O toleranci
Umíme být ještě vůbec tolerantní?Nedávno jsem jela domů vlakem ve kterém byly i děti s nějakými dospělými – zřejmě vedoucími. Ve vlaku neseděli sami, byla jsem tam já a další cestující. Asi jeli na nějakou pěveckou soutěž, protože během cesty trénovali a zpívali ostošest. Opravdu jim to moc šlo, zírali byste na ten čistý zpěv (sice se v tom nevyznám, protože nevlastním to, čemu se říká hudební sluch, ale i tak si myslím, že to bylo moc hezké). Problémem bylo, že tyto písně byly náboženské.
Mě osobně to nevadilo, ale hlavně jedna z cestujících neustále hudrovala a stěžovala si všem kolem. Prohlásila, že mají zpívat venku nebo v kostele a ne ve vlaku kde jsou lidi (zajímalo by mě, co se tím snažila naznačit, oni snad lidi nejsou?). Tvrdila, že nesnáší, když jí někdo vnucuje víru – cožpak zpěv ve vlaku někomu vnucuje náboženství?
Nejvíc mě ovšem dorazila tím, že si stěžovala průvodčí, která s tím nic neudělala. Nechápu, proč se nemohla zvednout a požádat někoho z vedoucích, zda by nemohli nacvičovat někde jinde, protože jí to obtěžuje. Myslím, že kdyby to udělala (místo toho věčného hudrování, čímž obtěžovala okolí – mě tedy určitě, docela mi cestu znechutila), tak by jí určitě skupina vyhověla. Navíc mě překvapilo, že si stěžovala zrovna důchodkyně, převážně u důchodců bych čekala spíše úsměv nad dětským zpěvem a navíc je dnes v republice (alespoň dle mého názoru) co se věřících týče více věřících důchodců. A nikdo z mladší generace se ve vlaku neozýval.
Zajímalo by mě, zda má třeba o Vánocích ona důchodkyně pocit, že jí rádia vnucují víru tím, když hrají vánoční koledy (to jsou přece také náboženské písničky). Kdyby seděl ve vlaku Rom a zpíval si své romské písně, vadilo by jí to také? Nic by jí tím přece nevnucoval. Co jsou podle důchodkyně normální písničky? Nebo by jí vadil jakýkoliv zpěv?
Jak jsem tak seděla v onom vlaku, měla jsem chuť na moje myšlenky důchodkyni upozornit. Zeptat se jí, proč si stěžuje všem kolem a žádá průvodčí aby s tím něco udělala místo toho, aby slušně požádala (přece se neustále oháněla tím, co dělají slušní lidé apod.) zda by nemohli přestat. Na nic z toho jsem se jí však nezeptala, ani jsem jí nic neřekla. Zvítězila nade mnou má výchova kterak se slušně chovat ke starým lidem. (Určitě by totiž pak řekla něco o dnešní mládeži a o tom, kterak se neumíme chovat…) Přičemž jsem měla zpočátku chuť se k oněm dětem přidat a zpívat s nimi, kdybych znala text.
Jsme tolerantní? Umíme slušně o něco požádat když se nám něco nelíbí nebo jen hudrujeme a vnucujeme svůj názor všem lidem kolem místo toho abychom se zvedli a někoho o něco slušně požádali? Jsou dnešní lidé tolerantní?
Co si o tom myslíte vy? Vadil by vám zpěv ve vlaku? Jste tolerantní? Když vám něco vadí, ozvete se slušně, nebo jen nadáváte pod vousy?
Já jen doufám, že taková nebudu až zestárnu…
Celkem dobrýCelkem dobré, i když dávám přednost myšlenkově poněkud hlubším a ucelenějším úvahám. Ale čte se to hezky a jako apel je to funkční.
ObsahHmm, ale mohl by ses možná trochu více vyjádřit i k obsahu, než jen stroze k formě…
Já se většinou neozývám, ale zároveň ani nenadávám tím způsobem, aby to slyšel každý okolo, jen ne ten, koho se to týká. Zpívání ve vlaku mi nijak nevadí, i když je fakt, že se bez toho obejdu. Navíc bych se určitě s nikým nedohadoval, když třeba za půl hodiny vystupuju…
To bylo především o obsahuKdyž napíši, že dávám přednost myšlenkově hlubším úvahám, tak to obvykle opravdu znamená hlubší myšlenky a méně povrchní úvahy. Což se k obsahu váže. Avšak v rámci formy jakou jsi zvolila i prostředí publikování to bylo ještě dosti v normě.
Kazdopadne neni od veci se ozvat taky :), nekdy se z toho muze vyklubat slusny rozhovor. Mimochodem pokaladat si otazku „umime byt jeste vubec tolerantni?“ je trosku z cesty, jestli to zakladas na jedne pani, ktera hudrovala ve vlaku, mozna sis dokonce sama odpovedela, uz tim, ze si rekla, ze ti to nevadi… takze nekteri jeste porad tolerantni byt umi ; -)
To sweepzNo, ono ale ta stará paní není jediná, kdo nad něčím hudruje, proto mě napadlo položit si onu otázku…
vychování?Možná je to jistý offtopic, ale vztahuje se k toleranci. Nedávno jsem jel tramvají a bavily se tam dvě mladé paní s dětmi a rozhovor vedli vzkutku zajímavý a do jisté míry se s ním mohu stotožnit. Jde o slušnost vůči starším lidem. Paní se bavily o tom, jak je většina důchodců zlá a svůj vztek si vybíjí na dětech, které díky své výchově pouštějí starší sednout. Ovšem jakým způsobem jsou někdy div né vyhazovány ze sedadla, než se stačí vůbec sesednout. Ale to jen trochu mimo. Spíše se mi líbila tvá obhajoba, že nad tebou zvítězila výchova, než aby si té paní něco řekla. Přitom tě to štvalo. Asi to je pak chyba a zní to jako stěžování si a ruku na srdce, je to do jisté míry pravda. Ale ta se dá chápat, protože ono není tak jednoduché prosadit před svými myšlenkami tu „vzpouru“ na povrch. Každopádně sis tu cestu svým případným komentářem mohla vylepšit. Holt, pokud by babka zmkla a všichni okolo kvůli tvé reakci také. A asi by sis i lépe vychutnala ten zpěv.
vychováníOno to máš Froste těžké:-)( Kdybych babku okřikla, tak by zase stlylem – nikdo mě neslyší (a přitom je to slyšet na celý vlak) mudrala o tom, že nejsem vychovaná a co si to dovoluji k lidem jejího věku, zda to ostatní také slyšeli apod. Takže bych si ten zpěv také asi moc neužila…
Je fakt, že když někoho pustíš sednout, tak ho to někdy ještě rozčílí a pokud chceš neznámé staré paní pomoci s taškou, tak se bojí, že jí s tou taškou utečeš – dnešní doba je holt asi taková…
To VeberMáš pravdu, ale naštěstí ne ve všech případech. Jsou i rozumní důchodci, se kterými si můžeš skvěle pokecat. Řekl bych, že nerudní důchodci jsou asi stejný mýtus jako drzá mládež. Všechno je to o konkrétních lidech.