nevěřili byste, co se mi stalo aneb další pocitovylévání (Auguste – nečíst, není to nic hlubokomyslného)

Ve čtvrtek nás bylo na posledních cvičeních opravdu hodně – zůstali jsme tam 3. Učitelka rozumně usoudila, že by to nemělo cenu a pustila nás dom (moudrá žena)) Na to, jsme tam zůstaly 2 s učitelkou a povídaly si o životě – ona by tam stejně musela zůstat a my měly čas…

Do odjezdu vlaku jsem měla fůru času, podařilo se mi narvat věci do batohu a učení jsem musela vzít v igelitce (ach jo, jak já se na ty zkoušky netěším!) a pak ještě v papírové tašce nějaké ty dárečky od kamarádů + rukavice, co jsem si koupila pro sebe. Takto vybavená jsem se vydala přes město na nádraží. Měla jsem skvělou náladu a stavila se ještě v pár obchodech přikoupit nějaké dárky. K mé igelitce a papírové tašce tak ještě přibyly asi další dvě tašky. Takto ověšená jsem jako obvykle dorazila na nádraží celá zadýchaná, koupila si lístek a pak musela ještě čekat (jako obvykle, většinou chodím moc rychle a pak tam zbytečně čekám, ale zase lepší, než kdyby mi to ujelo).

Ve vlaku jsem si položila tašky vedle sebe a opřela se do sedadla. Spokojeně jsem se usmívala a začala se těšit domů. Jezdím domů tak šikovně (mě to vážně docela vyhovuje), že musím čtyřikrát přestupovat. Po zhruba patnácti minutách jsem tedy popadla své igelitky a vyřítila se ven (na přestup mívám běžně 3 minuty) a nastoupila do dalšího vlaku.

Když jsem měla vystoupit z toho dalšího vlaku, tak jsem si všimla, že mi chybí ona papírová taška. Koukla jsem se dokonce i pod sedadlo, zda mi náhodou neupadla a nic. Zmocnila se mě panika a začala jsem ryhle přemýšlet. Došlo mi, že jsem tašku musela nechat v předchozím vlaku. Na tuto stanici jsme dorazili se zpožděním, ale stejně jsem měla ještě asi 15 minut (vzácný okamžik, kdy na vlak čekám) a tak jsem zašla k okénku a požádala paní z pokladny, zda by nemohla zavolat na konečnou stanici toho vlaku, jestli se tam náhodou nenašla malá papírová taška. Že by se ta paní mohla ochotou přetrhnout, tak to zrovna ne, ale našla číslo a pokusila se dovolat. Nikdo jí to ale nezvedal. Došlo mi, že budu muset zase nastoupit do vlaku a jet, jinak se dnes domů nedostanu, zkusím to na poslední přestupní stanici, napadlo mě, protože v té další mám jen 3 minuty na přestup. Paní v okénku byla alespoň tak laskavá, že mi dala lísteček s tím telefoním číslem a já pokračovala dál v cestě.

Ve vlaku jsem ho v duchu popoháněla. Bylo mi jasné, že mezitím utíká čas a vzdaluje se mi tak možnost tašku objevit. Trochu jsem i přemáhala slzy – ne, že by v té tašce bylo něco drahého, šlo o to, že tam byly věci, na kterých mi velice záleželo protože jsem je dostala. Nadávala jsem si a doufala, že se taška objeví.

Na další stanici jsem vystoupila a hledala vlak (měla jsem mít na přestup pouze 3 minuty). Brzy ohlásili jeho zpoždění 5-10 minut. No bezva, co teď? Stoupla jsem si tedy před dveře přednosty a uvažovala, zda jít dovnitř a požádat ho aby tam zavolal nebo ne. Objevil se tam nějaký muž a zeptal se, zda něco nepotřebji. Vysvětlila jsem mu situaci a on mi chtěl ochotně pomoci, zavedl mě dovnitř a já musela svou situaci vysvětlovat znovu. Bohužel, místo aby ten přednosta zvedl telefon a pokusil se zavolat na to číslo, začal se mě vyptávat, co jsem tam všechno měla. Pak mi začal nadávat, že jsem si vzpoměla s tím nahášením brzo – čímž mi moc nepřidal – úplně jsem cítila, že mám co dělat abych se nerozbrečela. Nekonec prohlásil, že si myslí, že tam ta taška stejně nebude, ale že to zkusí. V tu chvíli jsem ale zaslechla, že mi přijíždí vlak. Podle mého pohledu muži poznali, že musím jít. Vyběhla jsem ven, nastoupila a rozbrečela se – copak můžu za to, že musím stále přesedat??

Podařilo se mi uklidnit se a na této poslední přestupní stanici od domova jsem se vydala znovu k okénku. Kvůli zpoždění tohoto vlaku jsem měla strach, že to opět nestihnu. Paní za okénkem ale rychle mou situaci pochopila (že by to bylo tím, že byla ženská?), zeptala se mě na číslo vlaku – to jsem věděla. Potom zavolala na ono telefonní číslo, tam to někdo zvedl a ona se mě jen zeptala: "Co tam bylo, ponožky?" Horlivě jsem přikývla a řekla jsem odkud jsem – balíček mi tam prý doručí. Vděčně jsem té paní poděkovala a upalovala znovu na vlak, cestou jsem se znovu rozbrečela – štěstím! Třeba jsou lidé na Vánoce opravdu milejší. Nevěděla jsem sice, zda je v té tašce opravdu všechno, ale i tak jsem zářila jako sluníčko!:-)

Ale to nebylo všechno. Na nádraží mě čekal můj přítel a společně jsme šli k nim aby mě pak mohl zavést domů. A co si myslíte že se stalo? Doma mi začal nadšeně ukazovat věc, co si den předtím koupil. Potom se na mě podíval a zeptal se mě, co se tak divně koukám – nevydržžela jsem to, řekla jsem, že jsem mu to koupila také k Vánocům a pocítila jsem strašné zklamání. Ten dárek měl být totiž jakýsi hřeb – nejlepší dárek. O té věci mluvil už dobrého půl roku. Znovu (snad ještě pod vlivem nervů z té tašky) jsem se rozplakala – překvapení bylo totiž to tam.

Měla jsem chuť se zavřít někam do místnosti aby se dnes už nemohlo nic stát!

Když se mi podařilo se uklidnit, rozhodla jsem se zahrát si takovou hru na počítači, kde musíte střílet nepřátele (jako že se vybiju). A u toho se mi udělalo špatně od žaludku a začala mě bolet hlava:-( (no, nestalo se mi to prvně, asi mi nedělá dobře to, že se obraz hýbe a já ne, je to stejné jako když se vám dělá špatně při čtení v autobuse).

Jediné štěstí bylo, že jsem mu nekoupila poklice na pneumatiky k autu, protože když jsme vyšli ven aby mě zavezl domů, tak se mi jimi pochlubil – to už by mě asi opravdu ranila mrtvice!:-)

Stejně ale nechápu, jak si někdo může kupovat takovéhle věci jako je kosmetika, poklice na auto aj. 4 dny před Štědrým večerem??

A jak to nakonec dopadlo? Příteli jsem řekla, že se musí v neděli strašně moc radovat a být velice překvapený z toho dárku:-)) Třeba se mu nakonec bude líbit víc než to co si koupil – kdo ví? A pro tu tašku jsem si dnes byla na nádraží – bylo tam opravdu všechno, takže si ty rukavice pod stromeček dát mohu:-))

Takže vám všem, kteří jste se prokousali na konec tohoto článku přeji Krásné pohodové Vánoce a hlavně hodně zdraví, štěstí, lásky i spokojenosti v novém roce.