Ztráta snění?
Jako malá jsem hodně snila…
Jako malá holka jsem hodně snila s otevřenýma očima. Byla to dovednost, kterou jsem si tak nějak sama osvojila a tenkrát mi to připadalo skvělé. Snila jsem především při různých cestách kamkoliv v autě, vlaku či autobuse s pohledem upřeným kamsi ven a sledovala u toho krajinu. Většinou se mi podařilo přestat vnímat okolí a zabrat se tak do vlastního snění natolik, že když mi někdo něco chtěl, musel na mě zvýšit hlas nebo do mě šťouchnout.
Zajímavé je, že si tak nějak poslední dobou uvědomuji, že jsem zřejmě tuto schopnost ztratila, či spíše byla dost potlačena. Dovedu při pohledu z okénka přemýšlet o tom co budu dělat odpoledne nebo večer, ale nedovedu se přenést do jiného (mého vlastního) světa, který jsem tehdy okupovala jen já případně osoby, které jsem do svého světa pustila a když mě naštvali, tak v něm jednoduše zase nebyli, protože byli mou myslí vykázáni…
Nabízí se otázka, čím je to asi tak dáno. Je to tím, že stárneme a jako děti jsme měli prostě na snění buňky, které společně se zjištěním dosažitelného a nedosažitelného mizí? Dovedeme ještě snít, nebo si jen přejeme reálné věci?
Co vy a snění? Dovedete snít o imaginárních věcech, nebo sníte jen například o větším platu, diskotéce na které poznáte toho frajera z vlaku apod?
Čím je mi více, tím víc sním, jen ty sny jsou trošku jiné, ale krásné a příjemné to je stejně
Dovedu snít hlavně o věcech reálnějších. Ale já jsem nikdy nesnila o dracích a fantastických zemích.
snění.Snít mužem i když sme dospělí nebo starší.Tuto schopnost nemáme v bunkách nevo v mozku,ale máme jí v srdci.Stačí jen věřit.Náš svět není jen tento,ale jsou i další kteří existujou na jiních rovinách.Takže když sníme tak se vlastně na tito světy napojujem.Jemi 23 let a pořád věřím na víly skřítci a další.Protože promě prostě existujou.Tento svět realita bere lidem sny a nadějí.Ale mě nic nevzala.Můj bůch vše ochranuje.Protože až naše fyzické tělo jednou zemře tak se převtělíme do našeho Astrálního těla a budem žít dále.A pak budem mít schopnosti navštěvovat naše pohádkové přátelé.Každá fantasy říše je skutečná,ale zatím ji mužem spatřit jen vtěch snění,ale jednou se tam dostaneme.Tady v Realitě naše budocnost není,protože kdyby byla tak by naše těla neumírala.Ale my se připravujem na lepší cestu.Naše práce není jen si vydělávat peníze,ale naše práce je duchovně se vyvíjet.Takže nebojte se snít at je vám kolik chce.Věřte a pak uvydíte stejně jako já.Z pozdravem Nada.