tak jsem byla zase jednou na úřadě…

Nevím, jak často lítáte po úřadech, já tedy moc často ne. Potřebovala jsem něco vyřídit a tak jsem doufala, že se mi to podaří rychle (zdařilo se) a bez problémů (což už bylo horší).

Chápu, že si často lidé stěžují na neochotu úředníků nebo jejich chování a dlouhé čekání. Většina úředníků které jsem ve svém životě zatím potkala se chovala vcelku slušně. Na některých odborech se sice skutečně čeká dost dlouho (pomalu aby si pracující člověk vzal na jeden den volno), ale většinou se i přes dlouhé čekání podaří lidem vše vyřídit.

To, jak se ke mě dnes jedna úřednice chovala by rozhodně nemělo být běžnou praktikou. I když, nemůžeme rozhodně házet všechyn úředníky do jednoho pytle.
Abych tedy začala od začátku. Potřebovala jsem si něco vyřídit, protože jsem přesně nevěděla, na jakém odboru mi mohou poskytnout potřebný formulář, zeptala jsem se rovnou na pokladně, kde jsem si zakoupila i potřebný kolek. Na chodbě jsem potom zjistila, že je tam sice pultík, na kterém mohu formulář vyplnit, ale bohužel nemám čím, protože jsem si s sebou nevzala žádnou propisovací tužku. Zaklepala jsem tedy na nejbližší dveře a slušně požádala o zapůjčení propisovačky. Úřednice se chovala velmi mile a propisovačku mi bez problémů půjčila, což mě potěšilo. Na chodbě jsem potom patřičný dokument vyplnila a šla vrátit propisku.
U dveří jsem si všimla jména oné milé úřednice, bylo mi nějaké povědomé (takhle se totiž jmenuje kamarádka mojí sestry) a napadlo mě, že bych se mohla zeptat, zda jí odněkud neznám. Úřednice mě však předběhla a tak jsem zjistila, že i já jsem jí byla povědomá a že se skutečně jednalo o maminku sestřiny kamarádky. Zdržela jsem se minimálně protože jsem spěchala.
Chvíli jsem se na chodbě motala, protože jsem hledala u dveří jméno, které mi sdělili na pokladně. Zaklepala jsem a vešla jsem dovnitř. V kanceláři seděla už od pohledu nepříjemná paní. Sdělila jsem jí co potřebuji a ona mě vyloženě "seřvala" prý jsem jí to mohla říci dřív (kdy jako?), že zrovna teď byla na podatelně (upřímně – to není přeci moje starost) a bla bla bla. Takové chování jsem vůbec nečekala, jak jsem jí to asi mohla říci dřív, když jsem ani nevěděla, že formulář mi bude potvrzovat ona! Nicméně mám pocit, že od této úřednice jsem již kdysi něco potřebovala a byla stejně příjemná jako teď. Dokonce jsem se začala cítit i provinile (proč?) a nabídla jí, že na podatelnu dojdu sama (bylo to na patře), načež mě odbyla, že o to přeci nejde, že to posílá v jedné obálce (tak to pošle v jiný den, vždyť se nic nestane).

Doufám, že nějakou dobou na úřad zase muset nebudu, protože takovéhle chování se mi moc nelíbí. Zajímalo by mě, jaké jsou vaše zkušenosti s úřady a úředníky.