den první
Mělice, Pevnost Josefov

Přestože to 2 dny před dovolenou vypadalo, že se nikam nepojede (měla jsem teplotu a vrátily se moje bolesti žaludku), 1.8. nakonec vyrážíme – a stejně jako vždy o trochu později než bylo plánováno. Nicméně se nám nakonec daří, kolem 9 hodin odjet z domu.
Podle předpovědi nás čeká krásný slunečný den a tak je můj plán navštívit cestou dvě památky zredukován na jednu památku s tím, že vyhovím přání hodinového manžela a zajedeme se vykoupat. A zatímco mě bylo předchozí den špatně a nadopovaná léky jsem spala jako zabitá on nelenil a bádal na internetu, kde by ono koupání bylo nejlepší (to je ono malé zdržení, neb si to nepoznamenal do navigace a tak ráno musíme zapínat počítač, aby si to tam mohl v klidu naťukat).

Naši první zastávku tak máme naplánovanou v Pardubickém kraji u obce Mělice, kde jsou poměrně velké a krásně čisté pískovny, alespoň co se vody týče. Koupání je skutečně parádní, mě už je docela dobře a tak se také spokojeně ráchám ve vodě. Bohužel na okolí je znát, že lidé jsou s prominutím prasata, odpadků je všude dost i když obec pravidelně vysílá do okolí pískoven jejich sběrače a na stromech tu visí cedulky s prosbou o vhazování odpadků tam, kam patří – do koše.
Ve vodě jsou vidět ryby, které si k radosti menších dětí, klidně připlavou až téměř ke břehu. Pokud se rádi potápíte (jako hodinový manžel), můžete objevit i škeble. V případě, že se do Mělických pískoven někdy vypravíte s dětmi, nezapomeňte jim vzít všechny ty kbelíčky, hrabičky, lopatičky a jiné věci, budou se vám hodit, z písku s nimi můžete stavět hrady s vodními příkopy až do aleluja:-)
No a když budete mít hlad či žízeň, můžete tyto choutky ukojit v některém ze stánků, kterých stojí kolem pískovny nespočet.
Pro starší mládež ještě dodávám, že ve vedlejší pískovně je možnost svézt se třeba na vodních lyžích.

Po tomto letním osvěžení pokračujeme v cestě dál. A zastavujeme až v Jaroměři, abychom zakoupili něco málo k jídlu (jelikož smažené jídlo mému žaludku nedělalo dobře, musela jsem se smířit s plátkovým sýrem a několika rohlíky) a vydáváme se navštívit pevnost Josefov. Za poměrně lidové vstupné zakupujeme soubornou vstupenku do pevnostního podzemí i muzea v Josefovské radnici.
Pevnost zvenčí si může každý prohlédnout sám bezplatně. Na zajímavých místech stojí výkladové panely, díky nimž nebudete ochuzeni o potřebné informace – a věřte mi, bude jich tolik, že je ani nestihnete vstřebat!

Pevnost byla postavena v letech 1780-90 podle projektu inženýra D. De Querlonde. Vojenské a civilní budovy postavené v empírovém slohu jsou obklopeny mohutným systémem hradeb a obranných příkopů. Součástí obranného systému byly i rozsáhlé podzemní chodby, které jsme se rozhodli navštívit. Jak nám doporučil hodný pokladní (u něhož jsem zakoupila nakonec mnohem více pohlednic než jsem původně zamýšlela), do podzemí je vhodné vzít si mikinu. Prohlídka trvá téměř hodinu.
Hned u vchodu jsme byli poučeni o tom, že uvnitř podzemí se nesmí fotografovat. Tam, kde je fotografování povoleno to během prohlídky průvodce zdůrazní. Při sestupu ze schodů vyfasujete svítilny. Ti z vás, kteří si myslí, že dostanou do ruky baterku zklamu. Svítilna v tomto pojetí znamená v podstatě svíčka ve speciálním držáku. Návštěvník tak v podstatě vidí totéž, co viděli vojáci při pobytu v podzemí (takže skoro nic:-D).
No, a nebyli bychom to my, abychom se nepostarali o menší rozruch. Od začátku prohlídky vzadu štěbetali poláci – či jaké národnosti ta skupinka byla, slečna průvodkyně na ně však mluvila anglicky. Zřejmě průvodkyni dosti vytáčeli, protože jim několikrát anglicky řekla, že se v podzemí nesmí fotografovat a ať jsou zticha (rozhodně se s nimi tedy nepárala). No a protože hodinový manžel s sebou všude tahá svou super svítivou baterku, neváhal ji tam vytáhnout, aby se mohl dívat do každé škvíry. Baterka má bílé světlo a několik módů (normálně svítí, svítí hodně – ale vydrží to asi jen 30 minut, bliká rychle, bliká táhle a vypne se). No a když si posvítil do jedné granátové chodby, naklusala rozparáděná průvodkyně s tím, že pokud někdo nepochopil, že se v podzemí nesmí fotografovat, tak tam v podstatě nemá co dělat. Při otázce kdo tam fotí, se přítel ohradil tím, že to je pouze baterka a že on nefotí. Baterka nám naštěstí byla uznána a pozornost všech se brzy upřela zase zpět na průvodkyni, ale řeknu vám, že i v té zimě tam jsem se docela zapotila…:-)
Podzemní chodby jsou poměrně rozsáhlé a bez průvodkyně bychom se tam zřejmě ztratili, však nás tím celou dobu nepřestávala strašit:-) No a potom když nás nechala jít kus cesty samotné s tím, že to vezme jinou chodbou a v jednom místě se sejdeme, jen se musíme stále držet střílen vpravo a kdybychom se náhodou ztratili, tak zůstat na místě a čekat, se na nás jedna důchodkyně s vnukem obrátila s tím, že nás se bude držet, neboť oni mají krátkou svíčku a my baterku!:-) Představa, že by se v podzemí ztratila ji asi zrovna nenadchla.
Nakonec si nás v Bastionu č.1 přebral druhý průvodce, který nás seznámil s tím, že prostory bastionu sloužily o ochraně obránců pevnosti. Mohli jsme si tak prohlédnout krb, na kterém si vojáci vařili či „postel" na které spali.
Na závěr prohlídky jsme navštívili lapidárium s originálními barokními plastikami z dílky M. B. Brauna.
Pevnost nebyla nikdy dobyta, protože se změnila vojenská taktika a tak vojska pevnost jednoduše obešla, místo toho aby ji dobývala. Při výstavbě pevnosti bylo použito půl miliardy cihel a byla vystavěna v rekordním čase 10 let.

Josefovská radnice byla postavena v letech 1883-1884 v novorenesančním slohu. V 90. letech byla opravena a nyní slouží ke kulturním a společenským účelům. Zároveň je tu umístěna stálá muzejní expozice věnovaná historii Jaroměře a Josefova.
V tomto muzeu rozhodně nenajdete žádnou nudnou expozici. Krom různých modelů, zde můžete vidět i dobové fotografie pevnosti Josefov, či dřevěný kajak, který byl nalezen v řece.

A protože čas o dost pokročil, vyrazili jsme dál v Trutnově jsme dotankovali benzín a nakoupili zásoby. Po 19 hodině dorážíme do chaty.

Ps: Na dovolené jsme strávili 10 dní, každý týden přinesu článek o jednom dnu.

Více fotografií jako obvykle v Galerii