aneb pošli to dál

V poslední době jsem měla docela štěstí na zajímavé články na internetu točící se stále kolem jednoho tématu. Systém „pošli to dál“ je zajímavý, podnětný ale také trochu snivý a mnozí by řekli utopický.

O čem že to tu mluvím?

Jedná se o jednoduchý princip, kdy někdo nezištně udělá něco pro vás a na oplátku to pošlete dál a při nejbližší možné příležitosti někomu pomůžete, potěšíte ho atp. Jedná se v podstatě o takovou štafetovou pomoc. Někdo vám pomůže, tím vám předá štafetový kolík a vy s ním běžíte dál, dokud nepotkáte dalšího, kterému byste jej mohli předat.

Pošli to dál

Velmi příjemný film o radostech a strastech běžného života, který poměrně dost názorně naznačuje, jak by měla taková štafeta vypadat. V hlavní roli Helen Hunt, Kevin Spacey, Haley Joel Osment. Jen ten závěr je na mě až příliš americký. Ostatně, můžete posoudit sami. Malou ukázkou vás třeba navnadím.

Obdobnou službu může poskytnout i malé instruktážní video z youtube. Takto by měl princip „pošli to dál“ fungovat.

Nedávno jsem narazila na idnesu na zajímavý článek. Jeden mladý Brit měl s přítelkyní vyrazit na poměrně drahnou dovolenou. Jenže se rozešli. Ani jeden nechtěl jet sám. A tak na svém blogu zveřejnil, že někomu zájezd daruje. Lidé měli psát, proč by zrovna oni měli dovolenou dostat a on pak měl někoho vybrat. Příjemným překvapením byla věc, že prý spousta lidí nechtěla získat dovolenou pro sebe, ale psali třeba, proč by měli dostat zájezd jejich rodiče nebo přátelé.

Zavěšené kafe*

Tento princip prý funguje v tradičních lidových hospodách ve Skandinávii. Host, který ji na tom finančně dobře zaplatí navíc ještě za porci kávy a pečiva. Tím předplatí, „zavěsí“ kávu a pečivo pro některého z dalších hostů, kteří přijdou po něm a mohou mít hluboko do kapsy. Když se potom takový nemajetný člověk v hospodě objeví, jednoduše se zeptá, zda „není někde zavěšené kafe“. Pokud kafe v hospodě „visí“ dostane host kávu a pečivo zdarma. Princip tak vychází z pořekadla „dnes já tobě, zítra ty mě“. Odměnu za dříve poskytnutou pomoc tak nevracíte přímo věřiteli, ale tomu, kdo ji v danou chvíli nejvíce potřebuje.

„V romantičtější podobě je princip znám jako historka ze života jednoho z bojovníků za svobodu Indie V.P. Menona. Za ověřenou ji považují D. lapierre a L. Collins (O půlnoci přijde svoboda, MF, Praha 1983). Onen nemajetný muž potřeboval zaplatit 15 rupií za cestu do Simly. Zcela bez prostředků na ulici potkal starce. Řekl mu, že je chudý a potřebuje peníze k nutné cestě. Dobrý muž mu požadovanou částku dal. Když ho poté Menon požádal o adresu, aby mohl dluh splatit, stařec odpověděl: „To je prosté. Až do své smrti pomozte každému člověku, který se na vás obrátí…“ Jak řekl, tak se i stalo.“ (Novák, 2008)

No nebylo by to krásné, kdyby to na světě takto fungovalo? A tak to posílejte dál!

* Uvedeno v knize Novák, T. (2008). Vztah matky a dcery (edice Pro rodiče. vyd.). (J. J. K., Editor) Havlíčkův Brod: Grada Publishing.