aneb jak se dostat do vlastního domu…Minulý pátek jsem se po dlouhé době konečně sešla se svými přáteli. Venku bylo nevábně, tak jsme vyrazili do jedné nejmenované hospůdky a opravdu si to všichni (jak alespoň pevně doufám) užili. Podařilo se nám také se domluvit na další akci, takže paráda!! – Přátelé – děkuji za bezva večer!!
Co se ale stalo potom, to by nikoho asi ani nenapadlo. Jeli jsme domů. (Doma jsem nahlásila, že přijdu později a beru si klíče.) Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že je zevnitř ve dveřích zastrčený klíč! Nezbylo mi tedy nic jiného než zazvonit na zvonek a tím vzbudit spící rodinu uvnitř. Nicméně mě to po deseti minutách přestalo bavit (člověk by neřekl, že jsou doma 4 lidé, vypadalo to, jako by tam bylo mrtvo). Všimla jsem si, že se svítí v obýváku, tak jsem se vydala bušit na okno.
V obýváku hrála televize, svítilo se naplno a na křesle u okna spal můj bratr. I když jsem myslela, že se to okno už musí každou chvíli vysypat, tak se nevzbudil. Napadlo mě tedy, že ho prozvoním na mobil – ten mu většinou neuvěřitelně řve a mívá ho stále u sebe. Omyl, tentokrát si asi bratr nechal telefon u sebe v pokoji.
Vrátila jsem se tedy znovu ke zvonku a nalehla na něj. Stále se nic nedělo. Tak jsem začala postupně prozvánět členy rodiny – taťka u sebe jako obvykle neměl mobil, mamka nereagovala, brácha ho neměl u sebe a ségra si ho vypnula. Pevná nám doma hlasitě vyzváněla, jak mě napadlo, že alespoň to by mohlo někoho vzbudit, ale stále se nic nedělo. Po každém prozvánění jsem nalehla na zvonek a čekala a doufala a MRZLA…
Nakonec to dopadlo tak, že se mi podařilo svým virválem vzbudit mamku, která mi přišla otevřít celá rozespalá a v pyžamu po třiceti minutách.
Vše mělo dohru ještě druhý den, kdy mi moje milovaná sestra oznámila, že mě slyšela zvonit, ale otevřít mi nedošla – prý si mám nosit klíče!!!!
A výsledek? Napsala jsem si Ježíškovi o klíč od garáže:-))))