou jsem už dávno měla být ve škole (zhruba hodinu a půl). Sedla jsem k internetu, našla si spoj na ráno a šla spát, protože na spánek jsem měla necelých 5 hodin.

Děkuji Českým drahám alespoň za to, že mi vrátily peníze a umožnily cestu domů:-) I když tedy musím přiznat, že za 4 hodiny se dostat z domu domů je docela solidní…

Takže vám všem, co někam cestujete přeji abyste měli času dost, aby vám vše jelo tak jak má a abyste se kdyžtak alespoň dostali domů a abyste nikde nic nenechali a pokud ano tak abyste to našli a nakonec – aby vás nikdo neobtěžoval a nechtěl prodat váš majetek a za utržené peníze si koupit víno:-)