Všichni jsme děti
slavili jste v pátek?:-)
Pokud jste to nepostřehli, tak v pátek byl mezinárodní den dětí. Nevím, zda jste to někdy slavili nebo slavíte, ale u nás doma se to slavívalo tím, že se koupily alespoň zákusky:-) Tento pátek bylo ale všechno jinak, mamka nás totiž pozvala na večeři do pizzerie:-) Odpoledne jsem neopoměla koupit dárek pro přítele – protože já prostě dárky dávám ráda a je jedno k jaké příležitosti a také si navíc myslím, že dítě je ukryto kdesi v každém z nás.
Dopolední diskuse s přítelem po icq přinesla zajímavou otázku. Nadhazovala jsem totiž, že nejspíš nebudu mít večer čas, protože jdu na večeři s mamkou a sourozenci. A tehdy vznikl náš "konflikt" (konflikt to ani nebyl, spíš jen zajímavá výměna názorů). Přítel se mě totiž zeptal, zda jsem ještě dítě a prohlásil, že on v tom případě musí být pedofil:-D Můj názor byl naopak ten, že dítě je každý, bez ohledu na věk. Na to argumentoval přítel tím, že každý je pouze něčí syn nebo dcera, ale dítě ne. Prohlásila jsem, že jeho názor beru, ale nesouhlasím s ním, argumentovala jsem touto větou:"Když to bude tvoje dítě, tak ho bude brát jako dítě i když už bude mít vlastní rodinu." Přítel mě "napadl" další otázkou: "Když je každý dítě, tak proč někomu říkáme dospělý? To je známá věc, že se rodiče chovají ke svým dětem jako k malým, i když jsou dospělí, ale tak to dělají pouze jeho rodiče." Moje odpověď byla jasná – dospělí jsou ti, co dosáhli určitého věku a zodpovídají tak sami za sebe. Přítel argumentoval tím, že pro všechny ostatní je to dospělá osoba, takže to znamená, že už to není dítě.
A já se ptám – jsme podle vás všichni děti, nebo ne? Kde je hranice? Je to ve věku?
A protože někteří z vás raději hlasují než píší komentáře:-) přidávám malou anketu (neberte to prosím jako boj mezi mnou a mým přítelem ani mezi ženami a muži, zajímá mě, co si myslí většina z vás):
Podobnou situaci jsme řešili doma a celá rodina jsme se shodli, že všichni jsme něčí děti. Takže když mě taťka překvapil smskou, kde mi přál ke dni dětí, tak jsem mu to hned vrátil, že on je vlastně dítě mojí babičky a popřál jsem mu totéž:).
Ale řekl bych, že váš spor je neřešitelný a nikdo nebude mít větší pravdu, protože není dítě jako dítě. Mohou to být dva pojmy. Buď dítě někoho (i na smrtelné posteli jsem dítě svých rodičů). Anebo dítě jako malá holka nebo kluk. To už záleží co si pod tím kdo představuje…Takže myslím, že tady nebude mít nikdo navrch:).
P.S.: Co se týče slavení DDM, tak se přikláním k tvému názoru Veber. Ale jinak záleží na kontextu, ve kterém se to slovo objeví:)…Toť můj názor, kdyby někoho zajímal:).
To Poky 8: Zajímal, velmi zajímal. Ano, také si myslím, že dítě je něco mladšího než jsem já, ale přiznávám se, že i já se stále cítím být dítětem:-) A co se týče pátečního slavení – proč neslavit? Alespoň jsme se všichni sešli pěkně po hromadě a příjemně se pobavili:-) A to bylo hlavní!
Děti?Já si myslím, že pravdu máte oba. Ale současně si myslím, že děti jsou jen ti, co se tak cítí. Troufám si říct, že já s přítelem jsme děti. Rádi dovádíme – třeba se honíme na louce apod. Ale jsou lidi, kteří dětmi nejsou, protože si už neumějí nebo nechtějí hrát. Na to jsou příliš vážní, ale to je podle mě chyba.