jo, přesně o tom, o kterém jsem se zmiňovala v nedávném článku…

Nedávno jsem se v článku "Hluché období" zmiňovala o trápení. Ráda bych to uvedla na pravou míru:-)

Asi byste rádi věděli o co šlo. No, šlo zhruba o to, že jsem vůbec nevědeěla, co dát příteli k narozeninám. A pomalu jsem z toho začínala být dost nešťastná. Dalo by se říci, že vybrat dárek pro člověka, který se bude stěhovat do svého je snadné, protože máte spoustu možností – bohužel to tak snadné nebylo…:-(

Asi se ptáte jak to je možné – no, možná si ještě vzpomenete na Vánoční článek ("Den D"), kterak jsem tašku s dárky nechala ve vlaku a po příjezdu domů zjisila, že si 3 dny před Štědrým dnem přítel koupil něco, co jsem pro něj měla já (opravdu nechápu, proč o tom předemnou půl roku bájil, když si to musel 3 dny před tím štědým koupit! Dodnes mi to není jasné). Pak vám to možná již docvaklo – ano, začala jsem se totiž bát, že koupím něco, co si během pár dnů koupí sám. Neděsilo by mě to tolik, kdyby se takový scénář nezačal pomalu odehrávat.

Napadlo mě totiž, že koupím skvělý tlakový hrnec do kuchyně, který by se určitě hodil a navíc je bezpečný. No, asi o čtyři dny později poté, co jsem tento super dárek (jak jinak) vymyslela přišel přítel s letákem, kde měli podobný hrnec v akci (jen jeden, ale jemu to nevadilo) a ptal se mě, zda si ho má koupit. Odvětila jsem, že to záleží na něm. Na otázku co se tak blbě šklebím jsem odpověděla, že nic (co taky na to říci, že?).

Jako další dárek mě napadla příklepová vrtačka, protože se zmiňoval, že by se mu hodila a chtěl ji už k Vánocům od svého taťky, který mu ji nekoupil. Pěkně jsem si malovala, jak požádám vlastního rodiče o radu (ve vrtačkách se zrovna moc nevyznám), když mi můj přítel oznámil: "Řekl jsem chlapům v práci aby mi k narozkám koupili tu příklepovou vrtačku, protože ji teď budu potřebovat." Myslela jsem, že mě klepne! Moje reakce byla mírně rozladěná "Hmm a co já s tím?" On:"No, já jen, kdyby mi ji vaši chtěli náhodou koupit nebo tak něco. co se zase šklebíš?" Já: (Kéž by naši – to jsem si tedy jen myslela) "Hmm, tak já jim to řeknu."

Věřte, že doma jsem z toho začala už být dost špatná:-( Protože jsem nabyla dojmu, že jakmile vymyslím nějaký dárek, objeví se někde v super akci které můj přítel prostě neodolá. Málem jsem i brečela:-( (Naštěstí jen málem). Stres o zkouškovém mi najednou připadal banální (ale tak to bývá vždycky – když něco dáte, tak za dva dny řeknete, že to nebylo nakonec tak zlé). Rozhodla jsem se proto zeptat se přímo svého přítele…

Na mou otázku, co by si přál k narozeninám mi odpověděl, že mám přeci spoustu možhností (úplně jsem pěnila!). Otázala jsem se, zda by mi tedy nechtěl říci, co by se mu tam hodilo aby to bylo praktické pro něj a zároveň něco, co skutečně využije. Dostalo se mi odpovědi, že mi nic neřekne a že já přeci vymýšlím hezké dárky (viz. Vánoce, výročí apod.). Ze zoufalství jsem navrhla, že mu dám peníze, což se mu samozřejmě nelíbilo!:-( (No, nerozčilovalo by vás to?)¨

Nakonec tedy dárek mám a strašně moc si přeji aby se neobjevil na některém z letáků obdobný produkt za neodolatelnou cenu apod. Jelikož tento článek píši ještě jistou dobu předtím, než ho budu moci zveřejnit (jo jo, budete si na něj muset 14 dní počkat), tak vám nemohu prozradit, co to je za dárek a jak to všechno dopadlo. Sama jsem na to zvědavá…