Den 5

Pomezní Boudy – Bouda Jelenka – Pomezní Boudy

Ráno vyjíždíme autem na Pomezní boudy a za celodenní parkování platíme v automatu 50 Kč. V informačním centru nás tentokrát slečna potěší a tak dokupujeme vizitku, kterou posledně neměli. Pokračujeme na rozcestí, kde se protínají české i polské turistické značky – a je to docela zmatek:-)) Vybíráme polskou modrou, která vede po hřebeni. Nastoupáme do šíleného kopce, ze kterého se můžeme kochat krajinou a při stoupání se vydatně občerstvujeme borůvkami.

Pořádně rozrostlý rozcestník:-)

Po úmorném výstupu nás potom čeká v podstatě rovinka – cesta po hřebeni (Lesní hřeben nebo téže polsky Kowarski Grzbiet) s krásnými výhledy. A modrá turistická má ještě jednu nespornou výhodu – je na ní málo turistů. Od spodu jde společně s námi jeden pán s klukem a během putování po vrcholu potkáváme pouze jednoho česáče borůvek. O červené a žluté turistické značce (a především o té červené, která je často využívána jako cesta na Jelenku a potom dál na Sněžku) se tohle říci nedá, jak zjistíme později při zpáteční cestě.

Cesta po hřebenu byla v podstatě po rovině

Rosa na polském hřebenu

Výhledy jsou neuvěřitelné, často zastavujeme abychom mohli fotografovat nebo se jen kochat. Dokonalost kazí jen malý opar z tepla, který se nad krajinou vznáší a kvůli kterému není vidět do takové dáli, jako by tomu bylo v tomto počasí třeba na podzim, kdy by byla nižší teplota.

Výhled k našim sousedům

Potom sestupujeme dolů abychom se dostali na rozcestí v Sovím sedle (1 160 m), odtud už je to na Boudu Jelenku jen půl kilometru – do kopce.

Soví sedlo 1160 m

V Jelence nakupujeme vizitku a tiskneme razítka. Zajímavostí je, že na české horské chatě prodává Vietnamec:-), ale tipla bych ho asi na brigádníka.

Bouda Jelenka

Jelenka, původně hospodářské stavení jež bylo přestavěno na loveckou chatu hraběte Jaromíra Černína Morzina, pána na maršovském panství. Nedaleko chaty je pramen, který hrabě nazval podle své matky Emmy a ve kterém nabíráme vodu. Zalíbila jsem se tu Okáči černohnědému – motýlu který neodolal a udělal si na mé ruce pauzu. U rozcestí se rozhodujeme kam dál. Já se přikláním vzhledem k počasí k cestě na Sněžku – asi jen 3 km, ale pořád do kopce a cedule upozorňuje na nebezpečný terén. Přítel je spíše pro návrat z časových důvodů. Nakonec se vracíme zpět na Pomezní boudy po červené (slíbila jsem, že dnešní trasa bude odpočinková, takže se podvoluji i když je mi to trochu líto). Nutno podotknout, že po červené stezce Česko – Polského přátelství se již žádné úchvatné výhledy nekonají.

Emin pramen

Více fotografií jako vždy v Galerii