21. listopadu se prý už 39 let slaví Světový den pozdravů.

Zajímavé, nemít puštěné rádio, tak to ani nevím. Každopádně zdravím poměrně často, občas i neznámé lidi, jen proto, že mám pocit, že by je pozdrav potěšil. Důležité při zdravení je dobrá výslovnost a také intonace. Bručivé „brej den“ moc nepotěší.

Pozdrav vás obdobně jako úsměv nic nestojí a přitom může udělat hodně.

Den pozdravů vznikl v roce 1973, iniciovali ho dva bratři, američtí studenti Brian a Michael MacCormackovi. V rámci dne pozdravů byste měli pozdravit alespoň deset lidí (tak mám dojem, že mám dnes splněno:-D). Tento den je jakýmsi posláním se zprávou, „že konflikty je lépe řešit s pomocí komunikace než síly.“

„Zdravící den“ se rozšířil do 180 zemí světa, hlásí se k němu světoví představitelé i celebrity a desítky držitelů Nobelovy ceny za mír.

No, vzhledem k neustálým ozbrojemým konfliktům na světě se dá říci, že se jedná především o jakýsi symbolický den, než že by došlo k nějakým faktickým změnám. Bohužel…

A tak i vy dnes můžete vyjádřit svou podporu řešení konfliktů slovy a ne silou tím, že někoho pozdravíte.

 V souvislosti z pozdravy jsem si hned vzpomněla na snímek Miloše Formana Černý Petr:

Infomrace k článku převzaty ze serveru Týden.cz