Ačkoliv není máj, lásky čas, sešly jsme se v pondělí 23. 2. 2026 v rámci čtenářského klubu ve studovně knihovny. Hlavním tématem únorového setkání byla LÁSKA.

Aby bylo jasno, začala jsem chodit do místního čtenářského klubu, který pořádá knihovna. Stále nevím, zda tam patřím, protože momentálně si půjčuji knihy z dětského oddělení knihovny a poprvé jsem byla v klubu minulý měsíc a měla jsem z toho poněkud rozporuplné pocity. Tentokrát jsem už věděla trochu co čekat a můj dojem byl lepší. O prvním setkání třeba napíši někdy jindy.

Čtenářky byly přivítány poezií a rovnou se jednalo o jednu z nejvýznamnějších českých básnických knih druhé poloviny 20. století – sbírku humpoleckého rodáka, kterým není nikdo jiný než Ivan Martin Jirous, známý především pod přezdívkou Magor. Báseň recitovala procítěným hlasem paní knihovnice ze sbírky, která vznikla ve věznicích v Litvínově, Ostrově a Valdicích. Ve sbírce vystupuje řada reálných postav kulturního a veřejného života tehdejší doby a lze ji proto vnímat i jako svérázný básnický slovník představitelů tehdejšího disentu. Magorovy labutí písně obdržely cenu Toma Stopparda.

Z přečteného úryvku vyzařovala Magorova láska k jeho dětem i dalším milovaným osobám. Vzpomínka na Jirouse námi za rezonovala a některé z nás zavzpomínaly na osobní setkání s tímto svérázným autorem.

Druhá knihovnice připomněla, že vyšla i kniha Magor dětem, která obsahuje básně a pohádky sepsané ve vězení a adresované Magorovým dcerám. V návaznosti na svého otce byla vzpomenuta i paní Marta Veselá Jirousová, která působí jako pedagožka a zároveň jí vychází i básně a knihy pro děti.

Navázala krátká diskuse o tom, zda některá z nás někdy obdržela od protějšku verše. Pár takových dam se našlo, bohužel to bylo již před lety a neměly verše s sebou, aby nám je mohly interpretovat. Ale možná jsou to verše jen pro jejich oči a potěchu a nám ostatním měly zůstat skryty. Nicméně se ukázalo, že obdržení veršů rozhodně rozechvívá naše ženská srdce, a tak ty z nás, které dosud takové štěstí neměly jen smutně povzdechly. Ale nebojme se dámy (na pány v našem klubu zatím marně čekáme), ještě není všem dnům konec.

Abychom situaci trochu odlehčily, narazily jsme na klasickou červenou knihovnu. Tu bezpochyby reprezentují knihy „se sličným, často ne zcela oděným vévodou“ na obálce, který zde objímá dámu v krásných šatech s hlubokým výstřihem. Nezabývaly jsme se žádnou konkrétní knihou daného žánru, ale obálkami těchto knih. Byť naše oko rádo spočine na urostlých mužích a překrásných dámách na obálce, ukazuje se, že na obálce ulpí i oko spolucestujícího ve vlaku, autobusu, tramvaji, metru nebo osob, které s námi sedí v čekárně u lékaře.

A přestože se rozhodně není za co stydět, ne každý z nás chce takovou obálku dávat na odiv širokému okolí. Panovala dokonalá shoda, že situaci vyřeší textilní nebo kožený obal na knihu. Pokud žádný takový nevlastníte, poslouží i papírový obal z novin, případně může být velmi sofistikovaným řešením použít přebal z jiné knihy (pokud zvolíte třeba přebal knihy Julia Caesara Zápisky o válce Galské, jistě nikdo nebude čekat, že obsah téhle publikace je zcela odlišný. Ne nadarmo se říká „Nesuď knihu dle obalu“).

Následovalo čtení dalšího úryvku, tentokrát z knihy Scarlett Wilkové – Desetkrát a dost. Nenechte se mýlit jménem, znějícím cize, autorka je Češka, působí jako novinářka a psaní se začala věnovat hned po maturitě, kdy nastoupila do redakce podnikového časopisu v Ostravě. Pracuje v neziskových projektech zaměřených na lidi v seniorském věku a spolupracuje se společností Post Bellum, která provozuje databázi Paměť národa. Tyto příběhy se pak často stávají inspirací a náměty jejích knih. Román Desetkrát a dost je trochu jiný než autorčiny ostatní knihy a seznamuje nás se třemi ženami po padesátce, které se rozhodnou, že se svým životem něco udělají a chtějí si najít partnera. Využijí seznamku a potkají se se sympatickým mužem, který jim ale vždy po desáté schůzce zmizí. Při pátrání pro jeho identitě se tyto ženy seznámí a…. ale to už si přečtěte sami, kniha je k dispozici v knihovně.

Úryvek, který nám byl přečten se týkal jedné z hrdinek – Briany, pracující v domově pro seniory. Klienti ji mají rádi i když svou lásku dávají najevo někdy poněkud zvláštním způsobem. Briana má ráda klienty, proto navzdory všemu, co se v práci děje – ať ze strany klientů či ze strany vedení domova, má svou práci ráda. Po návratu z náročné, ale celkem běžné a ze standardu nevybočující noční směny nemůže Briana usnout v probouzejícím se panelovém domě a uvědomí si, že nechce, aby zbytek jejího života probíhal den za dnem ve stávajícím stereotypním rytmu…

Dále byly krátce představeny novinky, které knihovna pořídila do svého fondu.

Kletba plaňanské tvrze, kterou jste si zatím mohli půjčit jen do čtečky a jejíž autorkou je Martina Novotná, potěší všechny příznivce historické detektivky z českých dějin. Tato kniha je již 7. dílem ze série Tadeáš z Příhraz a předchozí díly si společně s tímto můžete zapůjčit v knihovně.

Milovnice cestopisů a knih zaměřených na sebepoznání zaplesají nad novinkou v knihovně s názvem Duše na cestách Martiny Merisi, kde popisuje svou 840 kilometrů dlouhou pouť magickými Pyrenejemi. Nezaměřuje se však jen na fyzický výkon a výhledy, ale i na proměnu duše a jejího nastavení a schopnosti se v hektické době zastavit a umět se radovat z maličkostí.

Štěpán Javůrek není pro čtenářky z Knihovny rozhodně neznámým autorem. Jeho knižní série Sudetský dům patří k velmi čteným a půjčovaným. Nově má knihovna k dispozici jeho román Léta sametová, která by měla být oproti výše zmiňované autorově sérii odlehčenější a neměla by postrádat vtip.

Ze zcela jiného žánru je Trnitá cesta autorky A. G. Slatter, kterou obálka označuje za hororový ghotic román. Jedná se o první díl série Temný čarosvět.

Další novinkou v knihovně je kniha od Deborah Feldman, která u nás vyšla pod názvem Unorthodox s podtitulem Skandální odmítnutí mých chasidských kořenů. Kniha vychází z autorčina osobního příběhu a věnuje se její cestě z náboženské sekty chasidských Židů, kde jí bylo diktováno vše – počínaje tím, jak se má oblékat přes to, co smí číst až po výběr manžela, kterého si v sedmnácti letech vzala, za svobodou. Kniha se v zahraničí stala po vydání bestsellerem a společnost Netflix ji uvedla na své streamovací službě jako minisérii pod názvem Neortodoxní. Minisérie má 4 epizody a je velmi zdařilá. Nyní máme možnost porovnat, jak moc a zda vůbec se liší od své knižní předlohy.

To nás přivedlo k tématu převádění knih na filmové/seriálové plátno. Toto téma by bylo samo osobě tak obsáhlé, že se mu jistě budeme věnovat na některém z příštích čtenářských klubů. V klubu však panuje obecná shoda, že kniha je téměř vždy lepší než film. Vzpomněly jsme při té příležitosti na, dnes již zesnulou, spisovatelku Simonu Monyovou, jejíž knihy se také věnovaly lásce. Její počáteční tvorba, byla dle autorky samotné podřízena tehdejšímu trendu dívčích románů. Autorka psala knihy na objednávku s konci, které se jí nelíbily. Po založení vydavatelství jejím manželem, konečně psala autorka to, co chtěla. Ty z nás, které od ní něco přečetly kývaly, že knihy nepostrádaly nápad a vtip o čemž často svědčil už hravý název a obálka (Otcomilky – to skutečně není překlep, Roznese tě na kopytech, Tchyně a uzený…). Bohužel autorčiny knihy ze závěru její tvorby už opět postrádaly lehkost, vtip a snad i optimismus, kterým sršelo její střední tvůrčí období. Zřejmě se příliš projevovalo to, co autorka zažívala v soukromém životě, a co vyústilo v její tragické úmrtí z rukou jejího muže. Nicméně její knihy jsou tu s námi a je většinu z nich má ve svém fondu i naše knihovna. Krom tří knih, které pod stejnými názvy, zfilmovala Česká televize (Roznese tě na kopytech, Tchyně a uzený, Sebemilenec) má letos na obrazovky vstoupit šestidílný dramatický životopisný seriál s názvem Monyová (dostupný bude pravděpodobně na stanici Voyo).

Vzpomínku na dramatický konec života mladé autorky bylo třeba proložit opět něčím optimistickým. K takovému proložení posloužila kniha, jejíž název se k dnešnímu tématu ideálně hodí – Opravdová láska. Útlou knížečku sestavil Robert Fulghum z dopisů od čtenářů, kteří uposlechli jeho výzvu a napsali příběhy ať již své vlastní nebo co odposlechli na dané téma. Vznikla krásná kniha, která vyvolá úsměv i slzy dojetí na tváři. Jeden z příběhů jsme si v klubu přečetly. Autor umí vyprávět o obyčejných věcech neobyčejným způsobem. Čtenáři ho mohli několikrát potkat i v České republice, například na Havlíčkobrodském knižním veletrhu, kde s milým úsměvem podepisoval vydání svých knih a s fanoušky se fotografoval. Opravdovou lásku i další tituly od tohoto autora je možné si půjčit v knihovně.

Další novinkou knihovního fondu, která nám byla představena byla kniha Ali Hazelwood s názvem Teorie lásky. Hlavní hrdinka pracuje jako špatně ohodnocená teoretická fyzička, a tak si vydělává jako falešná přítelkyně (společnice – která doprovází klienty na společenské akce). A jak se ukáže, jeden z jejích klientů by mohl mít trochu neplánovaně vliv na její kariéru, neboť je bratrem muže, který zasedá v přijímací komisi MIT a bude rozhodovat o tom, zda hrdinka získá svou vysněnou práci…

Doporučovaných knih bylo mnohem více než jen ty, které jsou zde uvedeny. Ostatně na novinky se může každý do knihovny dojít podívat a z pestré nabídky si vybrat. Chodíte-li do knihovny pravidelně, knihovnice vám jistě rády poradí, která z novinek by mohla vyhovovat vašemu literárnímu vkusu.

Na závěr nám knihovnice přečetla úryvek z knihy Pes v posteli od Miroslavy Moučkové, která vtipně pojednávala o tom, jak si rodina, která potřebovala tatínka probrat k životu pořídila psa přes otcův odpor (což matka považovala po dlouhé letargii za povzbudivý projev emocí). A jak to tak bývá, pes (Bertík) si s neomylnou jistotou jako svého lidského nebližšího posluhovače vybral právě hlavu rodiny, kterou svým příchodem do domácnosti sesadil z tohoto postu a nahradil jej. A od té chvíle se točilo vše kolem něj…

Úryvek vzbudil ohlas a vyprávění příjemných a vtipných historek a peripetií s domácími mazlíčky – nejen pejsky, které milujeme, nebo milují naši blízcí. A protože láska prochází žaludkem, je tématem příštího setkání čtenářského klubu právě jídlo, recepty, knihy o jídle, jídlo na obálkách knih nebo kuchařské knihy.